Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010.
Autoři knihy jsou dlouholetí pracovníci Modré linky – Linky důvěry pro děti a mládež (www.modralinka.cz). Bohuslava Horská je současná vedoucí linky důvěry Modré linky. Andrea Lásková působí mimo jiné jako supervizorka a je zakladatelkou internetového poradenství na Modré lince. Dříve působila i na pozici vedoucí linky důvěry a byla členkou správní rady organizace. Ladislav Ptáček je předseda správní rady organizace a pracovník linky důvěry. Všichni tři lektorují Výcvik v internetovém poradenství akreditovaný MPSV ČR.
Kniha „Internet jako cesta pomoci: Internetové poradenství pro pomáhající profese“ je první publikace zaměřená na dané téma vydaná v České republice. Vzhledem ke stále většímu rozmachu moderních mediálních technologií, ke kterým je internet řazen, jde o téma velmi aktuální a pro praxi sociální práce potřebné.
Autoři chtějí publikací oslovit širší okruh zájemců z řad pomáhajících profesí a poskytovatelů sociálních služeb. Adresují ji zejména těm, kteří „již internetovou poradnu provozují; těm, kteří zamýšlejí poskytovat internetové poradenství; studentům příslušných oborů…; těm, kteří se o dané téma zajímají“ (s. 13). Připouštím, že záměr autorů oslovit takto široce nastavenou cílovou skupinu čtenářů se mi ze začátku jevil jako „příliš velké sousto“, po přečtení publikace však musím konstatovat, že předkládaná monografie může být velmi přínosná všem výše zmíněným skupinám čtenářů.
Kniha má 197 stran a je členěna do dvou částí strukturovaných do osmnácti kapitol. První část knihy (kapitola 1.–6. – z pohledu recenzentky) je věnována vymezení tématu. Autoři přibližují internet jako komunikační médium, jeho možnosti, hrozby a dopady. Přibližují vývoj internetového poradenství v rámci linek důvěry, jeho principy a formy. Čtenáře seznamují také se situací v oblasti internetového poradenství v zahraničí a následně u nás v České republice, přičemž stručně nastiňují také možné působení internetového poradenství v rámci sociálních služeb.
První část publikace vnímám jako stručné nastínění a úvod do dané tematiky vhodný zejména pro čtenáře nepůsobící v oblasti internetového poradenství. Vzhledem k charakteru monografie (první svého druhu v České republice) je to však část oprávněná a kniha by bez ní nepůsobila komplexně. Je vhodné zmínit, že sami autoři poukazují v závěru na časové rozmezí vzniklé mezi napsáním knihy a jejím vydáním (s. 186), které jim neumožnilo reagovat na případné změny v dané oblasti. Tyto by se z pohledu recenzenta mohly týkat samozřejmě zejména vymezení stávající situace internetového poradenství v České republice v kontextu sociálních služeb. Je také možné, že moje myšlenky jakožto recenzenta přesahují záměr autorů a sebekriticky musím konstatovat, že rozšíření kapitoly 6. Internetové poradenství jako sociální služba (např. o zkušenosti z praxe, otázku naplňování standardů kvality sociálních služeb v daném typu služby atd.) by možná zajímalo zejména mne. Nejedná se tedy v žádném případě o kritiku, ale o možný podnět, pokud by se autoři rozhodli pro znovuvydání publikace.
Druhá část knihy (kapitola 7.–18.) se zaměřuje na specifika internetového poradenství realizovaného v rámci linek důvěry. Autoři přibližují prostředí linek důvěry a podrobně se věnují internetovému poradenství, přičemž se zaměřují zejména na e-mailový kontakt. Čtenář se může seznámit s mýty o internetovém poradenství, jeho možnostmi a limity, nejčastějšími typy e-mailů.
Za vynikající považuji kapitoly týkající se metodiky internetového poradenství, specifických situací a postupů v internetovém poradenství, etiky a supervize internetového poradenství a pasívního poradenství. Tyto kapitoly jsou dokresleny četnými příklady konkrétních situací z praxe, se kterými se autoři setkali a které byly na jejich pracovišti řešeny, díky čemuž kniha opravdu naplňuje cíl autorů a je přínosná pro celý výše zmíněný okruh čtenářů. Druhá část knihy seznamuje také s právními aspekty internetového poradenství, s požadavky kladenými na pracoviště, v jehož rámci je internetové poradenství realizováno, a s požadavky kladenými na osobnost pracovníka internetové poradny.
Velkou předností knihy je z mého pohledu nejen její praktická odbornost (autoři mají s tématem bohaté zkušenosti a na textu je to znát), ale také styl, kterým je napsána. Autorům se podařilo napsat publikaci, která je dynamická, jednotlivé kapitoly jsou ucelené a text se dobře čte. Text je doplněn účelným poznámkovým aparátem.
Pro mne jakožto člověka léta se pohybujícího v oblasti sociálních služeb byla kniha zdrojem mnoha užitečných informací a podnětů k zamyšlení. Autoři v závěru své publikace uvádějí, že „kniha si neklade nárok postihnout všechny oblasti internetového poradenství a najít odpovědi na všechny otázky, které se ho týkají“ (s. 186). To samozřejmě není v možnostech žádné publikace. Vnímám ji však jako potřebnou a užitečnou „vlaštovku“, která poskytuje velmi dobrý vhled do řešeného tématu.
Iva Burianová
