Debata

Jaké má "terapie" místo v sociální práci?

Není mi jasné, co „terapie“ v sociální práci vlastně je.

Radka Janebová
pracuje jako odborná asistentka na Ústavu sociální práce Univerzity Hradec Králové a zároveň jako sociální pracovnice v Občanském sdružení Salinger v projektu Triangl, kde se věnuje sanaci rodiny a moderování případových konferencí.

Bohužel, odpovědět na položenou otázku, jaké má terapie místo v sociální práci, neumím. Nevím totiž, co to „terapie“ v sociální práci vlastně je. Někteří ji vnímají úzce ve smyslu psychoterapie – tedy jako verbálního (případně jiného) nástroje sloužícího k ukončení nějakého trápení klienta. V tomto smyslu může být velmi smysluplná pro lidi, kteří například umírají, onemocněli či utrpěli ztrátu blízkého člověka.

Další by její působnost rozšířili i do oblasti dodávání nových znalostí, dovedností a kompetencí potřebných k řešení sociálních problémů. Pro jedny se v tomto významu jedná o prostředek užívaný výhradně v kontextu pomoci (jako vyžádané intervence), kdy může například matka od rodiny poptávat pomoc s tím, jak zvládat péči o děti a domácnost.

Jiní ho vnímají i kontrolně (bez zakázky klienta), kdy je cílem výchovně působit na klienty, aby se skrze nápravnou terapii přizpůsobili společenským normám. Stejné matce může tedy OSPOD nařídit, aby využila sociálně terapeutické činnosti v rámci sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi.

Část sociálních pracovnic a pracovníků ji bude možná vnímat spíše kriticky, vzhledem k tomu, že může být využívána a zneužívána jako prostředek pro adaptaci lidí na systém i v situacích, kdy příčiny problému vězí primárně na straně sociálních struktur. Pak může sloužit jako manipulativní prostředek posilování poslušnosti lidí vůči nespravedlnostem a opresi ve společnosti. U výše zmíněné matky se taková terapie může stávat nástrojem, který reprodukuje nespravedlivé zatížení žen péčí o rodinu.

A konečně zejména akademická veřejnost o terapii v poslední době pojednává ve velmi širokém pojetí, kdy jsou její cíle spojovány nejen s úmyslem podporovat žádoucí změny v chování klienta, ale i v jeho sociálním prostředí. Jsou do ní zařazovány například i takové činnosti jako mezioborová spolupráce či organizační opatření. Pro mě osobně tím ale vzniká fatální otázka: Čím se tedy v tomto pojetí odlišují sociální terapie a sociální práce?

Díky "terapii" zachytíme více souvislostí a máme jemnější rastr

Lenka Šimková
více než pětadvacet let působila jako sociální pracovnice v oblasti sociálních služeb. Má výcvik ve skupinové terapii a v systemické terapii. Od roku 1990 se věnuje systemickému přístupu. Působí jako konzultantka a lektorka.

Terapie určitě své místo v sociální práci má. Ne vždy a ne všude, v některých případech je však nezastupitelná a byla by škoda, kdyby ji někteří sociáílní pracovníci neměli ve svém rejstříku. Psycho/socioterapeutický výcvik vytváří další vrstvu nad základní odborností a propojuje odborníky různých profesí v multidisciplinárních týmech.

V sociální práci může být terapeutické myšlení cenné tím, že přináší jemnější rastr, skrze nějž se na klienty a sociální problémy díváme. Zachytíme více souvislostí a máme širší a jemnější rejstřík reagování. Terapie je vhodná např. pro situace, kdy klient má zdánlivě vše, co potřebuje, ale přesto se mu opakovaně "nevysvětlitelně" nedaří.

V sociální práci fokus směřuje k vnímání propletence sociálních a individuálních souvislostí. Ať už má sociální pracovník výcvik jakéhokoli terapeutického směru, jeho práce jím získá nový rozměr přes sebezkušenost, reflektování vlastních předpokladů o klientovi a jeho problémech, vnímání vlivu svých citlivých míst a osobních zkušeností na svou práci. To vše otevírá prostor pro práci s klientem v bezpečném terapeutickém vztahovém rámci.

Jsou místa, kde jsou sociální pracovníci běžně rovněž terapeuty a již je to všeobecně přijímáno – terapeutické komunity, krizová centra, některé poradny apod. Zároveň jsou i pracoviště, kde to tak obvyklé není a kde by to mohlo být velkým přínosem, ačkoli je především široká veřejnost vnímá jako místa opatrování (pečovatelská služba, domovy pro seinory apod.). I tam by terapeutický přístup mohl mít v některých případech nezanedbatelné benefity.

Úspěšnost sociální práce často závisí na tom, jestli do sebe ve správný okamžik zapadnou všechny zdánlivé jednotlivosti, podobně jako je tomu ve skládačce puzzle. Pokud chybí byť jen jediná částečka skládanky, výsledek bude nekompletní. Podobně tomu je s otázkou, zda terapie patří do sociální práce. Trend je jasný. Doba, kdy v terapeutických výcvicích byli sociální pracovníci jen ojediněle, je dávno pryč. A je tomu tak dobře.

Vloženo: 5.10.2017

... všechny debaty

Diskuze

Všechny komentáře

Luboš Turzík
Nemyslím, že ta hranice je tak jasně vymezená, jak píše paní Janebová. Sociální pracovníci by měli umět při své práci využívat techniky a principy terapie. V tomto smyslu vstupuje terapie i do sociální práce. Nechtěl bych sociální práci omezit na vyřizování sociálních dávek, sociálního bydlení apod. Při práci s motivací, při plánování s klientem apod. mají terapeutické techniky své místo (nebo se bez nich neobejdou). Samozřejmě sociální pracovníci si musí být vědomi svých kompetencí a plně reflektovat své dovednosti...a zde si (pro sebe) tu hranici mezi terapií a sociální prací stanovit.
Vloženo: 21.3.2019 11:18:36

Miroslav Juroška - Sociální pracovník
Na základě paradigmat sociální práce dle Malcolma Paynea (informativní, terapeutické a reformní paradigma) terapie do sociální práce patří. Sociální pracovník často přichází do kontaktu s klienty, kterým nestačí jen předání informace, ale naopak je potřeba aktivizovat jeho zdroje (vnější, vnitřní) apod. a zde je terapie (popř. terapeutické techniky) nejvíce vhodná. Nedokážu si představit např. služby pro lidi na závislostech, rodinné poradny, služby pro oběti domácího násilí, či pro oběti trestného činu apod. bez. zapojení terapie.
Vloženo: 10.5.2018 10:31:31

Mgr. Veronika Benešová, PhD
Dobrý den, terapie v sociální práci - myšleno pro klienty nebo zaměstnance? Co je terapie? Za dobu mé praxe, ve zdravotnictví, v sociální oblasti a pak i v soukromé praxi s klienty, se setkávám s léčbou, problémy, skrytými příčinam toho všeho.....terapií...proč? Proč neexistuje kvalitní prevence? - píši a mé soustředění je pouze nyní směřováno na zaměstnance. Aby bylo co léčit??? Kvalitní prevenci spatřuji v dobře vedených supervizích..edukace, psychohygiena erudovaným supervizorem....využívám systemický přístup...
Vloženo: 14.3.2018 10:07:38

Vít Čejka
Terapie a sociální práce...Já v tom vidím zásadní rozdíl ve využívání frustrace. U sociálních pracovníků je práce s frustrací klienta něčím zapovězeným, nechtěným. Klient přece nesmí být frustrován, neboť pak nám neumožní mu pomoci. Pohled na frustraci v terapii je opačný, žádoucí. Neboť skrze vystavení klienta terapeutem frustraci, muže klient aktivovat svoje zdroje, adaptační mechanismy a tvořivost. Z výše uvedeného pro mne plyne, že terapie nemůže být součástí sociální práce, ale musí stát vedle a vhodně ji doplňovat. Sociální práce v jisté míře přispívá k adaptaci na koncepty, k jejich předávání. V tom vidím další rozdíl. Je ještě nutné uvést, že pojem terapie je velmi rozsáhlý a já v reakci vycházím pouze z jednoho zaměření a to Gestalt terapie.
Vloženo: 1.3.2018 10:35:19

Hana Mudrová
Je nutné nějak nálepkovat? V sociální práci na základě nějakých výcviků a naučení se vhodných postupů mohu běžně uplatňovat lecjaké prvky, ale necítím se terapeuticky. Jak tu již bylo řečeno, jde o holistický přístup k jednotlivci. Proto já osobně mluvím o "práci se vzpomínkami", s "reminiscenčními prvky" a podobně, protože interaktivně reaguji na klienta a pokud jde o skupinu, pokračuji tak, aby bylo výsledkem něco pozitivního, spojujícího. To platilo pro mé vzdělávací programy v domově pro seniory a platí to i pro část sociálního šetření kvůli příspěvku na péči nyní. Terapeutické prvky snad ani nelze přesně určit, v interakci reaguji intuitivně, rozhodně si neplánuji "teď něco z reminiscence, teď rodinně terapeutického, teď poradenství". Ano, sociální pracovník se má vzdělávat i v terapeutických oblastech, ale vždy mít na paměti, že jsme multidisciplinární obor - tedy "konatelé" a představitelé toho, co znamená sociální práce. Nic víc, nic míň.
Vloženo: 22.12.2017 09:02:10

Studentka charitní a sociální práce
Já to cítím takto: Člověk nemá jen biologické potřeby, to víme všichni. Nemůžeme nemohoucího jen nakrmit, nacpat léky, omýt, uložit a nechat samotného. Nemůžeme lidem závislým na dávkách jen vrazit peníze a poskytnout střechu nad hlavou. Chceme-li se účinně zasloužit o fungování jedince ve společnosti, musíme mu umožnit uspokojení i dalších potřeb, jako je například seberealizace, nebo pocit jistoty a bezpečí. Měli bychom jej takzvaně aktivizovat, aby fungovat chtěl. V opačném případě se stává na sociální službě závislým. K tomu slouží, nebo by měly sloužit, různé druhy terapie. Terapie pracuje ve prospěch společnosti. Patří tedy neodmyslitelně k sociální práci. Dnes tomu říkáme holistický přístup-učíme se dívat na člověka jako na uživatele, ne jako na pacienta, či klienta, a to ve všech oblastech jeho života.
Vloženo: 21.11.2017 09:37:29

Jan Syrový
V podstatě sdílím názor Radky Janebové, s dovětkem, že debatovat o něčem (= v tomto případě o "terapii"), co není účastníky definováno tak, aby význam tohoto pojmu byl nejdříve vyjasněn a sdílen účastníky diskuse, je stejně smysluplné, jako ptát se, zda bylo dříve vejce či slepice. Nevyjasněné pojmy jako "terapie" či "sociální terapie" často bývají vhodnou krabicí, do které si kdokoliv může strčit cokoliv dle svých přání a potřeb. Hodnota takové krabice je však mizivá...
Vloženo: 11.10.2017 20:03:58

Zdeněk Macek
Na titulní otázku já odpovídám: žádné. Sociální práce je jedna profese a terapie (léčení) jiná. Ale jestli má léčení místo v sociálních službách? Ano, samozřejmě. Oddělování zdravotních a sociálních služeb je umělý výtvor "sociálních" států, mezi které patříme. Pro lidi v problémech je toto dělení pouze ke škodě. sociální a zdravotní problémy jsou provázány (když mě bolí hlava, špatně se mi pracuje a když pak přijdu o práci, bolí mě hlava). Je tedy v zájmu potřebných osob, aby byl ve zdravotnickém zařízení sociální pracovník a v sociální službě terapeut, tu psycho- tu fyzio podle cílové skupiny. PS. V aktuálním čísle časopisu Sociální služby vyšel článek Romana Peška: Psychoterapie v sociálních službách. Zatím není online...
Vloženo: 11.10.2017 14:18:49

sociální pracovník
Radka Janebová - palec nahoru. Sdílím její úhel pohledu. Nechci se dožít doby, kdy neúspěšným budu pomáhat hlavně muzikoterapií místo zajištění sociálních dávek důstojných k přežití,sociálního bydlení a jiné než prekérní práce či brigády...
Vloženo: 11.10.2017 12:55:49