V této studii zkoumáme možnou diskriminaci uchazeček o zaměstnání v podobě nižší pravděpodobnosti pozvání na pracovní pohovor v životním období, kdy se 1) očekává jejich možný odchod na mateřskou dovolenou, a v době, kdy 2) rodičovství může být považováno za omezující při práci.
Používáme metodu korespondenčního experimentu, ve kterém vytváříme fiktivní profily jinak identických žen a mužů ve věku buď 29 nebo 41 let, bezdětnými, nebo se dvěma dětmi. V experimentu jsme oslovili 599 českých společností, kterým jsme zaslali životopisy fiktivních mužů a žen ucházejících se o práci. Rozdíly v míře pozitivních odpovědí z firem pak slouží k porovnání přístupu potenciálních zaměstnavatelů k mužům a ženám.
Výsledky ukazují, že diskriminace žen ze strany zaměstnavatelů v průměru není přítomna. Naopak se ukazuje, že u kvalifikovanějších pozic jsou ženy (bez dětí, i se dvěma dětmi) ve věku 41 let zaměstnavateli výrazně preferovány před muži v témže věku. Tento rozdíl není přítomný u bezdětných kvalifikovanějších žen a mužů ve věku 29 let, ani u uchazečů o méně kvalifikované pozice.
Odhadujeme, že pozorovaná vyšší míra pozitivních odpovědí pro ženy není dána preferenční diskriminací mužů, ale spíše rozdílnými očekáváními zaměstnavatelů ohledně motivace uchazečů.
Výsledky experimentu sice ukazují, že přímá diskriminace žen ze strany zaměstnavatelů není přítomna, to však neznamená, že by v České republice neexistovaly rozdíly v ochotě zaměstnávat ženy a muže na základě rozdílných charakteristik. Tyto rozdíly mohou vznikat v reakci na státní rodinnou politiku i díky rozdílným preferencím mužů a žen. V závěru studie diskutujeme možnosti řešení problému nerovností mezi muži a ženami.
Celý text studie lze zdarma stáhnout z webových stránek IDEA.
