Co si myslí mladí lidé, kteří vyrůstali mimo svou rodinu, o systému pomoci rodinám s dětmi? Jak prožívali situace, kdy byli odděleni od svých rodičů? Co v té chvíli potřebovali? Jakou podporu očekávali od sociálních pracovníků či pracovníků ve škole? Které informace jim chyběly? Co potřebovali jinak? Ptal se jich někdo na jejich názor? V rámci projektu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV) jsme mladé lidi s touto zkušeností zapojili do řady aktivit, které vám přiblížíme. Shrnutí jejich pohledu je součástí nové publikace Inovace v práci s ohroženými dětmi a jejich rodinami, kterou najdete na stránkách www.pravonadetstvi.cz.

Proč je důležitá participace dětí?

Dospělí si často neuvědomují, že činit zásadní rozhodnutí, která mají přímý dopad na životy dětí, bez jejich účasti nelze. Ne vždy jsou priority dospělých shodné s prioritami dětí. Většina dětí je přitom, v míře odpovídající jejich věku, schopna vyjádřit své pocity a přání. Děti potřebují především poskytnout podporu a srozumitelné informace (jak mimo jiné vyplynulo i z řady zkušeností dětí a mladých dospělých, kteří se zapojili do projektu MPSV). Participace mimo jiné znamená sdílet rozhodnutí, která se týkají vlastního života a života společenství, a společně nalézat řešení problémů. Pohled dětí a mladých lidí může odborníky a odbornice obohatit a pomoci zlepšit přístup v dané situaci, a předejít tak neefektivní či nefungující podpoře. Mladí lidé nám mohou dát ten nejjasnější náhled na svůj život a sdělit nám, jak si představují, že bychom jim mohli co nejlépe pomoci.

Právo na participaci, jak jsme na tom?

Česká republika se přistoupením k Úmluvě o právech dítěte (dále jen Úmluva) zavázala k respektování a zabezpečení práv stanovených touto Úmluvou. Participační právo dětí a mladých dospělých je ukotveno především v článku 5 a článku 12. V české legislativě je ukotveno např. v zákoně o sociálně-právní ochraně dítěte¹ a v občanském zákoníku², a to zejména v otázce přístupu k názoru dítěte a zapojování dítěte do rozhodování o věcech, které se ho týkají.

Řada poznatků však dokládá, že současný systém péče o ohrožené děti k naplnění práv dětí, včetně práva na participaci, garantovaných Úmluvou a dalšími právními dokumenty, plně nesměřuje, a od roku 2006 je za účelem co nejkomplexnějšího naplňování práv dětí v podmínkách České republiky systematicky realizována transformace systému péče o ohrožené děti a rodiny. Jejím cílem je:

Optimální podoba systému péče o děti a rodiny v podmínkách ČR, kde jednou z klíčových a průřezových oblastí je participace dítěte, byla vymezena i v dokumentu Národní strategie ochrany práv dětí „Právo na dětství“ (dále jen Strategie³). Tento dokument nadresortního charakteru byl schválen vládou v roce 2012. Přestože období platnosti aktuální Strategie uplynulo koncem roku 2018, nic to nemění na tom, že se jednalo o přelomový dokument, v jehož základních principech byla nalezena vládní shoda a jehož principy lze považovat za univerzálně platné.

Jak probíhalo zapojení mladých lidí, kteří vyrůstali mimo svou rodinu či zažili obtížné životní situace, do projektu MPSV?

Jedna z aktivit projektu MPSV Systémový rozvoj a podpora nástrojů sociálně-právní ochrany dětí se soustředila na rozvoj inovativních služeb pro děti a jejich rodiny. Do této aktivity jsme zapojili členy a členky skupiny sebeobhájců LUMOS. Čtrnáct dětí a mladých dospělých ve věku 16–22 let sdílelo v rámci fokusních skupin své příběhy a diskutovalo s odborníky a odbornicemi, jaká intervence a pomoc je důležitá pro děti a mladé dospělé v různých náročných životních situacích (např. odebrání z rodiny, spory o dítě během rozvodu, šikana a další). Pracovní týmy odbornic a odborníků sbíraly jejich podněty a vyslechly řadu doporučení, která využily při tvorbě publikace Inovace v práci s ohroženými dětmi a rodinami u témat, jako jsou např. rizikové projevy v chování dětí, užívání návykových látek, záškoláctví, potřeby dětí v oblasti duševního zdraví či rodiče s opakovanou zkušeností odebrání dětí.

Mladí dospělí svá doporučení formulovali i na třech konferencích projektu MPSV s názvem „Inovace v práci s ohroženými dětmi a jejich rodinami“, kde působili rovněž jako spolumoderátoři akcí⁴.

Pojďme se podívat na shrnující doporučení dětí a mladých dospělých – co považují za důležité a co by uvítali v době, kdy se ocitli mimo rodinu:⁵

Co zaznělo od dětí a mladých dospělých?

„Pokud bude dítě dobře motivováno, myslím, že to dokáže. Je třeba, aby dítě cítilo, že je o něj zájem.“

„Pomohlo by, kdyby se zapojila i škola.“

„Věřil jsem, že se vrátím domů; doma nám nikdo nepomáhal, než mě odebrali. Je k ničemu povídat si s dalšími pracovníky, ocenil bych ve své situaci velmi konkrétní na úkol zaměřenou pomoc, nikoliv pouhé nic neřešící rozhovory o problémech rodiny. Ocenil bych také přímou a jasnou komunikaci ze strany úřadů, aby zaznělo: Odebereme vám z péče dítě, když se bude odehrávat to a to. A konkrétně vytyčit mantinely situace, za které k tomu v určitém časovém intervalu dojde. Tuto roli by měli mít pevně v rukou pracovníci OSPOD a úlohou neziskových organizací by mělo být dávat odpovědi na otázky dětí a rodičů.“

„Byla jsem z toho úplně v háji a chtěla jsem se i zabít, a pomohly mi preventivní programy, když moji spolužáci ve škole slyšeli od někoho jiného, že Romové nerovná se zlo. Měla jsem psychoterapeutku, také Romku, a to mi moc pomohlo nestydět se za svou barvu.“

„Programy by měly být hlavně dostupné pro všechny děti. Často pro děti, které to opravdu potřebují, jsou daleko, nebo je špatná informovanost, rodiče to nevědí, škola to neřeší.“

„Je potřeba osvěta pro rodiče, aby věděli, co mají dělat, jak mají pomoci svým dětem. Pomoci jim pochopit, že to není ostuda, že něco nezvládají.“

Mezery v síti služeb pro rodiny aneb proč potřebujeme inovace

Více konkrétních doporučení pro zlepšení systému služeb pro rodiny s dětmi a samotné zkušenosti dětí a mladých dospělých jsou součástí jednotlivých tematických kapitol nové publikace Inovace v práci s ohroženými dětmi a rodinami. Jejím smyslem je podpořit rozvoj služeb a dobrou praxi v tématech, která byla identifikována⁶ jako „bílá místa“ v podmínkách ČR, tj. jaké služby dětem a rodinám chybí či kde je potřeba inovací apod. Jedná se např. o témata Děti s rizikovými projevy v chování, Užívání návykových látek, Posilování rodičovských kompetencí, Opakované odebírání dětí z péče rodičů, Situace dětí v ústavní péči a řada dalších. 

"V publikaci naleznete popis stávající situace, tj. proč se nedaří určité potřeby dětí a rodin naplnit, popis těchto potřeb, jejich návaznost na základní práva dětí, principy inovativních služeb, zkušenosti mladých dospělých, doporučení týkající se personálního zajištění služeb a příklady dobré praxe (z ČR i zahraničí)," přibližuje Kristýna Jůzová Kotalová, vedoucí oddělení transformace služeb pro rodiny a děti (MPSV).

Na publikaci se podílelo několik desítek odborníků a odbornic z oblasti sociálních služeb, dětské psychologie a psychiatrie, sociálně-právní ochrany dětí, pedagogiky, adiktologie a dalších. V deseti tematických pracovních skupinách byli zastoupeni též představitelé akademické sféry. Velkým přínosem byla již zmiňovaná přítomnost mladých dospělých, kteří si sami prošli zkušeností se systémem ochrany dětí v roli klientů. Kdo jiný by mohl být větším odborníkem a odbornicí na svůj život než mladí lidé se zkušeností s obtížnou životní situací?

Co dál? Aktivity projektu MPSV v oblasti zlepšení systému péče o ohrožené děti

I v novém projektu s názvem „Podpora systémových změn v oblasti služeb péče o ohrožené děti, mladé lidi a rodiny v ČR“ se mladí dospělí s osobní zkušeností života mimo svou rodinu zapojí mezi skupinu odborníků a odbornic z řad metodiků a metodiček a společně budou pracovat na vyhodnocení potřeb dětí umístěných v ústavní péči z hlediska nastavení podpory potřebné pro péči ve vlastní nebo náhradní rodině. Jejich osobní zkušenosti budou nenahraditelnou součástí odborné expertizy.

V rámci projektu budou revidovány podmínky sociálně-právní ochrany dětí umístěných v ústavní péči a budou podrobně popsány procesy vedoucí k naplnění potřeb těchto dětí. Projekt svým obsahem směřuje ke zvýšení kvality a udržitelnosti systému služeb pro ohrožené děti.

 Andrea Šafařík, Jana Poláková,

odborné metodičky projektu