Asistovaná aktivita, asistovaná samostatnost, asistované propojování: o povaze působení psychiatrických profesionálů

Jan Paleček, David Kocman

Čísla

Archiv čísel » 2004/3 - Komunitní práce »

Asistovaná aktivita, asistovaná samostatnost, asistované propojování: o povaze působení psychiatrických profesionálů

Jan Paleček, David Kocman

Medailon autora:

Mgr. Jan Paleček vystudoval sociologii na FSV UK. Zabývá se sociologií duševní nemoci a zajímá se o sociologii medicíny. Pracoval jako socioterapeut v týmu podpory bydlení ve Fokusu Praha, sdružení pro péči o duševně nemocné. Působí v Centru pro rozvoj péěe o duševní zdraví a v Asociaci komunitních služeb.

Mgr. David Kocman vystudoval etnologii na FF UK a biografickou sociologii na FSV UK. Zajímá se o životní osudy socio-technologií a o péči o duševně nemocné. Je editorem časopisu Cargo: časopis pro sociální a kulturní antropologii. V současnosti pracuje jako socioterapeut v Londýně a sleduje každodennost pomáhání.

Abstrakt:

Článek identifikuje tři logiky, které organizují práci profesionálů s psychiatrickými pacienty. Logiku asistované aktivity, logiku ne/asistované samostatnosti a logiku asistovaného propojování. Podrobně se věnuje tomu, jaký je v těchto jednotlivých logikách úděl profesionála, jaká je povaha jeho intervencí a jaké jsou jejich následné efekty. V rámci logiky asistované aktivity je hlavním úkolem pomáhajících profesionálů aktivizace uživatelů služeb. Jednoznačně tu platí, že intervenovat je lepší než nezasahovat. Charakteristickým prvkem této logiky je, že neproblematizuje způsob intervence. V logice neasistované samostatnosti mají naopak se svou účastí profesionálové velký problém: řeší, zda vůbec zasahovat. V tomto pohledu se aktivní terapeut rovná nesamostatný klient. Nakonec se však také nevyhnou tomu, aby samostatnost aktivně podporovali, aby asistovali. Třetí logika se naléhavě objevuje v situacích, kdy profesionál doprovází klienta mimo území psychiatrického zařízení. Tady je aktivní působení terapeuta faktem, který není sám o sobě lepší než jeho nezasahování. Záleží na situaci. „Metoda“ péče je vždy reflektována vzhledem k různorodým efektům, které pfiináší vystavování se rozličným zpětným vazbám. Z analýzy plyne, že udělem psychiatrického profesionála je působit, asistovat. S ohledem na tuto nutnost text diskutuje dvě základní rizika. Riziko nereflektování svého působení jinak než ve vztahu k jednomu cíli a riziko úniku z profesionálního údělu ve jménu samostatnosti uživatelů služeb.

s. 76 - 89