Cílem předkládaného článku je nabídnout vybrané poznatky z dotazníkového šetření o hodnocení subjektivního zdravotního stavu bezdomovců (viz Barták 2012 dostupné z http://pokrok.ujep.cz/elektronicka_knihovna/Bezdomovstvi_v_CR.pdf). Šetření se zaměřilo na bezdomovce – uživatele sociálních služeb. Celkem bylo metodou dotazníkového šetření pomocí tazatele, získáno mezi uživateli služeb 900 dotazníků.

Mezi dotazovanými bezdomovci bylo přibližně 80 % mužů a 20 % žen, bezdomovci jsou nejčastěji osoby v produktivním věku, z hlediska rodinného stavu se jedná ve většině o osoby svobodné nebo rozvedené, kteří žijí samostatně (osaměle), 30 % dotázaných bezdomovců nemá žádné děti, přibližně polovina bezdomovců dosáhla nejvyššího vzdělání základního nebo vyučen/vyučena.V této oblasti došlo od provedení šetření k určitému posunu. Evidence ukazuje, že procentuální zastoupení žen bez domova je pravděpodobně vyšší, stejně jako počet mladých bezdomovců, kdy se k samotnému bezdomovectví přidávají ještě také závislosti, zejména na nelegálních drogách. Evidence také ukazuje na sporadický výskyt celé rodiny bez domova. Podle výsledků šetření přibližně dvě třetiny bezdomovců bez domova více než jeden rok a více než 40 % bezdomovců prošlo během svého života vězením. Nejčastěji udávanou příčinou bezdomovství jsou partnerské rozvraty, rozvody a ztráta zaměstnání.

12 % mužů a 4 % žen bez domova uvádějí, že denně konzumují alkohol

Hodnocení zdraví se zhoršuje s rostoucím věkem (významně závisí na věku) s tím, že ženy se cítí hůře než muži, vliv délky bezdomovství nebyl v tomto ohledu statisticky prokázán, v porovnání se situací před rokem se nejvíce bezdomovců cítí stejně, většina bezdomovců nepovažuje svůj život za ideální, pokud by měli možnost, řadu věcí by změnili, přibližně 28 % mužů, respektive 37 % žen uvedlo, že aktuálně trpí nějakým chronickým onemocněním, s rostoucím věkem je výskyt chronických onemocnění častější (nejčastěji uváděnými onemocněními jsou duševní choroby/poruchy chování a kožní onemocnění, ale také vysoký krevní tlak), muži i ženy bez domova hodnotí velmi kladně míru své pohyblivosti a schopnost sebeobsluhy, vysoké procento však uvádí bolesti/obtíže a úzkost/deprese, existuje významná statistická závislost výsledku „škály“ v rámci EuroQolu na věku, kdy věk zhoršuje pozitivní hodnocení zdraví, naopak statisticky se nepodařila prokázat závislost na pohlaví a délce bezdomovství.

Většina bezdomovců v rámci šetření uváděla „bezproblémovou“ možnost stravování a hygieny, tři čtvrtiny bezdomovců jsou kuřáci, 12 % mužů a 4 % žen bez domova uvádějí, že denně konzumují alkohol, což bylo ovlivněno místem sběru dat, kdy podmínkou přijetí do organizace je střízlivý stav, což data naprosto zkresluje a předpokládá se, že problémy s alkoholem jsou pro výraznou část populace bezdomovců charakteristické. Přibližně 20 % bezdomovců uvedlo zkušenosti s nelegálními drogami, nejčastěji s marihuanou a hašišem, zanedbatelné procento uvedlo spotřebu inhalátů (např. toluenu).

Bezdomovci navštěvují lékaře nebo jsou hospitalizováni nejčastěji pouze jednou ročně

Podle výsledků šetření v posledních dvanácti měsících navštívilo z důvodu zdravotních obtíží praktického lékaře alespoň jednou 70 % mužů, respektive 79 % žen. Z důvodu zdravotních obtíží navštívilo v posledních dvanácti měsících odborného ambulantního lékaře (včetně gynekologa) 50 % dotazovaných mužů, respektive 63 % dotazovaných žen. Zubního lékaře navštívilo v posledních dvanácti měsících pouze 39 % dotazovaných mužů, respektive 31 % dotazovaných žen. Za posledních dvanáct měsíců bylo hospitalizováno 37 % dotazovaných mužů, respektive 32 % žen. Bezdomovci navštěvují lékaře nebo jsou hospitalizováni nejčastěji pouze jednou ročně. Léky na lékařský předpis užívá méně bezdomovců, než kolik jich uvádí léčená chronická onemocnění a bezdomovci pouze zřídka užívají volně prodejné léky. Asi 13 % bezdomovců se setkalo s odmítnutím u lékaře nebo ve zdravotnickém zařízení, a to z důvodů, které de jure nemohou být důvodem odmítnutí, pokud by mohli bezdomovci něco ve zdravotnictví změnit, chtěli by lepší vztahy zdravotníků k pacientům, zejména v oblasti komunikace.

Graf č. 1: Využívané služby v navštívené pomáhající organizaci

Zdroj: Barták 2012

Uspokojování potřeby bydlení bezdomovců ve vtahu ke službám, které definuje zákon o sociálních službách, lze s určitou mírou zobecnění a zjednodušení popsat následujícím schématem. Toto schéma nabízí pohled na určité kontinuum služeb či spíše možností řešení bezdomovství definovanými sociálními službami.

Schéma č. 1: Uspokojování potřeby bydlení v kontextu zákona č. 108/2006 Sb.

Zdroj: Kosová, P. citována podle Barták 2012.     

Následující tabulka nabízí pohled na vývoj počtu registrovaných sociálních služeb pro bezdomovce v ČR v letech 2008 až 2014. Za posledních šest let došlo k rozvoji sociálních služeb pro tuto cílovou skupinu ve všeh krajích republiky s tím, že stále přetrvávají některé regionální rozdíly. Kapacita zařízení však v roce 2008 ani v roce 2014 neopovídá reálné potřebě (měřené odhadovaným počtem lidí bez domova) a zejména v zimních měsících je nedostatečná. Z hlediska počtu je nejvíce registrovaných poskytovatelů v kraji Moravskoslezkém. Celkový počet za Českou republiku k roku 2014 je 360 azylových domů, 78 nocleháren a 102 nízkoprahových denních center, oproti roku 2008, kdy bylo registrováno 227 azylových domů, 57 nocleháren a 42 nízkoprahových denních center.

Tabulka č. 1: Azylové domy a noclehárny a nízkoprahová denní centra – počet zařízení v krajích ČR

Zdroj: Zdroj: Registr poskytovatelů sociálních služeb MPSV, stav k 1. 2. 2008 a 30. 10. 2014

Závěry

Sociální služby, poskytované již tradičně organizacemi občanské společnosti, jsou pro lidi bez domova nejen prvním kontaktem se sociálními službami, ale hrají také důležitou úlohu z pohledu individuálního zdraví lidí bez domova, ale také veřejného zdraví, kdy zprostředkovávají kontakt se zdravotnickými zařízeními a/nebo úlohu zdravotnických zařízení do určité míry suplují tím, že sami zdravotní péči nabízí. Sociální služby hrají nezastupitelnou úlohu také ve zprostředkování stravy a hygieny, tedy uspokojování základních lidských potřeb cílové skupiny. Jednotlivé typy sociálních služeb představují kontinuum v uspokojování potřeb bydlení a přispívají tak k dosažení základní determinanty zdraví bydlení, respektive ubytování. Srovnání počtu zařízení sociálních služeb mezi lety 2008 až 2014 ukazuje na relativně signifikantní nárůst počtu registrovaných poskytovatelů služeb ve všech krajích ČR, ačkoliv zejména v zimních měsících (a nejen v nich) je jejich kapacita stále nedostatečná vzhledem k odhadovanému počtu lidí bez domova.

Seznam literatury

BARTÁK, M. Bezdomovství v ČR: Zdravotní stav bezdomovců a jeho determinanty. Ústí nad Labem: UJEP, 2012.

COHEN, M. B. Social Work Practice with Homeless Mentally III People: Engaging the Client. Social Work, 1989, Vol. 34, No. 6, pp. 505-509.

ČR Zákon č. 108 ze dne 16. března 2006 o sociálních službách. In Sbírka zákonů České republiky, 2006, Systém ASPI stav k 27. 4. 2014 do částky 30/2014 Sb. a 10/2014 Sb.m.s.

DAVIES, K et al. Putting the Parity into Service-User Participation: An Integrated Model of Social Justice. International Journal of Social Welfare, 2014, Vol. 23., Iss. 2, pp. 119-127.

GERŠAK, B. M. et al. The Local Help Network to the Homeless Case Study of the City of Koper, Slovenia. Zdrav Var, 2014, Vol. 53, pp. 199 – 208.

GOSME, L. Key steps towards a European Union homelessness policy. Journal of European Social Policy, 2014, Vol. 24 No. 3, pp. 289-299.

HRADECKÝ, I., HRADECKÁ, V. Bezdomovství – extrémní vyloučení. Praha: Naděje, 1996.

HRADECKÝ I. et al. Definice a typologie bezdomovství. Praha: Grada, 2007.

HWANG, S. W. Causes of Death in Homeless Adult in Boston. Annals of Internal Medicine, 1997, Vol. 126, No. 8, pp. 625–628.

HWANG, S. W. Mortality Among Men Using Homeless Shelters in Toronto, Ontario. Journal of American Medical Association, 2000, Vol. 283, No. 283.

HWANG, S. W. Homelessness and Health. Canadian Medical Asociation Journal, 2001, Vol. 164, No. 2, p. 229.

JENSON, J. M. Science, Social Work, and Intervention Research: The Case of Critical Time Intervention. Research on Social Work Practice.2014 Vol. 24. No. 5, pp. 564 – 570.

KELLER, J. Posvícení bezdomovců. Praha: Slon, 2013.

MAREK, J. a kol. Bezdomovectví v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál, 2012.

MPSV. Registr poskytovatelů sociálních služeb [on-line]. Dostupné z http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do;jsessionid=ECA95B1F2086FF335952E9F1799EAD23.node1?SUBSESSION_ID=1414738526089_1 [30. 10. 2014].

NEALE, J. STEVENSON, C. Homeless Drug Users and Information Technology: A Qualitative Study with Potential Implications for Recovery from Drug Dependence. Substance use & Misuse, 2014 Vol. 49, Iss. 11, pp. 1465-1472.

RENEDO, A. Care Versus Control: The Identity Dilemmas of UK Homelessness Profesionals Working in a Contract Culture. Journal of Community & Applied social psychology, 2014, Vol. 24, No. 3, pp. 220-233.

VÁGNEOROVÁ , M. et al. Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí. Praha: Karolinum, 2013. 

ČSÚ. Výsledky sčítání bezdomovců [on line]. 2011. Dostupné z http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/vysledky_scitani_bezdomovcu [30. 10. 2014].