Je to už skoro dvacet let, co byla Pavlovi diagnostikovaná paranoidní schizofrenie. V době, kdy přišel do Café Na půl cesty, mu bylo pětačtyřicet a měl za sebou tři hospitalizace v psychiatrické nemocnici. Pavel si potřeboval znovu zvyknout na pracovní režim, který ztratil během hospitalizace, přál si získat náhled na sebe a umět si říct, co potřebuje. V průběhu rehabilitace ho trápil „boj s nechci“, spojený především se vstáváním a s pracovní aktivitou. Oceňoval podporu terapeutek, povzbuzení a důvěru v jeho schopnosti, kterou mu dávaly najevo. Pomohlo mu také to, že dokázal připustit a přijmout, že může mít i „špatnou náladu“ a může si dovolit o ní mluvit. Pavel opouštěl kavárnu po roce a čtvrt tréninku s tím, že by si přál vyzkoušet pracovat na otevřeném trhu a stát se peer konzultantem.
Klienti nastupují do pracovní rehabilitace v naší kavárně s různými očekáváními. Spolu se svým klíčovým pracovníkem, tzv. patronem, si formulují prvotní zakázku, ze které postupně vychází konkrétnější cíle. Mohou přicházet s tím, že by si rádi zlepšili komunikační dovednosti, zvýšili odolnost vůči stresu, získali pracovní tempo, osvojili si barmanské dovednosti, zlepšili soustředění a paměť, nebo zkrátka nalezli ztracené sebevědomí.
Klienti pracují na zakázce s podporou pracovních terapeutů na směnách v kavárně, a v rámci individuálních schůzek. Před každou směnou probíhá krátký úvodní rozhovor. Klienti s terapeuty sdílí, s jakou duševní i tělesnou kondicí přichází, naladí se na sebe a shrnou si, na jaké dílčí cíle se ten den zaměří. V praxi klienti trénují například pravidelné a včasné docházení na směny, zvládání zvyšující se pracovní zátěže tím, že si postupně zkouší více směn či pracují ve špičce. Učí se pracovat se svou energií, dávat si včas pauzu a odpočinout si. Osvojují si barmanské dovednosti, včetně přípravy kávy, práce s penězi a pokladnou. Trénují komunikaci, kdy oslovují zákazníky a vyřizují celou objednávku od začátku až do konce. Komunikují se svými kolegy a zlepšují se ve schopnosti spolupracovat v týmu. A na reflektujících schůzkách po každé směně rozvíjí svou schopnost dávat a přijímat zpětnou vazbu. S ohledem na individuální schopnosti i dobu, kterou klienti stráví v rehabilitaci, mohou postupovat do vyšších pracovních stupňů. S každým stupněm jim přibývá zodpovědnost a ubývá vedení ze stran terapeutů. Pokud si chtějí klienti zažít náročnější roli, mohou se stát vedoucími směny, což znamená, že si zkouší delegovat kolegům úkoly, pracovat s časem a rozdělovat přestávky, nebo třeba počítat tržbu a přebírat závoz zboží.
Důležitou součástí pracovní rehabilitace jsou kromě směn také individuální schůzky klientů s jejich patrony. Zpočátku je vhodné, aby schůzky probíhaly častěji, aby byl dostatek času poznat se, navázat pracovní alianci, pocítit důvěru a bezpečí. Patroni společně s klienty mapují jejich zdroje, ze kterých mohou čerpat, pojmenovávají konkrétní překážky a obavy, zdůrazňují silné stránky, na kterých lze stavět, a reflektují práci na osobních cílech, kterou společně fázují do konkrétních kroků.
Každý měsíc se všichni klienti i pracovníci kavárny potkávají na společné poradě, kterou vždy vede dvojice terapeut – klient. Zde má klient možnost vyzkoušet si přípravu a organizaci porady. Některé z těchto setkání jsou více v oslavném duchu, například v období Vánoc nebo po skončení náročné letní sezony.
Když se rehabilitace chýlí ke konci, probíhá ukončovací fáze. Závěr je velice důležitý a patroni se svými klienty bilancují a mapují jejich cestu rehabilitací a připomínají si, co se jim povedlo. Klienti se sami podílí na psaní závěrečné zprávy o průběhu pracovní rehabilitace. Kromě vyhodnocení individuálních plánů a shrnutí změn, které v životech klientů nastaly, se pozornost zaměřuje i na vyhlídky do budoucna.
Po skončení tréninku mohou patroni a klienti nadále individuálně spolupracovat formou tzv. provázení, které si společně domluví na konkrétní dobu. Terapeuti poskytují klientům podporu při dalších pracovních krocích, mohou s nimi třeba navštěvovat jiné služby a propojovat je s dalšími pracovníky. Ani po skončení spolupráce kontakt mezi kavárnou a bývalými klienty nezaniká. Dvakrát do roka probíhají telefonické rozhovory. Terapeuti takto mapují užitečnost rehabilitace v klientově životě s odstupem času, ale také se zajímají o své dřívější klienty, se kterými někdy prožili za barem i více jak rok.
A jak se dnes daří Pavlovi?
Pavel se přihlásil do projektu Green Doors Čistá duše, který mu pomohl financovat kurz pro peer konzultanty, kterým úspěšně prošel. Mezitím si vyzkoušel práci v restauraci a v call centru. Dnes pracuje jako peer konzultant pro Spolek Dobré Místo.
Pavel o Café Na půl cesty: „Se službou pracovní rehabilitace jsem spokojený. Je to zejména proto, že lidé, se kterými jsem přišel do styku, byli fajn, ať už v Café Na půl cesty nebo v Green Doors. Jednají s citem, lidsky. Terapeuti mi v Café Na půl cesty vždy pomohli, podpořili mě. Zároveň se mnou plánovali moji budoucnost, rozebírali jsme, co mě baví, moji náplň dne, kde mám silné a kde slabé stránky. Moji největší obtíží byla nechuť pracovat. To, že jsem měl možnost pracovat jen na částečný úvazek, mi pomohlo necítit tlak na sebe, že musím pořád pracovat a umenšovalo to moje Nechci pokaždé, když jsem přišel do práce. V budoucnu bych si rád našel pohodovou práci, která by mě bavila. Osobní život mám myslím pokrytý koníčky, takže tam si rady vím, jen se trochu zorientovat v pracovním životě.“
Helena Čechová a Lucie Hanzalová,
vedoucí a pracovní terapeutka tréninkové kavárny Café Na půl cesty
Pomáháme lidem s duševním onemocněním chytit balanc
Café Na půl cesty je tréninková kavárna, která funguje již 23 let. Patří pod nestátní neziskovou organizaci Green Doors, z. ú., jejímž posláním je pomoc lidem s duševním onemocněním znovu najít sílu zapojit se do práce, podporovat jejich začlenění do komunity a přispívat k destigmatizaci duševního onemocnění. Tréninkem v Café Na půl cesty ročně projde více jak 35 klientů. Zájemcům, kteří přímo nenastoupí do tréninku, jsou vždy nabídnuty aktivity jiných služeb či organizací, které lépe odpovídají jejich aktuálním potřebám.
Green Doors provozuje další dva podniky, tréninkovou kavárnu V. kolona, která se nachází přímo v areálu bohnické nemocnice a poskytuje mírnější zátěž pracovního tréninku, a tréninkovou restauraci Mlsná Kavka, která se naopak náročností tréninku přibližuje otevřenému trhu práce. V rámci služby Začleňování na trh práce fungují sociální poradna, podpůrné skupiny a další skupinové aktivity. Klienti Green Doors mohou být v pracovním tréninku v některé z výše uvedených kaváren a zároveň využívat pracovní poradenství, podpůrné skupiny či jiné aktivity, které nabízí služba Začleňování na trh práce.
Green Doors se snaží o propojování s dalšími organizacemi pracujícími s cílovou skupinou lidí s duševním onemocněním. Pro veřejnost pořádá osvětové a destigmatizační akce, do kterých zahrnuje také peer konzultanty, například v rámci Živé knihovny nebo tematických setkávání Prostor na duši. Dlouhodobým cílem je nadále zvyšovat povědomí o tématech spojených se zotavením z duševního onemocnění a přispět k tomu, aby se každý uměl postarat o své duševní zdraví a nebál se říct si o pomoc či pomoci svým blízkým.
