Z redakce
Nové předplatné pro rok 2021 Zemřel doc. PhDr. Pavel Hartl Advent plný dárků a překvapení YouTube kanál časopisu Sekce „Koronavirus v sociální práci“ opět spuštěna Vyšlo číslo 5/2020 „Síťování v sociální práci“
Přednášky on-line
Volná místa
Sociální pracovník (Moravská Třebová) Sociální pracovník / pracovnice (Nymburk) Vedoucí odd. kurátorů pro mládež (Praha) Kontaktní pracovník / pracovnice (Pardubice) Sociální pracovník (Hřebeč – Kladno) Odborný sociální pracovník (Liberec)
Čísla
Archiv čísel » 2018/5 - 100 let československé sociální práce »
Koncept naděje a žádoucí budoucnosti jako nástroj redukce instrumentální odpovědnosti v individuální plánování v azylových domech v České republice
Kateřina Glumbíková, Soňa Vávrová
Medailon autora:
Mgr. et Mgr. Kateřina Glumbíková, Ph.D., je odbornou asistentkou na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Ve svém výzkumu se zabývá zejména reflexivitou v praxi sociální práce s ohroženými dětmi a bezdomovstvím žen, matek a dětí.
Doc. Mgr. Soňa Vávrová, Ph.D., vystudovala doktorský studijní obor sociální práce na Ostravské univerzitě, kde se i v oboru sociální práce habilitovala. V současné době působí jako proděkanka pro vědu a výzkum na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Výzkumně se zabývá úlohou sociální práce a postavením sociálních pracovníků v sociálních službách, kvalitou sociálních služeb a procesem jejich transformace spojeným s deinstitucionalizací.
Abstrakt:
CÍLE: Cílem článku je analyzovat a popsat koncept naděje a žádoucí budoucnosti jako možný nástroj redukce instrumentální odpovědnosti v individuální plánování v azylových domech v České republice. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Postindustriální společnost, v níž je sociální práce vykonávána, lze charakterizovat nejistotou a fragmentací, která je silně ovlivněna neo-liberální politickou ideologií (Ruch, 2005). V kontextu postindustriální společnosti je věcná odpovědnost ke klientovi („substantive accountability“) nahrazována instrumentální odpovědností („instrumental accountability“) k organizaci (viz Bauman, 1987). Výše zmíněné se projevuje i v individuálním plánování v azylových domech, které často probíhá pouze formálně v kontextu své (zákonné) nutnosti. METODY: Výzkum byl realizován pomocí kvalitativní výzkumné strategie za využití hloubkových interview s 32 klienty azylových domů v České republice. VÝSLEDKY: V rámci výzkumu byly využity přístupy situační analýzy A. Clarke a byla sestavena poziční mapa vztahující se k naději / beznaději a budoucnosti / minulosti osob bez domova. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Koncept naděje a žádoucí budoucnosti lze považovat za možný nástroj redukce instrumentální odpovědnosti v individuální plánování v azylovém domě, která vzniká v kontextu soudobé společnosti; stejně jako koncept recovery a orientace na silné stránky.
Klíčová slova:
individuální plánování, naděje, žádoucí budoucnost, instrumentální odpovědnost
s. 52 - 64
Podobné články
Individuální plánování sociálních služeb: legislativa a praxe
Jak mi interaktivní případová konference změnila život
Individuálne plánovanie v príbehoch
Pečovatelská služba a individuální plánování. Praktický průvodce
Individuální plánování s dětmi z chudých rodin
Vyhledávání
Debata
Co si myslíte o novém koaličním návrhu na zálohované výživné?
Poslední komentáře:
Nenalezen žádný komentář.Ediční plán
6/2020 – Evaluace v sociální práci 1/2021 – ERIS Journal - Winter 2021 - Forced Migration and Minority Groups 2/2021 – Raná péče a sociální práce 3/2021 – Metody sociální práce 4/2021 – ERIS Journal - Summer 2021 - Histories of social work