Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Čísla

Archiv čísel » 2018/5 - 100 let československé sociální práce »

Koncept naděje a žádoucí budoucnosti jako nástroj redukce instrumentální odpovědnosti v individuální plánování v azylových domech v České republice

Kateřina Glumbíková, Soňa Vávrová

Medailon autora:

Mgr. et Mgr. Kateřina Glumbíková, Ph.D., je odbornou asistentkou na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Ve svém výzkumu se zabývá zejména reflexivitou v praxi sociální práce s ohroženými dětmi a bezdomovstvím žen, matek a dětí.

Doc. Mgr. Soňa Vávrová, Ph.D., vystudovala doktorský studijní obor sociální práce na Ostravské univerzitě, kde se i v oboru sociální práce habilitovala. V současné době působí jako proděkanka pro vědu a výzkum na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Výzkumně se zabývá úlohou sociální práce a postavením sociálních pracovníků v sociálních službách, kvalitou sociálních služeb a procesem jejich transformace spojeným s deinstitucionalizací. 

Abstrakt:

CÍLE: Cílem článku je analyzovat a popsat koncept naděje a žádoucí budoucnosti jako možný nástroj redukce instrumentální odpovědnosti v individuální plánování v azylových domech v České republice. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Postindustriální společnost, v níž je sociální práce vykonávána, lze charakterizovat nejistotou a fragmentací, která je silně ovlivněna neo-liberální politickou ideologií (Ruch, 2005). V kontextu postindustriální společnosti je věcná odpovědnost ke klientovi („substantive accountability“) nahrazována instrumentální odpovědností („instrumental accountability“) k organizaci (viz Bauman, 1987). Výše zmíněné se projevuje i v individuálním plánování v azylových domech, které často probíhá pouze formálně v kontextu své (zákonné) nutnosti. METODY: Výzkum byl realizován pomocí kvalitativní výzkumné strategie za využití hloubkových interview s 32 klienty azylových domů v České republice. VÝSLEDKY: V rámci výzkumu byly využity přístupy situační analýzy A. Clarke a byla sestavena poziční mapa vztahující se k naději / beznaději a budoucnosti / minulosti osob bez domova. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Koncept naděje a žádoucí budoucnosti lze považovat za možný nástroj redukce instrumentální odpovědnosti v individuální plánování v azylovém domě, která vzniká v kontextu soudobé společnosti; stejně jako koncept recovery a orientace na silné stránky.

Klíčová slova:

individuální plánování, naděje, žádoucí budoucnost, instrumentální odpovědnost

s. 52 - 64



Podobné články

Fakta, dokumenty, legislativa Individuální plánování sociálních služeb: legislativa a praxe
Inspirace Jak mi interaktivní případová konference změnila život
Inspirace Individuálne plánovanie v príbehoch
O čem se mluví Pečovatelská služba a individuální plánování. Praktický průvodce
Inspirace Individuální plánování s dětmi z chudých rodin


Nabídka nových knih

obalka
Psychoterapeutická ...
Stočesová; Čáp
obalka
Život je příliš ...
Alain Samson
obalka
Teorie terapie ...
Carl R. Rogers
obalka
Věčná touha ...
Bärbel Wardetzki
obalka
Strach z nemocí
Morschitzky; Hartl
obalka
Psychologické typy
Carl G. Jung
obalka
Vazba v psychoterapii
David J. Wallin

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | … vstup do administrace