Praha: Portál, 2009.
Obě autorky, jak Tereza Brumovská, tak Gabriela Seidlová Málková, se ve své profesi zabývají prací s dětmi a mládeží, na kterou je celá tato kniha také zaměřena. Kdo by tedy očekával, že kniha s podtitulkem „Výchova k profesionálnímu dobrovolnictví“ mu nabídne informace o dobrovolnictví s jakoukoliv cílovou skupinu, bude zklamán. Autorky předkládají tuto knihu jako odbornou publikaci prezentující přehled teorie s utříděnými poznatky a informacemi o „mentoringu“, ve které prokazují výbornou schopnost akademicky poznatky třídit a systematizovat. „Mentoring“, o kterém celá publikace je, je zde definován jako „blízký, individuální, mezigenerační vztah staršího, zkušenějšího mentora, který má zájem předat své zkušenosti a vědomosti mladšímu, méně zkušenému chráněnci (mentee)“ (s. 11). Vychází se zde ze zahraničních zkušeností a odborné literatury, ale také tu nechybějí konkrétní kasuistiky a příklady, které dokreslují poznatky o tomto v České republice ne příliš známém pojmu.
V prvních kapitolách jsou vymezeny základní pojmy, a to hlavně „mentoring“, „mentoringový vztah“ a „mentor“. Jsou zde uvedeny již určité typologie, jako například „přirozený mentoring“ a „formální mentoring“, na který se autorky dále zaměřují. Při uvedené typologii „formálního mentoringu“ jsou představeny skutečné programy, které umožňují čtenáři udělat si konkrétní představu a poskytují mu také určitý přehled o realizovaných aktivitách tohoto druhu v České republice. „Historie hnutí mentoringu“ nabízí myšlenkový zrod těchto aktivit v zahraničí, odkud celá filozofie mentoringu pochází. Další kapitoly představují teoretická vymezení a třídění přístupů, pojmů, modelů a principů. Řeč je zde o myšlenkových východiscích současného mentoringu – konkrétně o deficitně-biologizujícím přístupu, funkcionalismu a systemicko-ekologickém přístupu. Ve vzájemných vztazích jsou představeny pojmy jako „sociální opora“, „sociální kapitál“ a „resilience“. Kapitola s názvem „Principy mentorského vztahu“ čtenáři předkládá spoustu odborných informací a dat z různých studií o podstatě celého mentoringu. Některé přirozeně známé poznatky zde dostávají složitější slovní formulace, které pro mnohé čtenáře mohou být náročné a nezáživné. Pro výzkumně zaměřené odborníky bude pravděpodobně zajímavá část o přínosech mentoringu, kde autorky představují několik zajímavých studií, ať už z USA, nebo Velké Británie. Kapitola se složitým názvem „Proces zprostředkování přínosů mentoringu“ vedle modelu tohoto procesu popisuje jednotlivé konkrétní oblasti, ve kterých může v rámci mentoringu docházet k rozvoji (sociální a emoční oblast, dovednosti, kompetence, identita a mezilidské vztahy). Stejně tak jsou v následujících kapitolách přehledně a jasně představeny přístupy mentora, druhy „sociální opory“, základní funkce mezilidských vztahů a kvality „sociální opory“. Na závěr této kapitoly o „Principech mentorského vztahu“ je prezentován koncept „angažovaného dospělého“ podle izraelského psychologa Reuvena Feuersteina, kde je rozvíjena zajímavá myšlenka „zkušenosti zprostředkovaného učení“. Další kapitola se zaměřuje již na samotný vztah mentora a chráněnce, a to jeho vývoj, kvality a přístupy mentora. Nejsou zde však opomenuta ani dilemata a rizika, se kterými se v praxi s dobrovolníky často setkáváme. I s kapitolou o dobré praxi představující také etické otázky, tvorbu a vedení programu v praxi tak bude jistě zajímavou částí pro pracovníky realizující tento typ aktivit, neboť jim může umožnit se v této problematice lépe zorientovat. Část o „typologiích mentorských vztahů v českém programu Pět P“ je pak přehledným a jasným utříděním různých možných scénářů mentoringu. Uvedené kasuistiky pomáhají získat vhled do konkrétních situací, což může být zajímavé i pro čtenáře, který se v této problematice přímo nepohybuje.
Celá publikace představuje ne příliš obecně známé téma a přináší utříděné poznatky z oblasti dobrovolnických programů práce s dětmi a mládeží založenými na osobním vztahu. V mnohých kapitolách se kniha pro složitější a rozsáhlejší formulace může zdát náročnější na čtení a pro pomáhající z této oblasti mohou být některé pasáže zbytečně a únavně zdlouhavé pro jejich samozřejmý charakter. Pro pracovníky v těchto programech však může být obzvláště v posledních kapitolách nabídkou velmi zajímavých a praktických zkušeností a poznatků, na základě nichž mohou zkvalitňovat svou práci s mentory.
Petra Vašíčková
