Text je určen zejména sociálním pracovníkům, kteří se věnují práci s lidmi s postižením a které zajímá, jak mohou posílit sociální začlenění lidí prostřednictvím budování sítí sociálních vztahů a rozšířením zdrojů podpory mimo profesionální sociální služby, tzv. přirozené podpory.

Kde se přirozená podpora vzala a o co jde

Koncept přirozené podpory se v sociální práci objevil v návaznosti na úsilí o deinstitucionalizaci a normalizaci podmínek pro život lidí s postižením (Kocman, 2016 a, str. 4). Dnes význam přirozené podpory vyzdvihuje Výbor pro práva osob se zdravotním postižením OSN (dále jen Výbor) ve svých všeobecných komentářích k některým článkům Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (dále jen Úmluva) postavené na novém přístupu k lidem s postižením.

Z komentáře k čl. 12 Úmluvy je zřejmé, že Výbor považuje přirozenou podporu za základní formu podpory při rozhodování a právním jednání a státy by ji měly uznat jako klíčový zdroj podpory. V komentáři k článku 19 je Výbor ještě konkrétnější, když mluví o tom, že státy by měly posilovat rozvoj mimo jiné tzv. „kruhů podpory“, které jsou stručně popsány na konci textu.

Definic přirozené podpory je celá řada (Kocman, 2016 a). Klíčové je uvědomit si, že jde o podporu poskytovanou zdarma na základě běžných vztahů mezi lidmi (např. v rodině, mezi přáteli, sousedy, kolegy v práci, členy klubu atd.) a sloužící k tomu, aby se znevýhodněný člověk mohl účastnit běžných aktivit ve své komunitě.

Přirozená podpora je něco jiného než dobrovolnictví, se kterým ji spojuje nenárokování odměny za odvedenou práci. Dobrovolník je ale svého druhu profesionál – má zadané úkoly a formálně se zavázal je plnit na základě smlouvy. Pro přirozenou podporu je charakteristické, že nevzniká na základě smlouvy, ale na bázi dříve vybudovaného vztahu.

V České republice se pojem přirozené podpory poprvé objevil v podporovaném zaměstnávání (Johnová, 2004). V plánování zaměřeném na člověka, které už u nás také nachází využití a kde  se se sítí sociálních vazeb pracuje standardně, se přirozená podpora začíná také objevovat. Zdaleka ale není součástí hlavního proudu. Nedávno provedená kvalitativní studie ukázala, že orientace sociálních služeb na plnění cílů individuálních plánů a posilování samostatnosti lidí s postižením „nijak samozřejmě nezahrnuje přirozené zdroje podpory do procesu individuálního plánování“ (Kocman, 2016 b, str. 28).

Jak budovat sítě vztahů pro přirozenou podporu

Přirozená podpora není dostupná bez sítě sociálních vtahů. Pokud nejsou, je třeba je posílit nebo vybudovat. Můžeme k tomu použít řadu technik používaných v plánování zaměřeném na člověka a  v komunitní práci:

Mapování sítě vztahů

Nejdřív musíme prozkoumat, jak vypadá aktuální síť vztahů člověka pomocí „kruhu vztahů“. Kruh vztahů je grafickým vyjádřením toho, s kým je člověk v kontaktu a jak blízké vztahy jsou. Čím kratší je vzdálenost mezi lidmi na papíře, tím těsnější je vztah. Kruh vztahů můžeme rozdělit na čtyři kruhové výseče pro vztahy s rodinou, přáteli, profesionály a spolupracovníky či spolubydlícími. Díky kruhu vztahů zejm. poznáme, kdo je v životě člověka důležitý, kde vztahy chybí či jsou slabé.

Kruh vztahů je potřeba odlišovat od kruhu podpory, o kterém budeme mluvit později. Stručně řečeno kruh vztahů je mapa, zatímco kruh podpory je skupina lidí, kteří se zavázali pomáhat.

Mapování darů a nadání člověka

Dalším ze stěžejních nástrojů je mapování toho, čím je nebo by mohl být člověk pro ostatní ceněný, v čem vyniká, protože to dobře umí anebo pro to má nadání. Východiskem uvažování je úsilí najít něco, na čem lze začít budovat přirozené vztahy.

K identifikaci darů a nadání mohou sloužit techniky uvolňující představivost, jako obrázek, který identifikuje čtyři „sídla“ darů a nadání. Hledáme odpovědi na otázky:

• Jaké dary máme v rukou?
• Jaké dary máme v hlavě?
• Jaké dary máme v srdci?
• Jaké dary jsou v naší minulosti a identitě?

Nalezené dary pak můžeme použít pro uvažování, kde v obci člověk může své nadání využít a v jaké roli.

Využití zdrojů komunity

Nástroje pro práci s komunitou najdeme např. v příručce Community Connecting (Livesley, Pohl, Kennedy, & Sanderson, 2008). Můžeme udělat „mapu osobních sítí“ lidí, kteří žijí v místě jako člověk, kterému pomáháme. Pak můžeme hledat  styčné plochy mezi zájmy člověka a lidmi, které jsme identifikovali ve své nebo v něčí síti. Zapojit se mohou pracovníci, dobrovolníci, blízcí lidé a další lidé z komunity. Můžeme také mapovat formální i neformální aktivity vyskytující se v místě, kde člověk žije.

Završením práce na rozšíření sítí podpory může být technika „od přítomnosti k přispívání“, kterou posuneme počáteční „pouhou“ fyzickou přítomnost člověka k tomu, že se stane přínosem pro místní společenství, jak to ukazuje následující tabulka.

Kruhy podpory

Kruh podpory je skupina lidí, kteří se zavázali poskytovat podporu člověku s postižením, a víceméně pravidelně se schází společně s člověkem za účelem domlouvání se. Převážně je tato skupina lidí složena z  přátel, rodiny, sousedů apod., ale mohou v ní být i profesionálové. Stěžejní je, aby člověk s postižením těmto lidem důvěřoval. Podpora členů kruhu podpory může být využívána pro úspěšné zvládnutí nejrůznějších aktivit každodenního života včetně rozhodování a právního jednání.

Kruh podpory lze vytvořit teprve tehdy, má-li člověk síť sociálních vztahů rozvinutou natolik, aby bylo možné najít lidi, se kterými má přirozené vazby, kterým důvěřuje a kteří budou díky vybudovanému vztahu ochotní se zavázat k poskytování pomoci a podpory.

Vybudování kruhu vztahů je možné i pro osamělé lidi, ale vyžaduje to systematickou práci a čas v řádu let, nikoli pár měsíců.

Milena Johnová

Citovaná literatura

Johnová, M. (2004). Standardy podporovaného zaměstnávání. Praha: Česká unie pro podporované zaměstnávání.

Kocman, D. (2016 a). Přirozená podpora a nezávislý život lidí s postižením. Praha: Quip.

Kocman, D. (2016 b). Sociální služby a práce se zdroji přirozené podpory: kvalitativní studie tří komunitních služeb. Získáno 18. 9 2016, z www.kvalitavpraxi.cz: http://www.kvalitavpraxi.cz/res/archive/030/003834.pdf?seek=1459414077

Livesley, M., Pohl, C., Kennedy, J., & Sanderson, H. (2008). Community Connecting. Cheshire: Helen Sanderson Associates.

Tento článek byl napsán v rámci projektu MPSV „Život jako každý jiný“, který je spolufinancován z Evropského sociálního fondu. Hlavním cílem tohoto projektu je podpořit nabídku kvalitních, dostupných a udržitelných komunitních sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením, zejména prostřednictvím transformace systému ústavních sociálních služeb na služby poskytované v komunitě.