Ratifikací Úmluvy o právech osob s postižením (dále jen Úmluva) dne 28. 9. 2009 a jejím publikováním ve Sbírce mezinárodních smluv v únoru 2010 má Česká republika mimo jiné povinnost respektovat právo lidí s postižením na právní způsobilost (v terminologii nového občanského zákoníku pojmenované jako svéprávnost) a zajistit lidem asistenci za účelem uplatnění svéprávnosti. Tato ustanovení jsou obsažena v článku 12 Úmluvy.

V praxi článek 12 Úmluvy znamená, že lidem s postižením v duševní oblasti by už neměla být za účelem jejich ochrany omezována svéprávnost. Stát se zavázal, že jim ochranu zajistí pomocí takových nástrojů, které svéprávnost neomezují. Hlavním takovým nástrojem je zajištění podpory potřebné pro bezpečné rozhodování a právní jednání. Podpora by měla být zajištěna v první řadě blízkými lidmi z přirozeného sociálního okolí člověka. Tím vzniká nový prostor pro zajímavou sociální práci lokalizovanou jak v sociálních službách (např. sociální rehabilitace, jak ukazuje následující příklad), tak i na obcích.

Sociální pracovník pomáhající člověku s postižením v duševní oblasti při vybudování podpory pro rozhodování a právní jednání musí být připraven nejen na koordinování a facilitaci setkání různých odborníků, členů rodiny a přátel svého klienta, ale zhusta také na úzkou spolupráci s právníkem. K důležitým nástrojům sociálního pracovníka musí patřit nástroje myšlení a plánování zaměřeného na člověka, techniky práce s komunitou (to zejména v případech lidí, kteří např. v důsledku dlouhodobé institucionalizace nemají žádné sociální vazby mimo profesionály v sociální a zdravotní sféře) a často také techniky augmentativní a alternativní komunikace.

Následující zkušenosti jsme získali díky projektu Black & White, který realizují neziskové organizace Quip a SPMP s podporou americké nadace Open society fund.

Elena

Elena (34 let) prodělala v posledních dvanácti letech dvě ataky vážného duševního onemocnění, které způsobily dlouhodobou hospitalizaci na psychiatrii. V době druhé ataky utratila Elena všechny naspořené peníze, tj. zhruba 300 000 Kč, a ještě si vzala úvěr ve výši 90 000 Kč. Jen část objednaného, ale nepotřebného zboží a služeb se Eleniným rodičům podařilo vrátit. Elena stále ještě splácí své dluhy. V souvislosti s duševní nemocí a s ní spojeným nadměrným utrácením rodiče požádali soud o omezení svéprávnosti v nakládání s větší finanční částkou. Soud oproti návrhu omezil Eleninu svéprávnost ve všech právních úkonech, včetně práva uzavírat pracovní smlouvu nebo nechat se ošetřit lékařem, a ponechal jí jen možnost nakládat s finanční částkou 1000 Kč měsíčně. Opatrovníkem byl ustanoven otec.

V posledních pěti letech se Eleně podařilo zdravotní stav stabilizovat. Bere léky a je v pravidelném kontaktu se svou ošetřující psychiatričkou. Za těchto podmínek se Elena rozhodla požádat o navrácení svéprávnosti. Hlavním důvodem byla stigmatizace, kterou pociťovala zejména poté, co si začala hledat práci na otevřeném trhu práce.

Elenina terapeutka z chráněného bydlení dojednala spolupráci s pracovnicemi služby sociální rehabilitace, kde se její věci začaly věnovat právnička a sociální pracovnice. Na společné úvodní schůzce bylo dohodnuto, že žádost o navrácení svéprávnosti bude doplněna plánem podpory pro Elenu v oblasti péče o duševní zdraví a ve finanční oblasti.

Kruh vztahů

Prvním krokem bylo zmapování lidí, kteří by Eleně mohli pomoci s identifikací rizik a s naplánováním i zajištěním pomoci. Sociální pracovnice navrhla použít vizuální pomůcku „kruh vztahů“. Elena, k jejímž velkým zálibám patřila v té době malba, se rozhodla vlastnoručně zmapovat své aktuální vztahy: Rozdělila prostor listu papíru na tři části a do nich zapsala profesionály, kteří jí aktuálně pomáhali: ošetřující psychiatrička, case manažerka a další pracovníci komunitních služeb; členy své rodiny: rodiče, bratr a členové širší rodiny, a přátele: bývalý přítel, kamarádky a kamarádi. Součástí mapy byla i cesta zaznamenávající minulé pobyty v nemocnicích spojené s osamělostí a budoucnost s tím, na čem Eleně záleží – malování, cestování, přítel atd.

Nad dokumentem zobrazujícím vztahy se Elena sešla se sociální pracovnicí a společně uvažovaly, koho Elena osloví za účelem pomoci při plánování i praktickém zajištění pomoci s rozhodováním, kdyby ji v budoucnu potřebovala. Bylo domluveno, že Elena požádá svou ošetřující psychiatričku a terapeutku z chráněného bydlení, kde v té době bydlela, o společnou schůzku. Uvažovala i o některých bývalých terapeutech, ale ty nakonec nebylo potřeba oslovit. Dále Elena uvažovala o tom, které ze svých přátel požádá o příslib pomoci. Rozhodla se požádat o pomoc dvě kamarádky, jednoho kamaráda a svého bývalého přítele. Váhala, zda a jak oslovit otce a opatrovníka v jedné osobě.

Do spolupráce se nakonec z připravené mapy zapojili jen profesionálové a rodina, protože vztahy paní Eleny se hodně změnily jejím odchodem do komunity na venkov, kam ji to dlouhodobě táhlo.

Výsledek Zobrazení vztahů pomohlo identifikovat důležité lidi, kterým Elena důvěřovala natolik, že byla ochotná je požádat o pomoc při přípravě plánu podpory. Bylo možno domluvit klíčové schůzky s vybranými lidmi, kteří měli pomoci s přípravou plánu podpory.

Co je pro Elenu důležité z jejího hlediska a z hlediska ostatních lidí

Eleniny dosavadní zkušenosti ukazovaly, že při plánování podpory se musí počítat s riziky spojenými s případným příchodem další ataky duševní nemoci. Začalo se tedy s oblastí duševního zdraví. Byla domluvena schůzka s ošetřující psychiatričkou a terapeutkou z chráněného bydlení.

Sociální pracovnice využila pro strukturování schůzky nástroj plánování zaměřeného na člověka „Třídění důležitého z hlediska člověka a lidí kolem“. Diskuse proto začala tím, že Elena řekla, co je z jejího pohledu důležité. Odpověď zněla:

• Nedostat se do léčebny a zvládnout případnou ataku nemoci ambulantně.

Pokračovala lékařka, která uvažovala o tom, co je z jejího hlediska pro Elenu důležité, aby se ataka nemoci dala zvládnout, ambulantně, tedy bez hospitalizace:

• Ataky nepřichází najednou, ale postupně. Je důležité zachytit příchod ataky hned v počátku.
• Příchod ataky lze zastavit. Pro zastavení ataky je zásadní pomoc psychiatra, kterého musí Elena kontaktovat.

V další společné diskusi pak byly navrženy způsoby, jak mohou lidé z Elenina kruhu vztahů Eleně pomoci. Detaily viz kapitola Plán podpory.

Později iniciovala sociální pracovnice další schůzku, na níž se sešli Elena a její maminka, přátelé z komunity, do které se Elena v mezičase přestěhovala, a právnička zastupující Elenu při soudním jednání. Sociální pracovnice opět použila strukturu nástroje „Třídění důležitého z hlediska člověka a lidí kolem“. Cílem bylo identifikovat rizika ve finanční oblasti. Majetkové oblasti nebyla věnována pozornost, protože Elena aktuálně žádný majetek neměla.

Nejprve měla opět prostor Elena, aby řekla, co je pro ni důležité z jejího hlediska při zajištění finančních prostředků:

• Nakládat se svými finančními prostředky moudře.
• Aby jí rodiče i po navrácení svéprávnosti pomáhali se správou finančních prostředků na bankovním účtu, např. aby měli i nadále volný přístup do jejího účtu prostřednictvím elektronického bankovnictví.

Potom dostala prostor maminka paní Eleny, aby ze svého pohledu řekla, co je pro Elenu důležité:

• Aby se Elena naučila hospodařit se svými finančními prostředky a převzala za ně odpovědnost. Aby to byla Elena, kdo říká, že je potřeba otevřít elektronické bankovnictví, stáhnout výpis atd.
• Pomoci Eleně zvládnout situaci v případě, že si v důsledku ataky duševního onemocnění způsobí potíže neuváženým nakupováním zboží a služeb, jak už se to v minulosti stalo a měli tehdy problém s navracením zboží, protože firmy požadovaly, aby právní úkony spojené s rušením smluv dělala Elena sama.

Názor Eleny a její matky v oblasti péče o finanční prostředky byl rozdílný. Zatímco Elena chtěla zachovat stejnou míru podpory ze strany rodičů jako v situaci omezené svéprávnosti, matka chtěla změnu směrem k posílení Eleniny odpovědnosti.

Výsledek Elena a její matka měly na společném setkání možnost si vzájemně sdělit, jak si do budoucna představují zajištění péče o Eleniny peníze. Jejich představa se překvapivě lišila: Elena očekávala, že situace se po navrácení svéprávnosti vlastně nezmění a rodiče budou dál spravovat její bankovní účet. Matka tuto představu odmítla. Byly získány klíčové informace pro další důležitý krok – naplánování podpory v oblasti péče o duševní zdraví a finanční prostředky.

Plán podpory

Plán toho, jak Eleně pomoci v obou oblastech důležitých pro samostatný život bez omezení svéprávnosti, se vytvářel na obou výše zmíněných schůzkách bezprostředně po identifikování toho, co je v dané oblasti důležité pro Elenu z jejího úhlu pohledu a co z pohledu lidí, kteří ji mají rádi a pomáhají jí. Sociální pracovnice držela diskusi tak, aby východiskem bylo to, co řekla Elena, ale v diskusi o opatřeních se braly v úvahy i názory psychiatričky a rodičů.

Plán podpory pro oblast zdraví se proto odvíjel od přání Eleny vyhnout se hospitalizaci. Podle psychiatričky lze rozpoznat příchod ataky duševní nemoci a mohou v tom pomoci i lidé, kteří jsou s Elenou v pravidelném kontaktu. Je tedy potřeba udržet kontakt s Elenou a sledovat přitom, jak se jí daří. Dále je potřeba pomoci Eleně získat náhled na nemoc – říct jí o varovných příznacích, které ukazují příchod ataky, pokud by si jich Elena nevšimla sama. Aby Elena zvládla ataku, je potřeba, aby navštívila psychiatričku, která jí může pomoci úpravou medikace. Za tím účelem může být potřeba pomoci Eleně dojít k lékaři nebo alespoň lékařku kontaktovat. Na schůzce bylo navrženo, koho Elena požádá o poskytnutí podpory.

Plán podpory pro zajištění péče o finanční prostředky nakonec skončil kompromisem, protože matka nechtěla pokračovat ve stejné formě pomoci dceři. A tak navzdory tomu, že sociální pracovnice na základě dohody s Elenou předem prověřila a navrhla, jak nastavit společný přístup rodičů a Eleny do elektronického bankovnictví i poté, co Eleně bude vrácena svéprávnost, tato forma podpory byla nakonec vyloučena. Jedním z dalších důvodů bylo i to, že na schůzce se zjistilo, jaká je dlouhodobá finanční situace Eleny: na Elenin účet každý měsíc chodí plný invalidní důchod ve výši 3400 Kč a příspěvek na péči ve výši 800 Kč. Současně z účtu odchází prostřednictvím trvalých příkazů platby za bydlení apod. Zůstatek na účtu trvale nepřevyšuje 15 000. Je zjevné, že Elena se nemusí starat o velké částky, její příjem sotva pokrývá každodenní výdaje.

Sociální pracovnice pomohla vyjednat, že po navrácení svéprávnosti Elena plně převezme odpovědnost za svůj účet. Vzhledem k tomu, že není zvyklá používat elektronické bankovnictvím ani  platební kartu, budou jí i nadále pomáhat rodiče, ovšem bez vlastního přístupu do elektronického systému.

Dále bylo dojednáno, jak bude pro Elenu zajištěna účinná pomoc v případě, že v důsledku ataky duševní nemoci uzavře pro sebe nevýhodné smlouvy a bude potřeba vyjednat s firmami zrušení smluv a navrácení plnění z nich plynoucí. Sociální pracovnice pro tento účel dojednala schůzku tak, aby se jí mohla zúčastnit i právnička. Právnička Eleně, její matce a přátelům z komunity vysvětlila podstatu právního nástroje předběžné prohlášení, které dává člověku možnost předem pověřit osoby, kterým důvěřuje, k určitému jednání pro případ jeho budoucí duševní nezpůsobilosti jednat osobně. V úvahu připadala také plná moc, která by ale mohla být právě v období duševní ataky zpochybňována. Elena se v následující diskusi rozhodla pro využití předběžného prohlášení.

Výsledkem jednání byl konkrétní plán, jak Eleně lidé z jejího přirozeného sociálního okolí budou pomáhat v obou oblastech. Po skončení jednání sociální pracovnice převedla plán do podoby dokumentu, který měl jednak prakticky sloužit Eleně a členům jejího kruhu podpory a jednak se měl stát jedním z důkazů pro soudní jednání. Návrh plánu poslala sociální pracovnice všem účastníkům jednání k připomínkám, které následně zapracovala. Právnička zastupující paní Elenu dokument zaslala soudu. Plán vypadal takto:

A.    Péče o duševní zdraví

Základní východiska ke zvládnutí péče o duševní zdraví:

Pro paní Elenu je důležité nedostat se do léčebny a zvládnout případnou ataku nemoci ambulantně.

Podle názoru ošetřující psychiatričky je proto důležité zachytit příchod ataky hned v počátku, pak se dá nemoc zvládnout ambulantně. Ataky nepřichází najednou, ale postupně. Jejich příchod lze zastavit. V tom může paní Eleně zásadním způsobem pomoci zejména její psychiatrička.

S čím potřebuje paní Elena pomoc – co je potřeba udělat a kdo to udělá:

1. Zachytit příchod ataky nemoci v samotném začátku, aby bylo možno ataku zastavit ambulantně.

Je potřeba být s paní Elenou v pravidelném kontaktu – vidět se s ní a přitom si všímat, jak se má.

Paní Elena bude i nadále v pravidelném kontaktu s rodinou, zejména s rodiči. V komunitě, kde žije, je paní Elena v každodenním kontaktu s manželi Novákovými. S rodiči a s manželi Novákovými se paní Elena domluvila, že si budou všímat, jak se má.

2. Uvědomit si varovné příznaky ukazující, že se rozvíjí ataka.

Je potřeba, aby blízcí lidé paní Elenu upozornili na to, že si všimli varovných příznaků.

Paní Elena se dohodla s lidmi z komunity, se kterými je v každodenním kontaktu, a s rodinou, že ji na varovné příznaky upozorní.

3. Kontaktovat psychiatričku v situaci, kdy přichází ataka. Psychiatrička paní Eleně pomůže situaci zvládnout ambulantně.

Paní Elena se dohodla s manželi Novákovými i se svojí rodinou, aby jí nabídli pomoc s navštívením psychiatričky, tj. doprovodili ji.

V případě, že paní Elena nebude mít náhled na svou situaci, pomohlo by jí, kdyby někdo z těchto osob její psychiatričce zavolal. Za tím účelem paní Elena seznámila manžele Novákovy se svou lékařkou. Rodiče s lékařkou již v kontaktu jsou.

B. Péče o vlastní finanční prostředky

Základní východiska ke zvládnutí péče o vlastní finanční prostředky:

Paní Elena stojí o to, aby nakládala se svými finančními prostředky moudře. Byla by ráda, kdyby jí rodiče i po navrácení svéprávnosti pomáhali se správou finančních prostředků na bankovním účtu.

Z pohledu matky paní Eleny je důležité, aby se Elena naučila hospodařit se svými finančními prostředky a převzala za ně odpovědnost. Současně je z jejího pohledu důležité dceři pomoci zvládnout situaci v případě, kdy by si v důsledku ataky duševního onemocnění způsobila svým právním jednáním újmu. Pro tuto situaci je potřeba zajistit možnost uplatnění neplatnosti takového právního jednání.

S čím potřebuje paní Elena pomoc, co je potřeba udělat a kdo to udělá

1. Paní Elena požádá matku o radu v situaci, kdy bude potřebovat pomoc při bankovních operacích. Matka tak, jako dosud vždy, dceři pomůže.

2. V případě, že by paní Elena v důsledku případné další ataky uzavřela pro ni nevýhodné smlouvy, potřebuje pomoc v jednání s firmami za účelem zrušení smluv a/nebo vrácení zboží. Po navrácení svéprávnosti paní Elena zmocní matku a jednoho z manželů Novákových formou plné moci nebo předběžného prohlášení k uplatnění neplatnosti právního jednání[1] paní Eleně, které by jí působilo újmu, pokud by z důvodu svého aktuálního zdravotního stavu nemohla neplatnost řešit sama.

Výsledek Byly vytvořeny předpoklady pro účinnou pomoc Eleně, pokud by podobně jako v minulosti v důsledku příchodu ataky uzavřela pro sebe nevýhodné smlouvy. Plán, který byl vytvořen, se současně stal opatřením alternativním k omezení svéprávnosti, které bylo pro Elenu stigmatizující, omezovalo ji v mnoha oblastech a přitom ji ve skutečnosti nechránilo lépe. Plán podpory byl poslán soudu jako jeden z důkazů pro rozhodování o navrácení svéprávnosti.

Předběžné prohlášení

Elena potřebovala zmocnit některé blízké osoby, aby v případě, že by v době ataky duševního onemocnění učinila právní jednání, kterými by si způsobila újmu, mohli za ní jednat o neplatnosti těchto jednání. Pro potřeby Eleny má sloužit nově zakotvené předběžné prohlášení. Jde o závazný projev vůle člověka učiněný pro případ, kdy by nebyl schopen spravovat vlastní záležitosti v důsledku své nezpůsobilosti právně jednat. Elena tímto prohlášením mohla určit, které osoby a jakým způsobem budou zmocněny jednat ohledně jejího majetku.

Na společném setkání bylo dojednáno, že návrh znění předběžného prohlášení připraví právnička a pošle ostatním k připomínkám. To se také stalo. Elena se po konzultaci s právničkou a svými blízkými rozhodla pro variantu předběžného prohlášení za účasti svědků (místo zápisu u notáře). K návrhu prohlášení se vyjádřili všichni zapojení – Elena, její rodiče i manželé Novákovi.

Elena zmocnila svého otce a pana Nováka k tomu, aby se v případě potřeby domáhali neplatnosti jejího právního jednání, které by v době ataky učinila ve svůj neprospěch. V roli svědků prohlášení podepsala matka a paní Nováková. Zmocnění potvrdili, že jsou s tímto prohlášením obeznámeni a že budou jednat v souladu s ním, pokud se dozvědí, že předvídaná situace nastala.

Finální verze předběžného prohlášení byla předložena soudu. Soudkyně rozhodla o navrácení svéprávnosti v plném rozsahu.

Výsledek Přestože Elenin zdravotní stav je dlouhodobě stabilizován, nelze vyloučit situaci, kdy by pod vlivem další ataky duševního onemocnění učinila pro sebe nevýhodné právní jednání. Dosud bylo toto riziko řešeno omezením svéprávnosti. To ji ovšem zcela nepřiměřeně omezovalo v mnoha oblastech života, a to i po celou dobu, kdy projevy duševního onemocnění nebyly přítomné. Omezení svéprávnosti ji silně stigmatizovalo. Předběžné prohlášení jí zajistí bezpečí pro možnou krizovou situaci bez zbytečného omezování jejích ústavních i občanských práv.

Závěr

Soudkyně při soudním jednání využila předložený plán podpory jako relevantní. Vyslechla Elenu a její právní zástupkyni (právničku sociální služby) a jejího otce, a dále sociální pracovnici. Prostudovala znalecký posudek a další doklady. Na základě zkoumání důkazů došla k závěru, že navržený plán podpory dostatečně zajišťuje ochranu práv a zájmů Eleny a představuje alternativu pro omezení svéprávnosti.

Přislíbila, že poté, co Elena předloží návrh předběžného prohlášení, rozhodne o navrácení svéprávnosti v plném rozsahu, což také při následujícím soudním jednání učinila.