Praha: Portál, 2011.
Jan Jandourek se ve své knize pouští na pole zločinu a trestu a toto téma diskutuje především z hlediska sociologie a psychologie. Podtitul knihy čtenáře láká na možnost získání jednoduché odpovědi na otázku: „Proč lidé vraždí a jezdí načerno?“ To se však nedozví a domnívám se, že to ani nelze. Na tak komplikovaný problém, jakým je kriminalita a deviantní chování, totiž jednoznačná a jednoduchá odpověď neexistuje. Čtenář si naopak má možnost uvědomit, jak složitou oblastí fenomén zločinu a trestu je.
Autor publikaci rozděluje do devíti kapitol, kdy prostřednictvím příkladů řady kauz jak z historie, tak také ze současnosti poutavě vtahuje čtenáře do světa zločinu a zločinců. Kniha je napsána stručně, přehledně, nikoli však heslovitě a jednoduše a díky tomu se stává přístupnou široké veřejnosti. Naopak čtenáře s hlubší znalostí problematiky upozorňuji, že mu kniha s největší pravděpodobností nenabídne nové skutečnosti a překvapivá zjištění. Nejedná se o učebnici, ale podle mého názoru spíše o letmý vhled do řady témat, která se zločinností souvisejí. Přičemž i sám autor přiznává snahu podat „stručný a populární přehled…“ (s. 7).
Jan Jandourek nejprve v úvodních třech kapitolách zve čtenáře na malou exkurzi po historii zločinu. Zabývá se základními pojmy, jako je zločin a pozice oběti v něm. Uvažuje o rozdílech mezi mužským a ženským zločinem, o zločinnosti mládeže, tříd a ras. Celou třetí kapitolu pak věnuje jednotlivým sociologickým školám a směrům (od náboženských teorií, přes teorie sociální struktury, sociální ekologii, teorie subkultur, labelling až po biologické a psychologické teorie), které zkoumaly zločin v minulosti. Od kapitoly čtvrté se pak zaměřuje na jednotlivé druhy zločinnosti. Věnuje se činům útočícím na majetek člověka, podrobněji autor hovoří o žhářství, vydírání, vloupání, krádeži apod. Nevyhýbá se ani deliktům spojeným se sexem, organizovanému zločinu a fenoménu mafie, terorismu a drogové problematice na poli zločinu. V knize čtenář nalezne řadu moderních pojmů (jako např. ekoterorismus, agroterorismus, narkoterorismus, racketeering, atd.) zasazených do problematiky zločinnosti. Je mu tak umožněno uvažovat o těchto pojmem v souvislostech.
V poslední kapitole se autor od samotného zločinu posouvá směrem k trestu, který by měl bezprostředně po činu následovat. Zmiňuje retributivní pojetí trestu, naopak restorativním přístupům se na tomto místě ani nikde jinde v knize překvapivě nevěnuje.
V závěrečném pojednání o budoucnosti zločinu Jandourek konstatuje, že si budeme muset „v brzké budoucnosti nejspíše zvykat na určité omezení soukromí“ (s. 147), což nám může podle mého názoru na oplátku přinést větší pocit bezpečí.
Tato útlá kniha je zdařilým náhledem do problematiky zločinnosti, kdy pro zvídavé a zaujaté čtenáře může být prvním drobkem snězeným z koláče poznání této problematiky. Součástí knihy je i minislovníček použitých pojmů a odkazy na další literaturu. Jinými slovy návod, kam mohou směřovat čtenářovy příští kroky za dalším bádáním.
Renáta Talašová