Každý rok s nadcházející zimou se začínají rojit kampaně, sbírky a další aktivity, které mají za cíl pomoci lidem bez domova, kteří mají před sebou ty nejnáročnější měsíce roku. Život na ulici není jednoduchý nikdy, ale s teplotami klesajícími pod bod mrazu je jejich život přímo ohrožen. Příčiny a následky života na ulici byly již mnohokrát popsané, nově máme i poměrně střízlivá data ze sčítání osob bez domova na území ČR[1], vedené Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí v dubnu 2019. Autoři vyšli z mezinárodní typologie ETHOS[2] a počet osob bez střechy (venku a v noclehárnách) a bez bytu (osoby v azylových domech, v domech na půl cesty a v obecních ubytovnách, a dále osoby ve vězeňských a zdravotnických zařízeních s lůžkovou péčí, které neměly jiné ubytování, do kterého by se po propuštění mohly vrátit) vyčíslili na 23 830. Z toho je 2600 osob mladších 18 let.

Sama studie však poukazuje na to, že tato čísla jsou jen špičkou pomyslného ledovce co do počtu osob ohrožených ztrátou bydlení a žijících v nevyhovujících podmínkách. Nepokrývají totiž důležitou skupinu osob, které dle mezinárodní typologie ETHOS spadají do kategorie „bez bytu“, tedy především osoby ubytované v komerčních ubytovnách. Na ně upozorňuje Platforma pro sociální bydlení spolu s organizací Lumos ve své Zprávě o vyloučení z bydlení za rok 2018. Z uvedených zpráv je patrné, že nedostupnost bydlení se stala vícegeneračním problémem. V roce 2018 vyrůstalo v závažné bytové nouzi 20 000 dětí, tedy čtvrtina z celkem 83 tisíc osob. Kromě dětí jsou obzvlášť zranitelní rodiče samoživitelé a senioři. V případě naposledy jmenovaných je navíc patrný prudký nárůst počtu seniorů na ubytovnách. Počet domácností s osobami nad 65 let žijících na ubytovnách se zvýšil o 70 %.

Domov je přitom základní lidskou potřebou a stres z jeho ztráty a absence stabilního zázemí má na člověka devastující účinky. Platí zde neúprosná úměra, že čím déle člověk žije v nevyhovujícím prostředí, tím více mu přivykne a zároveň je pro něj obtížnější se z takového prostředí vymanit.

V případě seniorů, kteří se kromě finančních problémů potýkají také s problémy zdravotními, dochází ke ztrátě bydlení často v důsledku osamělosti a dlouhodobé nemoci. Zdravotní a sociální problémy se tak kumulují, a nejen že jsou v přímém rozporu s představami důstojného stáří, komplikují a prodražují léčbu, ale přímo tyto lidi ohrožují na životě. Kromě seniorů v bytové nouzi, kteří se do tíživé situace dostali často až v důchodovém věku, je alarmující počet dětí, které se do tíživé situace již narodily, vyrůstají v ní a replikují ji v momentě, kdy se sami stanou rodiči. Je logické, že tyto děti mají problémy se zvládnutím školní docházky, jejich rodiny nemají finanční prostředky na to, aby je podporovaly v aktivním trávení volného času, chybí jim podpora, motivace, ale i prostý fyzický prostor pro domácí přípravu. Mnohdy nemají ani vlastní postel, natož psací stůl a pomůcky do školy, o klidném prostředí na učení, seberozvoj a odpočinek ani nemluvě. V jejich sociálním prostředí se často vyskytují rizikové jevy, jako jsou závislosti, kriminalita či násilí. Tyto děti samy ze spirály sociálního vyloučení vystoupit nezvládnou. Stejně jako by bylo mylné se domnívat, že jejich přístup ke vzdělání je rovný, by bylo absurdní za selhání represivně trestat celé rodiny. Zde totiž neselhávají jednotlivci – zde selhává celý systém.

Zároveň chybí adekvátní a realistická zdravotní péče pro lidi bez domova. Street medicine, kterou provozuje skupina studentů medicíny Medici na ulici, https://www.facebook.com/Medicinaulici/, je službou nízkoprahovou, ale chybí jí systémové ukotvení, plošná realizace a návaznost na zdravotnická zařízení. Přitom někdy brání pouze „maličkost“, aby byli lidé bez domova ve zdravotnických zařízeních ochotněji přijímáni a ošetřováni, například asistence sociálního pracovníka, hygiena nebo vhodnější ošacení.

Proto velmi kvitujeme snahy některých obcí a měst bezdomovectví na svém území řešit. V rámci letošních zimních opatření např. Praha, kde je koncentrace osob bez domova nejvyšší, zareagovala na aktuální potřeby lidí bez domova a bylo učiněno několik dobrých kroků, které služby více zpřístupnily těm nejpotřebnějším. Některé noclehárny zřídily zimní kotce a otevřely se tak i majitelům psů, což bylo průlomové rozhodnutí. Pro mnoho lidí bez domova je totiž zvíře často jediný opravdový přítel, společník a zároveň člen rodiny, kterého nemohou opustit. Nově také vznikl azylový dům s ošetřovatelskou zdravotní péčí a specializovaná ubytovna pro osoby se zdravotními problémy. Byl vytvořen dispečink Centra sociálních služeb, který řídí převozy lidí bez domova do denních center nebo nocleháren s volnou kapacitou.

V České republice existují sociální služby, organizace a různé iniciativy, které pracují s lidmi bez domova a snaží se na jejich situaci upozorňovat. Česká asociace streetwork například v roce 2019 spustila kampaň #hlavněpřežít, jež cílila na běžné obyvatele, kteří se s lidmi bez domova setkávají a možná by jim rádi pomohli, ale nevědí, jak na to. Na stránkách https://pracenaulici.cz/bezdomova je zveřejněno Manifesto se 13 tipy, jak je možné lidem bez domova pomoci, a ke konci loňského roku byla spuštěna mapa streetwork http://streetwork.cz/mapa, kde si lidé mohou vyhledat organizaci, která pracuje s lidmi bez domova přímo v jejich lokalitě. Na jedné věci se všichni napříč službami i odbornou veřejností shodují. Jakákoli dílčí opatření alarmující statistiky a nastíněný trend nezvrátí. Optimismus nad jednou novou službou není na místě. Stále je mnoho klientů, kteří zcela vypadávají ze sítě služeb. Chybí pomoc pro páry bez domova, pro majitele zvířat i pro lidi bez domova, kteří jsou propuštěni ze zdravotnického zařízení do domácího ošetřování, aniž by měli domov. Pokud má dojít k systémové změně v přístupu k péči o lidi bez domova, bez zákona o sociálním bydlení se neobejdeme.

Michaela Burdová
Česká asociace streetwork