Praha: Galén 2013.
V roli ambulantního pacienta se ocitá čas od času každý z nás už od dětských let a předáváme si vzájemně mnoho zážitků a půvabných nebo méně půvabných historek z lékařských ambulancí. Je však jen málo publikací, které by tyto zkušenosti mapovaly, natožpak aby těmto zkušenostem byl dán vědecký rámec a vědecké pozadí. Přitom jde o téma důležité, provázané s životy nás všech. I z toho důvodu osobně oceňuji, že letos na podzim vydalo nakladatelství Galén další knihu profesorky lékařské etiky Heleny Haškovcové právě z prostředí ambulantní ošetřovatelské péče. Tentokrát autorka přizvala ke spolupráci zkušenou zdravotní sestru Jindru Pavlicovou.
Kdo zná velmi čtené tituly Heleny Haškovcové, tak také ví, že se pochopitelně zabývá zejména tématy lékařsko-etickými, ale věnuje se i tématům z oblasti gerontologie, thanatologie a dalším oborům. Nicméně recenzovaná kniha Ošetřovatelství: ideály a realita v ambulantní péči je zatím jedinou knihou, v níž se H. Haškovcová zabývá tématem ošetřovatelské péče z perspektivy lékařské ambulance.
Spoluautorka Jindra Pavlicová, která je mimo jiné členkou prezídia a místopředsedkyní nefrologické sekce České asociace sester, jejíž přínosy při zavádění dialyzačního ošetřování do ČR jsou velmi významné a která získala např. cenu Florence Nightingale v r. 2010, a to za rozvoj ošetřovatelství, napsala první a kratší kapitolu této knihy. Část má výmluvný název Ošetřovatelství a ideály. V ní autorka propracovaně a stručně uvádí čtenáře do teorie, myšlenkových a vzdělávacích základů pro kvalitně prováděnou sesterskou práci a jejich historického vývoje. Popisuje také změny v pohledu na vzdělávání sester v ČR po roce 1989. J. Pavlicová uvádí, že všechny tyto změny mají sloužit ke zkvalitnění péče a k plné spokojenosti pacientů.
Na tuto teoretickou část navazuje H. Haškovcová kapitolou souhrnně nazvanou Ošetřovatelství a realita. Nejprve se v ní stručně a obecně zabývá vztahem všeobecných sester a pacientů a jejich vzájemnou komunikací. V podkapitole s názvem Realita v ambulantní péči prezentuje H. Haškovcová 16 drobných, ale pro ambulantní péči vypovídajících, kasuistik, v kterých sama vystupuje v roli pacienta. Za každou z kasuistik následuje komentář, který vždy obsahuje i historická ohlédnutí a dále pak doporučení pro praxi.
Před stručným závěrem knihy nechybí ani Slovo o etice a také úvaha o tom, zda jsou nebo nejsou sestry chybující, a úvaha o faktu, že ne všechny sestry jsou stejné.
Kniha je kvalitním materiálem pro všechny, kteří se připravují na povolání všeobecné sestry, stejně tak pro ty, kteří již ve zdravotnictví pracují. Zdrojem inspirace ale může být i pro další pracovníky nelékařských oborů působících ve zdravotnictví, ale i v jiných příbuzných odvětvích. Zdravotnictví a sociální péče si často pečlivě střeží vlastní oborové hranice, avšak ty by neměly být vedeny ostře, protože problematiky se mnohdy prolínají. Ten, kdo je vážně nemocen, může vykazovat i mnoho sociálních potíží a ten, kdo se ocitl v určité sociální krizi, mívá i zdravotní problémy. Kniha Ošetřovatelství: ideály a realita v ambulantní péči nemá ambici tyto provázanosti reflektovat, ale obsahuje mnoho obecnějších zásad patřičné komunikace a pravidel profesionálního a přitom citlivého vztahování k pacientům/klientům. Tyto zásady lze přenést a aplikovat v širokém okruhu zdravotně-sociálních i čistě sociálních profesí. Kniha může pomoci odborníkům z různých odvětví zvnitřnit si správné postoje k určité cílové skupině a tyto postoje se pak promítnou do vlastního vystupování a chování k těmto potřebným.
O paní profesorce H. Haškovcové je známo, že má dar „lehkého pera“, ostatně byla za tuto dovednost oceněna, a i proto je možné knihu doporučit i širšímu spektru čtenářů.
