Sociální pracovník jako archetyp postmoderního superhrdiny?

Martina Baráková, Michal Kaczor, Markéta Elichová

Čísla

Archiv čísel » 2016/5 - Sociální práce a sociální podnikání »

Sociální pracovník jako archetyp postmoderního superhrdiny?

Martina Baráková, Michal Kaczor, Markéta Elichová

Medailon autora:

Bc. Martina Baráková po absolvování oboru Sociální a charitativní práce na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích studuje druhý ročník navazujícího magisterského studia Etika v sociální práci tamtéž. S Katedrou etiky, psychologie a charitativní práce spolupracovala na projektu GAJU 117/2013/H „Pojetí kvality sociální práce v souvislosti se sebedefinováním sociálního pracovníka a jeho pomáhající profese“.

Bc. Michal Kaczor po absolvování oboru Sociální a charitativní práce na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích studuje druhý ročník navazujícího magisterského studia Etika v sociální práci tamtéž. Věnuje se fotografování, podporuje charitativní činnost a působí jako lektor primární prevence v oblasti kyberkriminality. S Katedrou etiky, psychologie a charitativní práce spolupracoval na projektu GAJU 117/2013/H „Pojetí kvality sociální práce v souvislosti se sebedefinováním sociálního pracovníka a jeho pomáhající profese“.

Mgr. Markéta Elichová, Ph.D., je odbornou asistentkou na Katedře etiky, psychologie a charitativní práce na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde se profesně věnuje sociální práci, dále se zabývá interkulturním a globálním rozvojovým vzděláním a arteterapií. Byla hlavní řešitelkou projektu GAJU 117/2013/H „Pojetí kvality sociální práce v souvislosti se sebedefinováním sociálního pracovníka a jeho pomáhající profese“.

Abstrakt:

Sociální pracovník převzal v postmoderní společnosti úlohu opory, jež byla v dřívějších dobách k dispozici jedincům v tíživých sociálních situacích. V očích mnoha jedinců ve společnosti se tak stal, metaforicky řečeno, novodobým superhrdinou, disponujícím mnoha kompetencemi, osobnostními specifiky a možnostmi pomoci. Vyvstávají však otázky týkající se nadměrné zodpovědnosti sociálního pracovníka, kladení požadavků na něj, a v neposlední řadě též opomíjení a zakotvení jeho práv v dokumentech relevantních pro praxi. Podnětem k zamyšlení je též nedostatek teoretického i praktického důrazu na adekvátní duševní hygienu sociálního pracovníka.