Editorial: Podmínky uplatnění a metody sociální práce v sociálních službách

Libor Musil

Čísla

Archiv čísel » 2015/1 - Sociální práce a sociální služby »

Editorial: Podmínky uplatnění a metody sociální práce v sociálních službách

Libor Musil

s. 3 - 4

Mám tu čest představit Vám první multimediální číslo našeho časopisu. Jak jste již byli informováni, odborná sdělení, která jsou zpracována formou akademické stati, jsou a nadále budou vytištěna na papíře, pojednání, která jsou napsána publicisticky, jsou a budou zveřejňována na webu. Osobně si od toho hlavně slibuji, že publicistická sdělení o sociální práci bude prostřednictvím internetu navštěvovat širší publikum, které skrze odkazy webu na tematicky příbuzné stati nahlédne také do světa systematické argumentace akademiků.

Tlumočení statí a publicistiky dvěma odlišnými médii je v prvním takto provedeném čísle provázeno odlišným tematickým zaměřením obou částí. Tištěné stati akademiků se na téma čísla dívají převážně z hlediska podmínek pro uplatnění sociální práce v kontextu sociálních služeb. Publicistika, jejímiž autory jsou většinou sociální pracovníci z praxe, popisuje spíše způsoby, jimiž sociální pracovníci v kontextu sociálních služeb pracují s klienty. Pěkně se to podle mě doplňuje. Praktici hovoří o svých zkušenostech v sociální práci s klienty sociálních služeb. Akademici si dělají starosti, zda a jak někdo klientům sociálních služeb nabídne pomoc sociálních pracovníků.

Nutno ovšem poznamenat, že uvedené rámcové rozdělní asi platí jen pro toto číslo časopisu, a to ještě s určitou opatrností. V roce 2009 vyšla v našem časopise stať Kateřiny Kubalčíkové věnovaná metodám podpory účasti klientů na rozhodování o nabídce sociálních služeb (číslo 3/2009). Markéta Szotáková napsala nedávno stať o zprostředkování komplexní pomoci, tzv. case managementu (číslo 3/2014). V tomto čísle je na metody práce s klienty zaměřena stať Pavly Radové o směřování sociální práce s oběťmi trestných činů k vytváření systémů služeb a funkční pomoci pro lidi z dané cílové skupiny (s. 36 tištěné části tohoto čísla). Rovněž stať slovenského tria Monika Bačová, Eva Žiaková, Zuzana Katreniaková o sociální opoře onkologicky nemocných žen je pojata z hlediska práce se vztahy těchto žen v procesu pomoci. Pavel Pěnkava, muž z praxe, charakterizuje v publicistice na webu využití socioterapie. Neopomenul přitom zmínit, že financování a využívání této metody znesnadňuje skutečnost, že jí Zákon o sociálních službách nepřidělil status sociální služby. Z pravidla „akademici podmínky, kdežto praktici metody“ tedy existují výjimky.

Navzdory uvedeným výjimkám z rámcového pravidla se to v publicistice na webu hemží doporučeními k sociální práci s klienty sociálních služeb. Čtenář zde najde mimo jiné metodický návod Mileny Johnové a Dany Kořínkové, jak napomáhat uplatnění svéprávnosti lidí s postižením; dále je publicistické části již zmíněný popis užití socioterapie Pavla Pěnkavy; výklad zvláštností individuálního plánování v terénní práci Jiří Frýberta; odpověď na otázku, jak dle zkušeností organizace Rubikon pomáhat lidem po ukončení výkonu trestu při hledání zaměstnání; pojednání o vyhledávání a podpoře lidí s psychickým onemocněním a o zprostředkovávání návazných služeb pro ně od case manažerek Petry Stromské a Barbory Plochová; upozornění Libora Novosáda, jaká rizika je třeba brát v úvahu při transformaci ústavních služeb pro lidi s postižením v podporu jejich života v komunitě.

V tištěném sešitě akademických statí se Hana Valová s Radkou Janebová zabývají strategiemi, které využívají organizace poskytující sociální služby, pokud čelí poklesu přísunu finančních prostředků. Nad podrobným popisem škály těchto strategií si Valová s Janebovou kladou otázku, zda a jak vycházejí strategie zvládání finanční tísně z představy, že úbytek finančních prostředků je hrozbou pro klienty, které je třeba zplnomocňovat k vyjednávání s těmi, kdo o penězích rozhodují. Ivana Šimíková popisuje napětí mezi aplikací tzv. New Public Management a posláním neziskových organizací. Z této perspektivy zkoumá vliv implementace zákona o sociálních službách na činnost neziskového sektoru, mimo jiné na uplatnění takových funkcí sociální práce, jako je např. obhajoba zájmů klientů. Andrej Mátel a Milan Schavel nabízejí svou intepretaci vlivu zákona o sociální práci, který byl nedávno schválen na Slovensku, na vývoj sociální práce jako profese. Popisují proces rozhodování o obsahu zákona a o jeho ustanoveních kladou otázky, které mohou být účinnou inspirací pro tvůrce analogického zákona v České republice. Markéta Elichová a Anna Sýkorová zkoumají, jaké podmínky vytváří vzdělávání v sociální práci pro uplatnění absolventů. Kladou si proto otázku, v čem ladí a v čem se rozcházejí dovednosti a znalosti absolventů škol sociální práce a požadavky zaměstnavatelů na trhu práce. Michaela Lukešová se na předpoklady uplatnění sociálních pracovníků dívá z jiného úhlu: zabývá se předpoklady sociálních pracovníků pro mezikulturní komunikaci. Kompetence v této oblasti lze, vzhledem ke kulturní diferenciaci a individualizaci soudobé společnosti, považovat za klíčové předpoklady schopnosti sociálních pracovníků zprostředkovávat řešení problémů ve vztazích mezi klienty a jejich kulturně různorodým sociálním prostředím.

V mých očích je číslo časopisu Sociální práce/Sociálna práca, které právě dostáváte do rukou, svěžím čtením příkladů sociální práce s klienty sociálních služeb. Současně nabízí neotřelé pohledy na podmínky, ve kterých se sociální práce s touto klientelou uskutečňuje nebo snaží prosazovat.