Praha: Computer Press, 2013.
Přestože kniha Bezpečnost dětí na internetu je opatřena klíčovým podtitulem Rádce zodpovědného rodiče, jedná se o titul, kterému může svoji pozornost věnovat také pomáhající profesionál – sociální pracovník.
Internet je svět takřka bezhraniční. S mnohými výhodami a příležitostmi, které nabízí, stejně jako s nesčetnými záludnostmi a riziky, které mohou každému uživateli internetu velmi nepříjemně vstoupit do jeho života – zvláště dětem. Autoři tento svět popisují přesně takový, jaký skutečně je. Předkládaným textem usilují o zkompetentnění rodičů (potažmo dalších čtenářů) k tomu, aby dokázali tomuto světu rozumět a snad i rozlišovat dobré od nebezpečného. Mezi řádky můžeme kontinuálně číst tezi, že mnoho chyb v prostředí internetu (a autory zajímají především ty chyby, které nás mohou dostat do úzkých) činíme buď z nevědomosti, či neznalosti. Nejlepším způsobem, jak předcházet prezentovaným negativním situacím a komplikacím vstupujícím do života ve spojitosti s používáním internetu, je zvyšovat digitální kompetence jednotlivců. Publikace má tak často výrazně edukativní charakter.
Autoři si všímají velmi důležitých a zajímavých témat a předkládají zásadní teze. Reflektují, jak dělení světa na reálný a virtuální začíná být pomalu, ale jistě minulostí a jak mizí i ty hranice, které jsme v souvislosti s těmito světy byli zvyklí vnímat (ale nemizí a nezmizí zcela). V jakém světě se pohybuje dítě, které si povídá na Facebooku s kamarády, zatímco čeká na zastávce na autobus? Jako by šlo o jeden svět – přesto ale ve skutečnosti tyto dva světy odděluje od sebe minimálně to, jak v nich (rozdílně) fungujeme. Právě srovnávání a vnímání našeho jednání v reálném a on-line (někdy propojených) světech je významnou pomůckou. Například při osvětlování tématu anonymity a důvěrnosti či navazování vztahů na a prostřednictvím internetu, nebo tématu on-line identity. Řekli bychom o sobě na největším náměstí ve městě náhodným kolemjdoucím to, co jsme schopni o sobě zcela cizím lidem říci v „anonymním“ světě internetu? Ano – jak to? Ne – proč?
V tomto kontextu pak přicházejí na řadu další témata – (kyber)šikana, stalking, přenos problémů dětí z reálného do on-line světa či v opačném směru (kupříkladu vytváření náhradní identity a sebepojetí na internetu, když ta v reálném světě nějakým způsobem selhává či má potíže), pornografie a další. Neopominutelná jsou méně závažná, ale přesto významná témata: namátkou můžeme zmínit téma nezdrženlivosti internetu, téma kvality informací (na internetu často nevnímáme hierarchii kvality dostupných informací spojených s určitým informačním vandalismem), či téma závislosti na internetu, nebo právní otázky komplikované faktem, že internet příliš nedbá na státní hranice a tím i právní systém v něm platný. Za povšimnutí zcela jistě také stojí zpracování kapitol, kde dítě není vždy prezentováno pouze jako oběť zlých činů jiných dospělých uživatelů internetu, ale jako takové, kde se samo objevuje v roli pachatele a toho, kdo ubližuje ostatním.
Internet je pravděpodobně pro každého z nás nejméně kontrolovatelným světem. Je to svět, který najednou nefunguje podle naučených pravidel a zákonitostí, a je to svět, ve kterém děti předběhly své rodiče. Staré strategie nefungují a nové jsme si ještě nedokázali osvojit. Nynější děti v tomto světě vyrůstají jako v přirozeném prostředí, ale generace jejich rodičů ještě zažila svět, který nebyl on-line. Rodiče (nebo také pomáhající profesionálové) tak najednou nejsou schopni pomoci svým dětem orientovat se v tomto světě, podobně jako o to usilují ve světě reálném – to je přece jeden z klíčových úkolů rodičů: pomoci svým dětem zorientovat se a fungovat ve světě, do kterého se narodili a ve kterém žijí. On-line svět tak proměňuje reálné vztahy rodičů a dětí a svět internetu a jeho fungování je významnou výzvou pro off-line rodinné vztahy mezi rodiči a dětmi. Na internetu se objevují dvě základní skupiny jeho uživatelů: digitální domorodci a digitální přistěhovalci.
Kniha je členěna do relativně samostatných kapitol. Knihu tak není nutné číst od začátku až do konce, což přijde vhod těm, kteří se zajímají pouze o některá témata. Na vrub toho jde skutečnost, že některé informace a rady, jak se zachovat, se v některých kapitolách opakují, což nepůsobí příjemně na zvídavého čtenáře, který čte knihu od začátku až po její závěr. Výklady v jednotlivých kapitolách jsou doplňovány či ilustrovány příběhy ze života. Ty jsou vybírány a popisovány s velkou poctivostí – kniha čtenáře nestraší (což by se lehce mohlo stát, mají-li autoři cíl upozornit čtenáře na zvláště nepříjemná rizika), ani nekonejší různými superlativy. Jedná se tak o vyvážené, a tím i příjemné čtení.
K silným stránkám textu patří kromě jiného také vstupy a participace dalších odborníků z nejrůznějších profesí – psychologů, policistů, odborníků na internetovou bezpečnost a dalších. Vnímám však jako škodu, že jejich participace dostala v textu podobu pouze krátkých poznámek – komentářů. K dalším výrazným pozitivům pak patří používání relevantních a kvalitních zdrojů z výzkumů, které se v této oblasti realizují (EU Kids Online 2009-11, zdroje z Národního centra bezpečnějšího internetu a další zdroje, či další renomovaní autoři) a jejich srozumitelná prezentace. Zklamáním pak může být zpracování právních otázek souvisejících s tématem knihy v samotném závěru publikace – uvedené citace jak v dotčené kapitole či příloze nikterak nereflektují specifičnost prostředí internetu a jedná se o obecné informace, které by bylo možné najít v jakékoli podobné literatuře. Je škoda, že nebyla rozpracována jejich praktická aplikace v tomto vymezeném tématu, a to i přes to, že cílovými adresáty jsou rodiče. Tuto skutečnost vnímám jako do určité míry promarněnou příležitost. Praxe totiž ukazuje, že právě ve spojení se světem internetu se vynořují velmi složité (právní) otázky, na které se jen velmi těžko hledá odpověď.
Publikace je pro mnohá zmíněná pozitiva a ocenění hodné skutečnosti (zdaleka jsme nepojmenovali všechny) titulem, který mohou upotřebit také sociální pracovníci – kupříkladu pracovníci sociálně-právní ochrany dětí či jiní další profesionálové, kteří ke své poradenské práci a praxi využívají potenciál světa internetu.
