Přechod z ekonomicky aktivní fáze života do ekonomicky neaktivní je často spojen s poklesem čistých disponibilních příjmů domácnosti seniora. To může mít negativní vliv na finanční dostupnost bydlení. Cílem této monografie bylo zhodnotit, jak se mezi roky 2005 až 2014 změnila finanční dostupnost bydlení a bytová situace seniorské populace. Na základě toho posoudit, jestli se senioři jako sociální skupina nestali novou ohroženou skupinou, která má problémy s dostupností bydlení, případně které segmenty seniorské populace tyto problémy mají.
Z námi provedených rozborů vyplývá trend růstu nákladů související s bydlením, avšak seniorská populace je v míře větší (než populace neseniorská) chráněna tím, že většinou bydlí ve vlastnickém typu bydlení, které je spojené s nižšími náklady na bydlení. Z pohledu schopnosti hradit náklady na bydlení tedy nevykazuje průměrná seniorská domácnost zásadní problémy. Rozbor však ukázal, že domácnost seniora, který žije sám, je více zatížena náklady na bydlení a více se u ní vyskytuje situace, kdy náklady na bydlení přesahují hranici 40 % (ukazatel „Housing cost overburden rate“). Ve sledovaném období pak v ČR došlo k více než zdvojnásobení počtu domácností s náklady nad 40 % příjmů (v roce 2014 se jedná již 197 tisíc domácností důchodce-jednotlivce).
Aspekty hodnocení kvality seniorského bydlení zaznamenaly ve sledovaném období pozitivní trendy. Jednalo se například o růst podlahové plochy připadající na jednu seniorskou domácnost, snižování rozsahu problematických oblastí stavu vlastního bytu (vlhkost, hluk, špína apod.). Rovněž je pozitivním faktem, že domácnosti seniorů jsou se svým bydlením obecně spokojenější než zbytek společnosti.
Potencionálním rizikem pro finanční dostupnost bydlení seniorů je také jejich velká závislost na důchodových dávkách z prvního pilíře důchodového systému. To spolu s očekávaným poklesem náhradového poměru u nově vyměřených penzí a jejich rostoucí diferenciací povede v příštích letech k situaci, kdy se může zvyšovat podíl domácností, které budou mít náklady na bydlení vyšší než 30 % disponibilních příjmů. V souvislosti se setrvale rostoucím podílem seniorských domácností ve společnosti to může způsobit vyšší zatížení sociálního systému v následujících letech.
Druhá část monografie se zaměřuje zejména na posouzení adekvátnosti atributů dávkového systému orientovaného na dávky spojené s bydlením v kombinaci se systémem sociálních služeb a bytové politiky obcí v oblasti řešení potřeb klientů seniorů. Problematika bydlení seniorů se neomezuje pouze na otázky související s funkčností dávkových a jiných systémů podpory ve vztahu k této populační skupině, významně se také projevuje vazba na specifika spojená s měnícími se potřebami současné seniorské populace. Klíčový důraz je proto v této části kladen na typické problémy spojené s bydlením, které senioři řeší prostřednictvím dávkových systémů a sociálních služeb a s tím souvisejícího použití ne/adekvátních nástrojů, které jsou pro řešení jejich problémů v daných agendách a postupech přítomny. Je zde proto předkládána reflexe příčin problémů seniorské populace s bydlením a reflexe projevů a dopadů těchto problémů na životní situaci seniorských domácností. Hodnocena je také míra ohrožení této skupiny ztrátou bydlení, která je často ovlivněna individuálními charakteristikami jednotlivých seniorů. Struktura jejich problémů s bydlením je pak rozvíjena identifikací strategií jejich řešení na straně seniorů i na straně systémových opatření. Pozornost je věnována také bariérám latentně přítomným v dávkových systémech a postupech sociální práce, v důsledku kterých senioři mohou systematicky vypadávat z nároků na příspěvek a doplatek na bydlení, případně účinných sociálních služeb, potažmo pravidel bytových politik obcí.
Celou monografii lze stáhnout z webových stránek VÚPSV.
