Redakční rada časopisu se na jaře 2014 rozrostla o dva nové členy. Jde o významné evropské kapacity sociální práce. O své dlouholeté zkušenosti a pohledy na sociální práci se s ostatními členy rady podělí profesorka Anna Metteri z Finska a profesor Hans van Ewijk z Nizozemí. Abychom obě osobnosti řádně představili vám, našim čtenářům, rozhodli jsme se zpracovat s nimi krátké rozhovory. Následující řádky přináší první z nich (druhý bude vydán v čísle 3/2014). Ptal jsem se profesora Hanse van Ewijka na počátky a průběh jeho kariéry, na vztah k sociální práci i na současné problémy, které podle něj sociální práce řeší.
Jak dlouho se věnujete sociální práci?
V sociální práci jsem od roku 1971, kdy jsem začínal jako sociální pracovník v centru pro mladé lidi ve věku od 13 do 19 let.
Jakými oblastmi sociální práce se zabýváte?
Za svoji kariéru jsem byl aktivní v mnoha oblastech. Jako řadový praktik, poté manažer, výzkumník i vědec jsem se zabýval a stale zabývám komunitní prací, případovou prací, sociální péčí či péčí o mladé.
Proč jste si vybral obor sociální práce?
To způsobil můj zájem o lidi. Zajímá mě totiž, jak na sebe lidé vzájemně působí, když jednají a konstruují si své vlastní světy. Jako nepříliš silný věřící jsem studoval teologii a všiml jsem si, že kostel nedisponuje kapacitou k zapojení mládeže na okraji společnosti. Zapojil jsem se tedy do činností nově otevřeného centra pro mladé a bylo to.
„Lidé potřebují více sociálního kapitálu.“
Jakou má podle vás sociální práce roli ve společnosti a jak sociální pracovníci tuto roli naplňují?
Ve společnosti na území Nizozemí sociální práce podporuje občany v jejich sociálním fungování. Z mého pohledu má kvůli narůstající složitosti světa a zvyšujícím se nárokům na člověka stále více lidí vážné problémy. Lidé potřebují více sociální kapacity, sociálního kapitálu, aby byli schopni reagovat na vyšší složitost světa a nároky prostředí a najít si své místo ve společnosti. V Nizozemí pozorujeme každoroční zhruba 10% nárůst dětí v péči o mladé, dospělých v péči o duševně postižené, ve vězeních, v dluhovém poradenství a podobně. Na tyto skutečnosti by měla odpovídat sociální práce posílením lidí v jejich přirozeném prostředí, v rodině, sousedství, zaměstnání a tak dále. Sociální pracovníky nemáme od toho, aby prováděli všelijaké terapie, ale od toho, aby podporovali socializaci lidí a činili je i jejich důležité druhé silnějšími. Osobně vnímám sociální práci jako klíčovou profesionální podporu lidí s problémy se zvládáním obtížností běžného života, jejíž pozice je hned vedle rodinného lékaře.
Když pohlédnete zpět na vaši kariéru, na co nejraději vzpomínáte?
Přinejmenším jsem velice rád, že jsme v mé zemi přešli od nového řízení veřejné správy a řízeného předepisování sociální práce k integrovaným kontextuálním přístupům s velkým mandátem sociálních pracovníků – profesionálů. V současné době jsme v polovině tohoto procesu změny perspektivy a já pevně věřím, že budeme pokračovat. Jsem rozhodným zastáncem obecné sociální práce s dílčími specializacemi a chápu sociální pracovníky jako pragmatické, dobře informované osoby, které podporují ostatní občany v jejich soběstačnosti a sociální odpovědnosti.
„Na počátku jsem sám sebe nepovažoval za sociálního pracovníka.“
Je něco, co byste dnes ve svém pracovním životě udělal jinak?
Zásadně bych změnil své ideje. Na počátku, když jsem pracoval s mládeží, jsem sám sebe vůbec nepovažoval za sociálního pracovníka. My jsme byli animátoři mládeže („Youth workers“) a ne sociální pracovníci! Uvažovali jsme o mládeži na okraji společnosti jako o oběti, která potřebuje naši ochranu, a současně jsme doufali, že je přivedeme k nějaké slibné sociální akci.
V současné době jsem kritický k přílišné diferenciaci sociální práce a ke směřování sociální práce směrem ke kritické teorii. Jako silná a uznávaná profese bychom měli být jednou rodinou prosazující sociální model, který je odlišný od medicínského modelu či modelu výchovného. Sociální pracovníci jsou odborníky v oblasti porozumění a podpory lidí v jejich sociálních kompetencích pro běžný život.
Považujete se za teoretika, nebo za praktika v sociální práci?
Prvních deset let mého pracovního života jsem byl praktikem, poté jsem byl více manažerem a posledních deset let jsem teoretikem. Je třeba ale dodat, že jako praktik jsem se velmi zajímal o teorie a jako teoretik mám nyní obrovský závazek k praxi.
Učil jste a učíte sociální práci na univerzitách v Nizozemí, ale i v centrální a východní Evropě. Setkal jste se mimo Nizozemí s něčím, co by vás překvapilo?
Na tomto světě je toho tolik překvapivého! Vždy je skvělé být na chvíli součástí odlišných kontextů a zažít pocit, že sociální práce je všude jiná a současně vždy velmi rozeznatelná. Podle mých zkušeností se my, lidé sociální práce, poznáme navzájem velmi snadno.
„Zavedené sociální systémy nedokážou dostatečně účinně reagovat.“
Existují rozdíly v sociální práci uplatňované v Nizozemí a v sociální práci ve střední a východní Evropě?
Tohle není jednoduchá otázka. Země střední a východní Evropy nejsou všechny stejné a v Nizozemí máme tolik rozdílných představ o sociální práci… Domnívám se ale, že v mé zemi je sociální práce velmi uznávána, je diferencovanější a sociální pracovníci jsou více skutečnými sociálními pracovníky. Porovnám například Estonsko, kde pracuji jako hostující profesor již téměř deset let a každý rokem tam strávím šest a více týdnů. Sociální práce v Estonsku je značně individualistická, komunitní práce tam téměř neexistuje a vzdělávání studentů sociální práce je spíše o učení a tradičních přednáškách. V Nizozemí věnujeme při vzdělávání důraz na trénink, v němž se studující učí z dělání a interakcí.
Zdá se, že pár posledních let přináší podstatné změny, které mění kontext sociální práce. Jak jsou tyto sociální změny významné pro sociální práci?
Sociální práce vznikla v reakci na „staré“ sociální problémy, jako jsou chudoba, gramotnost, nezdravý způsob života. Moderní sociální státy jako Nizozemí mají velmi dobře organizované sociální systémy (školství, zdravotnictví, sociální služby, sociální bydlení atd.), které na staré problémy víceméně účinně reagují. „Novým“ sociálním problémem je, že ve velmi otevřené, rozmanité a komplexní společnosti mají lidé vážné problémy, jelikož nejsou schopni získat postavení ve společnosti. Zavedené sociální systémy ale na toto nedokážou dostatečně účinně reagovat.
Jak tyto změny ovlivňují sociální práci?
Sociální práce směřuje od řešení problémů a zplnomocnění k účinnější podpoře občanů bez záminky řešit a změnit společnost. Snažíme se změnit prostředí lidí s problémy (pracoviště, rodina, společenství) a současně podporujeme jejich sociální kapacity.
Roman Baláž
