Pusté Úľany: Schola Philosophica. 2010.
Studie S. Démuthové přichází na knižní trh s novými aspekty teoretické a praktické tanatolgie. Nabízená kniha je první částí, která bude mít pokračování v přislíbené druhé části.
S. Démuthová vystudovala psychologii na Filozofické fakultě v Trnavě a věnovala se v tomto oboru studiu problematiky mladých delikventů ve výkonu trestu. Tyto studie byly již publikovány. Nyní se profesně zaměřila na velmi bolestnou událost, která může potkat jakoukoli rodinu, tedy smrt dítěte. Při podrobném studiu prezentované publikace lze vnímat, že autorka kvalifikovaně využívá své znalosti v oboru psychologie, ale je schopna odborně zasáhnout i do jiných příbuzných oborů, tj. do filozofie, pedagogiky, teologie, sociální práce i medicíny. Proto publikaci s názvem „Keď umiera dieťa“ můžeme nazvat mezioborovou studií, čerpající od renomovaných, zejména anglofonních autorů. Je v ní možné spatřit i osobní přístup S. Démuthové. Autorka v publikaci například vyjadřuje vlastní hodnotovou orientaci, prokazuje tak svou originalitu v posuzování děje kolem těžké nemoci dítěte končící smrtí. Autorka přichází v publikaci s tématy dostatečně dosud nezpracovanými. Snaží se pomoci všem, kteří přicházejí do styku s dítětem a jeho rodiči v situaci obzvláště bolestné. Snad ani neexistuje nic bolestnějšího pro rodiče než smrt jejich dítětě.
Publikace je členěna do tří hlavních kapitol, které jsou následně tříděny do jednotlivých podkapitol. První kapitola s názvem „Vývin a chápanie pojmu smrti“ se zaobírá výkladem smrti v pojetí dítěte podle jeho věku. S. Démuthová nabízí pomocnou ruku rodičům a pedagogům, kteří jsou konfrontováni otázkami dětí ohledně smrti. Autorka ukazuje i na rozdílnosti vnímání smrti u dětí v nábožensky orientovaných rodinách a v rodinách bez vyznání. Současně upozorňuje na problematiku vnímání smrti dítěte, které pochází z těchto rodin.
Druhá kapitola s názvem „Od diagnózy po smrť“ se věnuje prožitku dítěte a celého okolí, když se jedná o poslední dny života dítěte. Autorka správně rozlišuje smrt jako následek nečekaných událostí, jako je např. úraz, nebo dlouhodobého letálního onemocnění dítěte. Zde pečlivě rozebírá i reakce okolí, dialog s postiženou rodinou, podávání informací. Upozorňuje na problémy, které se týkají podpory rodiny a sourozenců umírajícího dítěte podle jejich věku. Dále autorka poukazuje na celkový obsah emocí zúčastněných, které reagují na letální situaci dítěte. Informovanost všech členů rodiny je významná vzhledem k náročnosti stavu v celé rodině. Autorka si je vědoma, že s těmito těžkostmi se jinak vyrovnává funkční rodina a jinak disfunkční. I toto téma v publikaci najdeme. Téma reakcí okruhu známých rodiny také lze v knize najít, podobně jako reakce prarodičů. Prožívání letální nemoci samotným postiženým dítětem tvoří významnou podkapitolu včetně jeho terminálního stadia.
Poslední, třetí kapitola s názvem „Následky prežitej straty“ se věnuje smutku rodiny ze smrti dítěte a také smutku širšího okruhu postižené rodiny. Neměli bychom odhlédnout od skutečnosti, že na Slovensku umírá přibližně 600 až 700 dětí ročně. Polovina tohoto počtu tvoří úmrtí z důvodu vrozených vad a perinatálních poškození. S. Démuthová se věnuje také místu umírání dítěte a rozlišuje domácí prostředí a státní instituci. Tato místa mají velký vliv na další posuzování péče o umírající dítě a celou jeho rodinu. Samozřejmě se zabývá také reakcí smutku na smrt dítěte, která je přirozená, ale může vyústit do patologických projevů jednotlivých členů rodiny.
Protože autorka studie je psycholožka, ukončuje svou studii zjištěním pozitiv ztrát, snaží se poukázat na post-traumatický růst (post-traumatic growth), kdy růstem se rozumějí změny, které vedou člověka nad jeho dosavadní úroveň. Autorka si je také vědoma, že jmenované bolestné události jako úrazy a letální nemoc mohou zastihnout člověka v rodině, která není sama schopna překonat tyto smutné životní události. Proto autorka na konci studie podporuje vytvoření pomocných a podpůrných skupin, které by rodinám profesionálně pomáhaly. Je velmi důležité, aby člověk v této životní nouzi věděl, kam se může obrátit o pomoc.
Autorka studie použila v poznámkovém aparátě 179 poznámek, na konci práce je čtenář seznámen s kompletní bibliografií, která prokazuje sečtělost vynikajících tuzemských a zahraničních autorů. Jako recenzent bych doporučil seznámit se s touto studií všem pedagogickým pracovníkům, doporučil bych ji ke studiu na pedagogických fakultách a těm, kteří se připravují na manželství. Tato studie by měla být předmětem i na teologických fakultách. Studii S. Démuthové doporučuji právě těm, kteří vedou poslední rozloučení se zesnulým dítětem. Kriticky je možné se vyjádřit k vazbě knihy, která obtížně dovoluje pohodlnou četbu a vpisování poznámek, aniž by se stránky samovolně nezavíraly.
Josef Dolista
