Pseudosociální služby pro seniory v České republice: Výpomoc, nebo byznys?

Soňa Vávrová, Šárka Dořičáková

Čísla

Archiv čísel » 2016/6 - Sociální práce a násilí na ženách »

Pseudosociální služby pro seniory v České republice: Výpomoc, nebo byznys?

Soňa Vávrová, Šárka Dořičáková

Medailon autora:

Doc. Mgr. Soňa Vávrová, Ph.D., působí na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity v Ostravě, kde je koordinátorkou doktorského studijního oboru sociální práce. Výzkumně se zabývá úlohou sociální práce a postavením sociálních pracovníků v sociálních službách, kvalitou sociálních služeb a procesem jejich transformace spojeným s deinstitucionalizací.

Mgr. Šárka Dořičáková je odbornou asistentkou Fakulty sociálních studií Ostravské univerzity v Ostravě a současně studentkou doktorského studijního oboru sociální práce na FSS OU v Ostravě. Zabývá se managementem v praxi sociální práce, sociálním podnikáním, konceptem a vývojem kvality v sociální práci a fundraisingem.

Abstrakt:

Stárnutí obyvatelstva ve vyspělých zemích a s ním spojený zvyšující se podíl starších lidí v populaci klade a i v budoucnu bude klást stále vyšší nároky na zabezpečení adekvátních služeb pro danou cílovou skupinu. Mimo jiné se bude jednat i o služby sociální, jejichž kvalita je v České republice garantována zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Vysoká poptávka společně s nedostačující nabídkou vytváří na trhu prostor pro podnikání. Cílem studie je poukázat na problematiku pseudosociálních služeb pro cílovou skupinu seniorů, které se na českém trhu stále hojněji vyskytují (především v podobě služeb pobytových) a jejichž nabídka se v posledních pěti letech rozšiřuje i do oblasti služeb ambulantních a terénních. Vzhledem ke skutečnosti, že provozování pseudosociálních služeb lze považovat za nelegitimní, je velmi těžké danou praxi výzkumně zmapovat. Předkládaná studie popisuje mechanismus fungování těchto služeb i kontext jejich vzniku. K dokreslení obrazu o důvodech vedoucích k využití neregistrované služby slouží výpovědi patnácti rodinných příslušníků jejich uživatelů. Z realizované ankety vyplynulo, že hlavní pohnutkou k využití neregistrovaných služeb byla neodkladná potřeba péče o rodinného příslušníka společně s aktuální nedostupností registrované sociální služby. Uvedenou skutečnost vnímáme jako výzvu pro sociální politiku vedoucí k následné změně nastavených mechanismů.