Od roku 2013 existuje v České republice v oblasti sociálně-právní ochrany dětí (dále jen SPOD) zákonná povinnost[1] vyhodnocovat situaci dítěte a jeho rodiny a vytvářet individuální plán ochrany dítěte. Nezbytnou součástí tohoto procesu je i vyhodnocování ochranných a rizikových faktorů (někdy též označováno jen jako vyhodnocování rizik).

Riziko je běžnou součástí lidského života. Každý den jsme vystaveni vyhodnocování nějaké životní situace a její rizikovosti pro naši budoucnost. Můžeme si dovolit další hypotéku? Dokáže sedmiletý syn zůstat odpoledne sám doma? Pravidelně musíme různá rizika nejen vyhodnocovat, ale také je cíleně eliminovat. Např. tím, že k hypotéce uzavřeme ještě vedlejší finanční produkt pro případ ztráty zaměstnání či synovi dáme nabitý mobil a bude nám pravidelně telefonovat. Vyhodnocování míry rizikovosti dané situace je ovlivněno vedle jiných faktorů (např. kulturní zvyklosti, aktuální události ve světě apod.) i našimi životními zkušenostmi. Rodič, který v dětství bruslil na zamrzlém rybníku, spíše to samé dovolí svému dítěti než ten, který nikdy v přírodě nebruslil nebo se v minulosti pod ním led probořil. Z toho je patrné, že vnímání rizika je subjektivní.

Těžší situace nastává, když jako sociální pracovníci v SPOD vstupujeme do života klientů a naším úkolem je posoudit míru ohrožení dítěte. Tady náš subjektivní úsudek o rizicích nestačí. To, co jeden sociální pracovník považuje za vysoké riziko a podle toto navrhuje řešení, druhý může vyhodnotit za mírné riziko a na situaci nijak nereaguje. Třetí pracovník si dokonce rizika nemusí ani všimnout.

Účelem vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny je identifikovat schopnost rodiny nebo pečovatelů naplňovat potřeby dítěte a vytvořit plán, jak tyto potřeby naplnit. To zahrnuje sběr informací v oblasti vývojových potřeb dítěte, kapacity rodičů či pečovatelů a v oblasti širšího prostředí dítěte. Získané informace jsou analyzovány z hlediska sociálně-právní ochrany dětí a na základě toho je pak vytvořen individuální plán ochrany dítěte, který zahrnuje konkrétní postupy pomoci a podpory dítěti a jeho rodině. Podrobné vyhodnocení tedy zajistí rozpoznání nenaplněných potřeb dítěte, nalezení ochranných a rizikových faktorů, případně zjištění přání dítěte a přání rodičů. Více k vyhodnocování potřeb dítěte viz publikace Lumos Vyhodnocování potřeb dětí. Praktický průvodce[2] nebo manuál Ministerstva práce a sociálních věcí ČR Vyhodnocování situace dítěte a rodiny a tvorby individuálního plánu ochrany dítěte pro orgány sociálně-právní ochrany.[3]

Pracovníci Lumos jsou v pravidelném kontaktu se sociálními pracovníky SPOD prakticky v celé České republice. Při realizaci školení spojených s tématem vyhodnocování potřeb dětí a individuálního plánu a ochrany dětí se velmi často setkávali s otázkami a dilematy sociálních pracovníků na téma jak poznat míru ohrožení dítěte, jak ji stanovit, čím svůj záměr podložit a o co se při rozhodování opřít. Při rozhovorech s účastníky kurzu se ukázalo, že v Česku není na krajské či obecní úrovni orgány SPOD využíván žádný jednotný nástroj, který by vyhodnocoval rizika v oblasti SPOD. Na základě výše popsaného si pracovníci Lumos začali uvědomovat, že je potřeba nějakým způsobem dosáhnout toho, aby se vyhodnocování míry ohrožení dítěte v systému SPOD více objektivizovalo a míra subjektivity sociálního pracovníka se ponížila na závěrečné zhodnocení situace dítěte a nalezení jejího řešení. Z těchto důvodů se pracovnici pracovníci Lumos rozhodli poohlédnout po zahraničních zkušenostech s tímto tématem.[4] Zjištěné skutečnosti byly základním východiskem pro vznik publikace s názvem Vyhodnocování ochranných a rizikových faktorů v sociálně-právní ochraně dětí.[5]

Nástroje pro vyhodnocování rizik používané v zahraničí jsou specificky vytvořené pro praxi v dané zemi. Ze zahraničních přístupů byly do publikace vybrané jen ty přístupy, které byly pracovníky Lumos vyhodnoceny jako nejvíce přenositelné a využitelné v českém prostředí. Zároveň se v žádném případě nejedná o taxativní výčet užívaných přístupů v zahraničí.

Při zpracování zahraničních přístupů došli pracovníci Lumos k poznání, že v některých zemích jsou nástroje využívané pro vyhodnocení rizik určené nejen do rukou sociálních pracovníků SPOD, ale i dalších osob, které přicházejí v daném regionu do kontaktu s ohroženým dítětem a jeho rodinou (např. učitelé, policie, lékaři atd.).

Výsledná publikace přináší inspiraci a představuje pět přístupů (tři ze zahraničí, dva tuzemské) pro vyhodnocování rizik v praxi, které je možné používat samostatně i je mezi sebou kombinovat. Jako pozitivní lze hodnotit, že při adaptaci přístupů k vyhodnocování rizik z ciziny do Česka byl vytvořen nástroj, který je sice zahraniční praxí inspirován, ale jedná se o nástroj nový, který je vytvořený přímo pro potřeby SPOD v České republice (dále viz „OZON“).

Publikovanými přístupy jsou:

1. Znaky bezpečí

Nástroj vznikl v Austrálii a jeho autory jsou Andrew Turnell a Steve Edwards. Ti jej vyvinuli na základě spolupráce s domorodými australskými obyvateli na začátku 90. let 20. století. Nástroj je postavený na uceleném rámci vyhodnocování rizik zaměřujícím se na všechny zúčastněné osoby (rodinu a odborníky), včetně posuzování míry újmy na dítěti, nebezpečí, komplikací, ochranných faktorů a bezpečí. Přístup je rovněž založen na hledání pozitiv a na zajištění bezpečnosti dítěte.[6]

K tomuto přístupu není v České republice dostupné školení (licence na školení je pouze v zahraničí). Je možné se ale jednotlivými nástroji při práci s dětmi v Česku inspirovat.

2. Trojúhelníky ochrany a rizika

Jde o jednoduchý a rychlý návod na vyhodnocování ochranných a rizikových faktorů, který využívá trojúhelník z konceptu vyhodnocování situace dítěte (vývojové potřeby dítěte x kapacita rodičů/pečovatelů x rodina a prostředí) a pochází ze severoanglického hrabství Lancashire. Nástroj je rozdělen podle věku dětí a je určen k rychlému pojmenování ochranných a rizikových faktorů v situaci dítěte.[7]

Pilotní ověřování nástroje v praxi v České republice ukazuje, že tento nástroj může být užitečný zejména začínajícím pracovníkům v SPOD, kteří ještě nejsou plně v problematice orientováni a nemají dostatek zkušeností.

3. Rozhodujeme v zájmu dítěte

Nástroj byl v roce 2011 vytvořen dvojicí českých autorek Janou Kocourkovou a Riou Černou a v roce 2017 byl revidován pro účely jeho publikování. Je určen pro vyhodnocování ochranných a rizikových faktorů v rodině na straně pečovatelů, většinou rodičů. Kombinuje kvalitativní a kvantitativní hledisko.[8]

Tento nástroj se v praxi SPOD ukazuje využitelný zejména při rozvodových sporech, kdy je třeba vyhodnotit kompetence rodičů.

4. Skotský národní rámec pro vyhodnocování rizik
   1. Obecná rizika
   2. Graf odolnosti – zranitelnosti
   3. Kruh změny

Jedná se o jednotný rámec pro vyhodnocování rizik používaný ve Skotsku, kde se na vyhodnocování rizik u dětí v praxi podílí nejen oddělení pracovníci SPOD, ale také rodinné sestry, učitelé, školští pracovníci, sociální pracovníci všeobecných sociálních služeb.[9]

Např. nástroj Obecná rizika tohoto rámce se v české praxi SPOD jeví využitelný při tzv. úvodním vyhodnocení, tzn. na začátku práce s ohroženým dítětem a jeho rodinou při vyhodnocování situace, zda se jedná o dítě, které spadá pod § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, či nikoliv.

5. OZON

Tento nástroj pro vyhodnocování rizikových a ochranných faktorů vyvinuli pracovníci Lumos na základě inspirace především skotským modelem. Název OZON vznikl z pojmů: Ochrana – Zranitelnost – Odolnost – Nepříznivé okolnosti. Nástroj z elektronicky vyplněných odpovědí na sadu otázek automaticky generuje výstupy, které je možné tisknout.[10]

Tento nástroj se ze všech publikovaných přístupů setkává s největším ohlasem z řad pracovníků SPOD, a to jak pro jeho elektronickou podobu, přehlednost, ale i přenositelnost do praxe, a to zejména v případech vyhodnocení rizikových a ochranných faktorů při změně prostředí dítěte (např. při návratu dítěte od pěstounů na přechodnou dobu zpět do své biologické rodiny apod.).

Všechny uvedené nástroje pro vyhodnocování ochranných a rizikových faktorů byly pilotně ověřeny v praxi a na základě zpětné vazby upravovány. Celkově byly nástroje v období let 2016‒2017 vyzkoušeny při práci se 156 rodinami. Pilotního ověřování se účastnilo 5 pracovišť OSPOD a 6 neziskových organizací se závěrem, že všechny pilotované nástroje jsou v praxi využitelné a přínosné.[11] Zároveň došlo mezi pilotovanými pracovišti a pracovníky Lumos ke shodě, že největší přínos a dopad do praxe má, když jednotlivé nástroje používají nikoliv jednotlivci, ale ideálně když je na pracovišti SPOD zvolen určitý typ situace a k němu se začne využívat konkrétní nástroj větším počtem pracovníků či lépe celým oddělením SPOD. Jen tím je možné dosáhnout největší míry objektivity vyhodnocování rizik na daném pracovišti.

Poté co jsou rizika dítěte a jeho rodiny vyhodnocena, je třeba, aby na ně navázaly další kroky v podobě řízení rizik. Řízení rizik znamená rozpoznání a porozumění riziku, kterému dítě čelí, a k tomu aktivní řízení rizika tak, abychom jeho dopad co nejvíce minimalizovali. Je třeba zároveň rozlišit rizika, která intervenci potřebují, a rizika, která ji nevyžadují.[12]

Za řízení rizik je zodpovědný sociální pracovník SPOD a v praxi se odráží v individuálním plánování. K identifikovaným rizikům jsou naplánovány kroky, které je minimalizují nebo dokonce eliminují. Sociální pracovník není na řízení rizik sám. Vedle dítěte a jeho rodičů si může přizvat i další zainteresované osoby z okolí dítěte, např. další příbuzné, sousedy, učitele, kamarády dítěte apod. Sociální pracovník využívá také spolupráce s dalšími odborníky, kteří mají na situaci specifický pohled. Pravidla bezpečí (nebo také plány bezpečí) tak mohou být výsledkem jakýchkoli participačních aktivit v podobě případové, interaktivní případové konference či rodinné konference a být součástí individuálního plánu ochrany dítěte nebo je lze vypracovat jako samostatný dokument.

Plánem bezpečí není většinou možné řešit situaci dítěte dlouhodobě, na druhou stranu nabízí možnost nastavit pravidla fungování rodiny tak, aby v ní dítě mohlo zůstat, být s ní v kontaktu nebo se do ní vrátit a bylo to pro něj bezpečné.[13]

Pro větší představu níže uvádíme příklad řízení rizik u paní Novákové a její dcery Anežky.

Příklad řízení rizik

Paní Olga Nováková je víkendová uživatelka drog (tzv. taneční drogy). Paní Olga sama vychovává pětiletou dceru Anežku, se kterou bydlí v jednopokojovém bytě. Paní Nováková přes týden chodí pravidelně do zaměstnání a rodina žije běžným způsobem života. Sousedka rodiny nahlásila orgánu SPOD, že Anežka zůstala večer sama doma a nebylo to poprvé. Anežka v bytě hlasitě plakala, proto ji paní sousedka vzala k sobě domů.

Sociální pracovnice při šetření zjistila, že paní Nováková si svůj problém s tanečními drogami uvědomuje, říká, že chce svou závislost řešit. Bylo patrné, že dcera a matka mají k sobě vřelý vztah. Paní Olga byla ochotná plnit zadané úkoly v individuálním plánu ochrany dítěte, které se týkaly zejména její drogové závislosti. Vedle toho bylo nutné nastavit pravidla bezpečí, aby dítě mohlo v rodině zůstat a přitom byla minimalizována rizika, která jsou způsobená víkendovým užíváním drog matky, a tedy dočasným opuštěním dítěte, do doby, než se podaří matce abstinovat. Jednalo se o nastavení plánu v horizontu jednoho měsíce, tedy o přechodné řešení situace. Plán bezpečí byl zpracován samostatně i jako součást individuálního plánu ochrany dítěte.

Pravidla (plán) bezpečí Anežky:

Zodpovědnost za bezpečí dítěte má matka.

Pokud se matka nemůže o dítě postarat, vždy zajistí hlídání.

Babička na začátku bude zajišťovat kontrolu, že Anežka není doma sama.

Matka bude spolupracovat s organizací Sluníčko, která jí pomůže vnímat bezpečí dítěte.

Pracovnice organizace Sluníčko bude informována babičkou, pokud matka nepřijde domů.

Vedle plánu bezpečí byl sociální pracovnicí OSPOD vypracován individuální plán ochrany dítěte, který obsahuje ještě další kroky a cíle.

Plán bezpečí by bylo vhodné zpracovat i ve formě, která je určena dítěti, kterého se týká (např. jednoduché věty s obrázkem doplněné o potřebná telefonní čísla), a umístit ho na dítěti dobře viditelném místě, např. na ledničku.

Je nutné si říci, že rizika se v situaci ohroženého dítěte budou objevovat vždy. Cílem řízení rizik tedy nemůže být jejich úplné odstranění, ale je možné dopad rizika konkrétními opatřeními co nejvíce minimalizovat.

Na závěr je třeba si uvědomit, že ničím nelze plnohodnotně nahradit odborný úsudek sociálního pracovníka. V systému SPOD proto není možné najít nástroj, který po vyplnění jednoznačně ukáže míru rizika, nebo dokonce doporučí opatření, které je třeba následovat (tzn. rizika řídit). Pokud však hledáme nástroje, které napomohou získat co nejvíce informací a zároveň pomohou dojít k takovému rozhodnutí, které bude podloženo popisem zjištěných rizik konkrétního dítěte v konkrétní situaci, pak věříme, že takovéto nástroje již k dispozici jsou a je možné je začít v praxi používat.

Johana Mertová,
projektová manažerka – sociální pracovnice, Lumos

K získání publikace organizace Lumos a k možnosti užívání uvedených nástrojů pro vyhodnocování ochranných a rizikových faktorů v SPOD je třeba absolvovat bezplatný akreditovaný osmihodinový kurz. T. č. není možné získat publikaci Lumos samostatně bez účasti na kurzu. Účastník rovněž obdrží i bezplatně publikaci a všechny nástroje na něm prezentované. V případě zájmu o účast na školení kontaktujte projektovou manažerku na: alena.svobodova@wearelumos.cz.