Cílem monografie bylo identifikovat, nakolik jsou opatření aktivní politiky zaměst¬nanosti a dalších politik efektivní při zmírňování rizik vyplývajících z dopadů krize. Porovnáváme přitom efekty opatření aktivní politiky zaměstnanosti v době ekonomického růstu a v době krize, respektive v době její první fáze (růst cyklické složky nezaměstna¬nosti v důsledku propouštění a poklesu počtu volných míst).
Srovnání je založeno na statistických metodách s využitím dat z úřadů práce (OK práce). Kromě analýzy cílenosti opatření byl proveden odhad efektů opatření APZ na základě srovnání s quasikontrolní skupinou a opatření v jednotlivých regionech. Sledu¬jeme efekty jednotlivých typů opatření a to pro jednotlivé kategorie nezaměstna¬ných v období 1-18 měsíců po ukončení programů APZ.
Zaměření jednotlivých programů se v období první fáze krize (2009-2010) příliš nezměnilo, byť došlo k určitému zlepšení v některých programech. Celkově jsou programy poměrně dobře zacíleny na nezaměstnané, u kterých lze předpokládat horší šanci na pracovní uplatnění (např. z hlediska zdravotního stavu, vzdělání apod.) a také na osoby s dlouhodobou či opakovanou evidencí (zde se zastoupení těchto skupin v programech ještě zlepšilo). Z hlediska zařazení do tzv. rizikových skupin jsou programy poměrně dobře cíleny např. na matky s dětmi a zdravotně handicapované, u ostatních skupin je zastoupení v programech přece jen nižší. Již tradičně jsou v programech málo zastoupeny osoby se základním vzděláním a méně také osoby nad 50 let (obecná kategorie).
Většina programů přinesla v době krize svým účastníkům výrazně vyšší šanci na odchod z evidence než ve srovnatelné skupině neúčastníků (a to navzdory poměrně nepříznivě situaci na trhu práce). Toto pozitivní zjištění je pak podpořeno poznatky o relativně dobrém cílení programů na osoby, které měly nebo by bez účasti v programu mohly mít problémy při uplatnění na trhu práce. Slabší jsou pochopitelně výsledky rekvalifikačních programů. Můžeme dovozovat, že v případě výraznějších hospodář¬ských problémů jsou krátkodobé a střednědobé efekty rekvalifikačních efektů nižší a jejich možný přínos se může projevit až v delším časovém horizontu, než jaký naše analýza postihovala. Projekty ESF minimálně u programů podpory tvorby míst dosahují dobrých výsledků.
Masové využívání IAP pro dlouhodoběji nezaměstnané se poměrně málo osvědčilo. V situaci vysoké nezaměstnanosti totiž není individuální práce se všemi dlouhodobě nezaměstnanými z kapacitních důvodů vůbec možná. V tomto kontextu by zřejmě bylo vhodnější současnou podobu realizace IAP opustit ve prospěch individualizované práce s vybranými uchazeči.
APZ má celkově potenciál minimálně částečně překonávat individuální znevýhod¬nění určitých skupin nezaměstnaných.
Celý text monografie lze zdarma stáhnout na webových stránkách VÚPSV.
