Postoje pomáhajících pracovníků působících ve veřejné správě k zátěžovým situacím

Gabriela Beníšková, Monika Punová

Čísla

Archiv čísel » 2020/3 - Sociální práce ve zdravotnictví »

Postoje pomáhajících pracovníků působících ve veřejné správě k zátěžovým situacím

Gabriela Beníšková, Monika Punová

Medailon autora:

Mgr. Ing. Gabriela Beníšková, DiS., je absolventkou magisterského navazujícího studia v kombinované formě oboru sociální práce Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a sociálním pracovníkem Úřadu práce ČR. PhDr.

Monika Punová, Ph.D., působí na Katedře sociální politiky a sociální práce Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a spolupracuje s Výzkumným ústavem práce a soc. věcí, pobočka Brno. Pedagogické aktivity, výzkum i praxi dlouhodobě orientuje především na téma resilience v sociální práci. Tematiku odolnosti zkoumá zvláště v oblasti sociální práce s rizikovou mládeží, rodinou a také v oblasti profesního rozvoje studentů i sociálních pracovníků. Zároveň poskytuje supervize a konzultuje metodiky v organizacích.

Abstrakt:

CÍLE: Tato empirická stať přináší odpovědi na otázku: „Jaký postoj zaujímají pomáhající pracovníci ve veřejné správě a jejich nadřízení k zátěžovým situacím, kterým jsou vystaveni?“ TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Na problém je nahlíženo z hlediska teorií o zátěži a postoji, rozebírána je rovněž oblast veřejné správy. METODY: Výzkum byl realizován kvalitativní strategií. Pro zodpovězení otázky byly využity polostrukturované rozhovory s osmi pomáhajícími pracovníky a jejich šesti nadřízenými pracovníky působícími ve veřejné správě. VÝSLEDKY: Výsledky empirického šetření ukázaly, že pracovníci považují zátěž za přirozenou součást své profese. Snaží se na ni reagovat aktivním způsobem, nicméně pokud ji považují za neřešitelnou, pak se uchylují k výraznějšímu projevu emocí. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Domníváme se, že je potřeba věnovat větší pozornost péči o potřeby a blaho těch, kteří pomáhají druhým lidem, pracovníky ve veřejné správě nevyjímaje. To lze uskutečňovat například prostřednictvím supervizí. V jejich rámci doporučujeme hlouběji reflektovat tematiku profesních hranic ve vztahu s klienty a také oblast osobnostně profesního rozvoje. Zároveň doporučujeme klást důraz na rozvoj tematiky odolnosti pracovníka vůči zátěžovým situacím, aby v nich dokázali obstát jak v profesní, tak také osobní rovině.