Sociální vyloučení představuje složitý multidimenzionální mechanismus, jenž současně zahrnuje celou řadu oblastí života a jehož důsledky přesahují individuální rovinu. Problémy spojené se sociálním vyloučením se netýkají pouze sociálně vyloučených jednotlivců a jejich rodin; zřejmé jsou negativní dopady na kvalitu života v celých lokalitách a zprostředkovaně se projevují také na celospolečenské úrovni. Vzhledem k existenci bezprostředních projevů je fenomén sociálního vyloučení primárně více rozpoznatelný na lokálních úrovních. Proto jsou samosprávy nuceny seriózně se zabývat sociálním začleňováním. Tomu napomáhá i proces postupné změny v oblasti odpovědnosti (přenos z pouze centrální úrovně na úroveň regionální a úroveň místní) a uplatňování konceptu aktivního začleňování, obojí iniciované a prosazované v rámci Evropské unie. Předkládaná monografie mapuje uplatňované postupy lokálních strategií při řešení problémů spojených se sociálním vyloučením a současně identifikuje faktory, které ovlivňují formování a implementaci agendy sociálního začleňování na lokální úrovni. Vedle toho se pokouší rozkrýt roli klíčových aktérů na tomto poli. Jistá ambice monografie spočívá rovněž v identifikaci faktorů, mechanismů a bariér, které rozvoj zapojení lokálních vlád do procesu sociálního začleňování naopak komplikují. V závěru monografie jsou rozpracována určitá doporučení pro nastavení nástrojů zaměřených na zvyšování role lokálních vlád v procesu sociálního začleňování a na rozvoj mainstreamingu v této oblasti.
Celý text studie lze stáhnout z webových stránek VÚPSV.
