Jako výsledek švýcarsko-české spolupráce vzniká souborná studie příkladů dobré praxe v sociální práci s ohroženými dětmi a rodinami. Kniha "Participace a nové přístupy k práci s ohroženými dětmi a rodinami" je určená především pěstounům, profesionálním pečovatelům, sociálním pracovníkům, studentům sociální práce, ale také manažerům sociálních služeb v oblasti péče o děti a mladistvé.
Publikace vznikla v rámci sub-projektu PF 134 „Inovace služeb a metod práce s ohroženými dětmi a rodinami: nové přístupy a příklady dobré praxe ve Švýcarsku“. Ten byl podpořen z Fondu Partnerství v rámci programu švýcarsko-české spolupráce.
Kniha je rozčleněna do sedmi kapitol a zpracovává témata z oblasti sociální práce s ohroženými dětmi a rodinami.
Na našich stránkách Vám představujeme kapitolu zpracovanou Pavlem Navrátilem:
Zavádění participace dětí a mládeže v kontextu kvality péče v sociálních službách
Úvod
Přestože žijeme v demokratické společnosti již téměř čtvrt století, stále ještě v mnoha sociálních službách přežívá duch paternalismu. Shodou okolností v posledních dnech zčeřila poklidnou letní hladinu českých médií informace o naprosto nevyhovujících podmínkách v Dětském domově v Liběchově na Mělnicku, kde do současnosti panuje nepřiměřeně tvrdý režim, v němž děti nejenže nejsou vnímány jako partneři, nýbrž s nimi bylo zacházeno spíše jako s trestanci (Mazancová, 2014). Přes takové excesy se však přeci jen zdá, že se začíná prosazovat názor, že organizace poskytující sociální služby jsou zodpovědné za podporu svých uživatelů na participačních procesech. Dokonce nejen těch, které přímočaře souvisí s jejich osobním životem a individuálním plánem rozvoje, nýbrž i těch, které se vztahují k poskytování a utváření sociálních služeb v organizaci.
Krebs (2010) popisuje uplatňování participativní filozofie jako zásadní změnu postavení člověka, který přestává být objektem sociální politiky, a stává se jejím plnoprávným, odpovědným a respektovaným subjektem. Zapojení uživatelů do rozhodování se tak stává také důležitou složkou hodnocení kvality sociálních služeb. Pozvolna se tento trend uplatňuje i pro uživatele sociálních služeb, kteří patří do kategorie dětí a mladistvých. K následující studii mě bezprostředně inspirovala zkušenost z dětského domova Riederenholz ve Švýcarském St. Gallenu, který prošel reformou a stal se modelovým příkladem participativně orientované organizace sloužící dětem. Hledisko „participativnosti“ zde bylo aplikováno nejen na přímou práci s dětmi, ale stalo se také kritériem hodnocení kvality dětského domova jako organizačního celku, v němž se duch participace stal součástí organizační kultury. Vzhledem k tomu, že obdobná proměna čeká řadu dětských domovů v České republice (a nejenom jich), považoval jsem reflexi této zkušenosti jako výborný startovní bod. Abych však svoji zkušenost z dětského domova Riederenholz zasadil do širšího kontextu, opírám se rovněž o literaturu, která se tématu zavadění participační filozofie do organizačního prostředí sociálních služeb pro děti a mládež věnuje.
Myšlenka, že se děti a mladiství mohou a mají podílet na rozhodování v kontextu sociálních služeb, se však neuplatňovala vždy. Dřívější pohledy na participaci se zaměřovaly převážně na dospělé, a také v oblasti služeb pro děti a mládež se vycházelo z předpokladu, že zapojením rodičů dochází automaticky k reprezentaci nejlepších zájmů dítěte. McNeishová a Newman (2002) komentují vývoj participativního diskursu v anglosaském prostředí a konstatují, že v současnosti se zde ovšem již nevede debata o tom, zda děti a mladistvé do rozhodování zapojovat, ale spíše se hledají cesty, jaké přístupy k zapojení uplatňovat v různých podmínkách a situacích, aby toto zapojení dětí a mladistvých bylo účinné a autentické. V českém prostředí se zdá, že k samozřejmosti představy o zapojování dětí a mladistvých do rozhodování v kontextu sociálních služeb máme ještě dosti daleko. V následující studii se proto zaměřuji na participaci jako jednu z dimenzí kvality sociálních služeb a kladu si otázku: Jakými způsoby můžeme podporovat participaci v organizaci v kontextu zvyšování kvality sociálních služeb?
Toliko úryvek z druhé kapitoly knihy, kterou lze zdarma objednat na adrese: