Praha: Leges, 2014.
Nakladatelství Leges vydalo v květnu 2014 publikaci Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích, kterou vytvořil autorský kolektiv pod vedením docentky Kateřiny Ronovské (Masarykova univerzita, Právnická fakulta). Kniha se zabývá tématem, které, i když není v popředí civilistického zájmu, se týká velké skupiny osob (v roce 2013 Ministerstvo vnitra ČR evidovalo cca 93 000 občanských sdružení). Jediným nedostatkem, který lze této publikaci vytknout, je pouze skutečnost, že nevyšla již o rok dříve, kdy statutární orgány občanských sdružení, v souvislosti s nabytím účinnosti občanského zákoníku, hledaly, často marně, jasné a srozumitelné informace o svých povinnostech vyplývajících z transformace na spolky. Změna legislativy, která přinesla mnoho diskusí i mezi odbornou veřejnost, byla neprávníky často považována za neřešitelný problém.
Nutnost posílení vnitřní organizace, úprava postavení členů a vyjasnění likvidace a zániku této právnické osoby byla zjevná již dlouho, občanský zákoník proto kromě návratu k historickému názvu přinesl i úpravu těchto institutů. Pro transparentnost fungování spolku, neboť dohady o zneužívání právní formy pouze k daňovým úlevám nepřispívají věrohodnosti neziskového sektoru, je důležité i sjednocení registrace této právnické osoby ve standardním veřejném rejstříku obsahujícím sbírku listin, oproti předchozí formě vzniku občanského sdružení registrací u Ministerstva vnitra ČR. Chvályhodným úmyslem zákonodárce bylo prováděním změn zatížit stávající občanská sdružení co nejméně, proto jejich značná část proběhla automaticky, dnem 1. ledna 2014 se občanská sdružení založená podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, považují za spolky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Do konce měsíce ledna 2014 předalo Ministerstvo vnitra ČR příslušným rejstříkovým soudům údaje ze své evidence v elektronické podobě a do konce března 2014 i spisy. Spolkový rejstřík se tak stal součástí veřejného rejstříku. Pro spolky, jejichž činnost je z velké části hrazena z dotací a grantů, je velmi důležité, že zůstala zachována jejich právní kontinuita, historie a v neposlední řadě i identifikační číslo. Samostatně musí transformované spolky splnit dvě povinnosti, tou jednodušší je ve lhůtě dvou let přizpůsobit nové právní úpravě svůj název, respektive změnu právní formy v názvu, tou složitější je ve lhůtě tří let přizpůsobit své stanovy právní úpravě občanského zákoníku, tzn. ze svých stanov odstranit ustanovení, která jsou v rozporu s kogentní úpravou občanského zákoníku. Toto rozlišení není pro laika jednoduché a právě otázce úpravy stanov a kogentnosti či dispozitivnosti ustanovení občanského zákoníku se recenzovaná publikace podrobně věnuje.
Kniha se skládá ze dvou částí, část I. Nové spolkové právo se věnuje dílčím skutečnostem a institutům spolku, jako je založení a vznik, stanovy, orgány spolku. Poslední kapitola první části a část druhá je zaměřena na veřejné právo, a to postavení spolku ve správním řízení a jeho povinnosti účetní a daňové. Součástí knihy, která pravděpodobně nebude přeskakována, jsou Přílohy obsahující vzorové Stanovy spolku, Vzorový formulář pro zápis do veřejného rejstříku a související judikaturu soudů Ústavního, Nejvyššího a Nejvyššího správního. Propojením informací soukromého i veřejného práva, což považuji za další plus knihy, se autorům podařilo odpovědět na otázky spojené s touto právnickou osobou vyčerpávajícím způsobem. Za zmínku stojí i skutečnost, že informace jsou podávány z pohledu potenciálního čtenáře, čemuž odpovídá i didaktický způsob formou otázek a odpovědí. Bez snížení odbornosti je text srozumitelný, nejsilnější stránku knihy spatřuji právě v její široké využitelnosti.
Občanská sdružení, nyní spolky, mají v rámci poskytování sociálních služeb v České republice nezastupitelné místo. Proto se domnívám, že přestože kniha není primárně věnována sociální práci, bude zajímavá a přínosná pro všechny, kdo přicházejí s právnickou osobou typu spolek do styku, ať už jako jeho člen nebo zaměstnanec.
