Studie je zaměřena na výkon depistáže v sociální práci na obecních úřadech. V době realizace studie platnou legislativou povinnost vykonávat depistáž na obecních úřadech byla uložena, ale velmi nespecificky. Chybí mj. podrobnější definice depistáže pro praxi, rozpracování postupů depistáže, metodické vedení a rovněž ucelený způsob záznamu. Bylo tedy třeba prostřednictvím empirického výzkumu zajistit poznatkovou bázi k vymezení depistáže na obecních úřadech. Cílem empirického výzkumu bylo podrobně zachytit a popsat, jak sociální pracovníci obecních úřadů depistáž pojímají, jakými způsoby a v jakém rozsahu je v současné době depistáž na obecních úřadech vykonávána, jaké praktické aspekty spojené s výkonem depistáže řeší, včetně případných překážek, rizik. Pro výzkum bylo využito smíšené kvalitativně-kvantitativní metodologie. Nejprve bylo realizováno explorační kvalitativní šetření. Proběhlo formou polostrukturovaných rozhovorů se sociálními pracovníky obecních úřadů a jejich přímými nadřízenými. Rozhovory byly provedeny se 30 komunikačními partnery z 9 obecních úřadů různého typu dle velkosti, charakteru správního obvodu, přítomnosti sociálně vyloučené lokality a dalších kritérií. Na základě prvotních analýz byla k prohloubení a doplnění vybraných poznatků uskutečněna fokusní skupina se sociálními pracovníky devíti obecních úřadů, které nebyly zapojeny do kvalitativního šetření. Následovalo vyčerpávající validační on-line dotazníkové šetření zaměřené na sociální pracovníky obecních úřadů a jejich přímé nadřízené. Do šetření se zapojilo 675 respondentů, což představuje přibližně 49% návratnost. Výsledky výzkumu ukazují nejednotné vymezení depistáže sociálními pracovníky obecních úřadů, nejasnosti ohledně cílů a představ, na koho se má depistáž zaměřovat, ale také tápání, kde jsou hranice depistáže, zejména kdy a čím depistáž končí. Zároveň ale je z dat z obou kvalitativních výzkumných fází patrná velká varieta konkrétních uplatňovaných postupů, praktických zkušeností, strategií a tipů na provádění depistáže v různých prostředích a někdy velká invenčnost a kreativita sociálních pracovníků. Současně empirické poznatky ukazují na nedostatečné formální zakotvení depistáže v činnosti sociálních pracovníků, zejm. neuvádění či vyjímání depistáže z písemných náplní práce řadových sociálních pracovníků. Dále byla patrná kolísavá míra podpory výkonu depistáže ze strany vedení obce a problémy s vytvářením podmínek příznivých pro výkon depistáže. Z dílčích pojetí a způsobů provádění depistáže zachycených v datech bylo možné identifikovat a pojmenovat několik obecnějších empirických typů depistáže. V závěru studie je kromě návrhu obecnější definice metody depistáže pro sociální práci na obecních úřadech právě na základě identifikovaných empirických typů depistáže načrtnuta a odůvodněna typologie depistáže pro praxi. Rozlišuje dva základní typy depistáže, a to depistáž zaměřenou na jednotlivce či skupinu a depistáž zaměřenou na lokalitu. V rámci těchto dvou typů je podrobněji vymezeno celkem pět variant depistáže.
Celou publikaci naleznete na odkazu zde.
