Vincentinum - poskytovatel sociálních služeb Šternberk, příspěvková organizace, patří mezi největší poskytovatele sociálních služeb v Olomouckém kraji a tomu také odpovídá různorodost a pestrost poskytovaných služeb. Cílem zařízení a jejich pracovníků je zabezpečení dostupných sociálních služeb a jejich postupné rozšiřování jak pro stávající uživatele sociálních služeb, tak i pro všechny budoucí zájemce, kteří nemohou žít ve svém přirozeném prostředí.
Zařízení Vincentinum navazuje svými službami na dlouhou tradici pražského ústavu Vincentinum, založeného Spolkem svatého Vincence z Pauly koncem 19. století. V počátcích byla hlavním posláním péče o lidi nejubožejší – chudé, opuštěné, všemožně postižené, nevyléčitelně nemocné, o které nikdo neměl zájem. V 60. letech 20. stol. se zařízení přestěhovalo do Šternberka a v posledních létech prošlo transformací a bylo zaregistrováno podle §48 jako Domov pro osoby se zdravotním postižením. Cílovou skupinu tvoří především osoby s mentálním postižením a osoby s kombinovaným postižením, t.j. osoby s mentálním postižením včetně přidružených smyslových nebo tělesných vad.
Základním posláním domova pro osoby se zdravotním postižením Vincentinum ve Šternberku je poskytovat přiměřenou podporu a péči dětem, mládeži a dospělým lidem s mentálním nebo vícenásobným postižením tak, aby prožívali spokojený život, který se bude přibližovat životu v běžném sociálním prostředí. Velký důraz je kladen na rozvoj individuálních schopností a dovedností uživatelů služeb tak, aby docházelo k jejich maximálně možné soběstačnosti a nezávislosti na daných službách.
Při příležitosti vydání nového čísla časopisu 1/2013 o Deinstitucionalizaci sociálních služeb jsme se zeptali ředitele zařízení Vincentinum, pana Karla Ryjáčka:
V čem došlo ve vašem zařízení k nejpodstatnějším změnám v souvislosti s transformací sociálních služeb?
Změny, které nastaly v souvislosti s pilotním projektem transformace, ovlivnily všechny oblasti života zařízení Vincentinum. Transformační proces vstoupil před 4 lety do života 207 obyvatelů pobytové sociální služby, jejich opatrovníků a rodinných příslušníků. Projekt vyvolal mnoho otázek a nejasností nejen u 190 zaměstnanců Vincentina, ale také u široké veřejnosti.
V životě klientů nastaly změny zaváděním standardů kvality, neboť individuální plánování poskytované podpory jsme zaměřili na hledání nových cest a možností klienta tak, aby byl na službě co nejméně závislý. Zaměstnanci Vincentina absolvovali řadu vzdělávacích aktivit, získávali potřebné vědomosti, naučili se nové metody práce. Pracovníci se účastnili workshopů, konferencí a supervizí organizovaných Národním centrem pro podporu transformace pobytových služeb, reflektovaly nové přístupy ze zahraničí i příklady dobré praxe poskytované v České republice.
Co je tedy cílem plánovaných změn a jak tyto cíle hodnotí klienti?
Celý projekt transformace je spojen s mottem: "Život v ústavu je hendikepem nejen pro postižené." To souvisí s transformačním záměrem "rozdrobit" velkou pobytovou službu do komunity, naučit se využívat dostupné návazné sociální i jiné služby, popřípadě iniciovat v regionu vznik nových služeb, zapojit se do komunitního plánování v místě nového bydliště uživatelů a tyto i další budoucí aktivity koordinovat s potřebami a požadavky zřizovatele.
Smyslem transformace není pouze přestěhování klientů z instituce do domácností, ve kterých budou bydlet lidé, kteří spolu chtějí zažít příjemné chvíle, ale snahou je, aby v budoucnu někteří z našich klientů docházeli do zaměstnání, pracovali v dílnách, smysluplně trávili čas, využívali i jiné běžně dostupné služby a aby byl jejich život stejný či podobný životu jejich vrstevníků v daném regionu. Našim cílem je ukázat obyvatelům měst a obcí, ve kterých budeme poskytovat sociální služby, že lidé s postižením zvládnou žít, pracovat a radovat se společně s nimi.
Existují nějaké bariéry které přeměnu organizace znesnadňují? Jak jim čelíte?
Ve všech popisovaných oblastech najdeme problematická místa: skepse klientů a jejich obava z neznámého, malá podpora ze strany některých opatrovníků, nedostatek návazných sociálních služeb, nepružné myšlení části pracovníků, jejich jistá obava o zaměstnání a nutnost rekvalifikace některých z nich dle budoucích potřeb organizace, nepřející postoje určitých skupinek veřejnosti, které mohou vyplývat z nedostatečné informovanosti, obavy organizace z nedostatku financí a další.
Bylo by hodně zvláštní, kdy vše běželo bez problémů a bez motivačního působení na ostatní. Prevencí problémových oblastí je osvěta transformačního procesu na různých úrovních, medializace pilotního projektu ve sdělovacích prostředcích a na internetu, hledání příkladů dobré praxe, pořádání kulatých stolů, aktivní zapojování pracovníků organizace do komunitního plánování sociálních služeb v jednotlivých regionech a střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb v kraji, aktivní zapojení uživatelů do života v obci, dny otevřených dveří apod.
Jaké jsou vaše pozitivní a negativní zkušenosti s transformací SS ve vašem zařízení?
Jako pozitivum vnímáme ještě větší otevření se veřejnosti a její hlubší zájem o dění ve Vincentinu, naši uživatelé jsou již bráni jako „plnohodnotní“ obyvatelé obce. Drtivá většina našich zaměstnanců tento proces vítá a je pro ně další velkou pracovní motivací. Celkem 68 našich uživatelů se díky projektu přestěhuje do běžné komunity z prostředí starých budov, které jsou pro poskytování sociálních služeb již naprosto nevyhovující. Jako pozitivní průvodní jev pilotního projektu je také vnímáno mírné zvýšení zaměstnanosti v regionu v souvislosti se zajištěním provozu v nových lokalitách.
Jako negativní může být vnímána ta skutečnost, že v budově bývalého kláštera zůstane i nadále bydlet v domově pro osoby se zdravotním postižením přibližně 140 klientů na jednom místě. V současné době nás asi nejvíce trápí dlouhá doba, která již uplynula od počátečního schválení transformačního plánu, přes připomínkování a schvalování projektové dokumentace ministerstvem, až po samotné budoucí zahájení realizace nových staveb a rekonstrukcí objektů a přestěhování prvních klientů.
Velmi pozitivně zde vnímáme roli našeho zřizovatele, Olomouckého kraje, který transformační projekt podporuje a hledá dostupné způsoby, jak jeho průběh v této fázi urychlit a navázat dalšími kroky na stanovený transformační plán a jeho harmonogram.
A jak postupné změny prožívají klienti vašeho zařízení?
Z úst našich klientů, kteří se průběhu transformace a přípravy na nový život aktivně účastní, můžeme každodenně slyšet: „už se moc těším, až si sama uvařím to, co mi chutná“, „moc se těším do nového bytu“, „kdy už bude nový domek postavený?“ ap. Poskytování služby mimo instituci souvisí především s respektováním a dodržováním lidských práv, zodpovědností klientů za vlastní rozhodnutí, a to jak dobrá, tak i špatná, vyhodnocováním rizik, popřípadě vyrovnáním se s osobními neúspěchy.
Každodenní rozhovory s našimi klienty nám potvrzují, že po počátečních obavách se na změny ve svých životech těší. Dostanou jedinečnou životní šanci, která jim pomůže žít tak, jako většině jejich vrstevníků.
Zařízení Vincentinum navazuje svými službami na dlouhou tradici pražského ústavu Vincentinum, založeného Spolkem svatého Vincence z Pauly koncem 19. století. V počátcích byla hlavním posláním péče o lidi nejubožejší – chudé, opuštěné, všemožně postižené, nevyléčitelně nemocné, o které nikdo neměl zájem. V 60. letech 20. stol. se zařízení přestěhovalo do Šternberka a v posledních létech prošlo transformací a bylo zaregistrováno podle §48 jako Domov pro osoby se zdravotním postižením. Cílovou skupinu tvoří především osoby s mentálním postižením a osoby s kombinovaným postižením, t.j. osoby s mentálním postižením včetně přidružených smyslových nebo tělesných vad.
Základním posláním domova pro osoby se zdravotním postižením Vincentinum ve Šternberku je poskytovat přiměřenou podporu a péči dětem, mládeži a dospělým lidem s mentálním nebo vícenásobným postižením tak, aby prožívali spokojený život, který se bude přibližovat životu v běžném sociálním prostředí. Velký důraz je kladen na rozvoj individuálních schopností a dovedností uživatelů služeb tak, aby docházelo k jejich maximálně možné soběstačnosti a nezávislosti na daných službách.
Při příležitosti vydání nového čísla časopisu 1/2013 o Deinstitucionalizaci sociálních služeb jsme se zeptali ředitele zařízení Vincentinum, pana Karla Ryjáčka:
V čem došlo ve vašem zařízení k nejpodstatnějším změnám v souvislosti s transformací sociálních služeb?
Změny, které nastaly v souvislosti s pilotním projektem transformace, ovlivnily všechny oblasti života zařízení Vincentinum. Transformační proces vstoupil před 4 lety do života 207 obyvatelů pobytové sociální služby, jejich opatrovníků a rodinných příslušníků. Projekt vyvolal mnoho otázek a nejasností nejen u 190 zaměstnanců Vincentina, ale také u široké veřejnosti.
V životě klientů nastaly změny zaváděním standardů kvality, neboť individuální plánování poskytované podpory jsme zaměřili na hledání nových cest a možností klienta tak, aby byl na službě co nejméně závislý. Zaměstnanci Vincentina absolvovali řadu vzdělávacích aktivit, získávali potřebné vědomosti, naučili se nové metody práce. Pracovníci se účastnili workshopů, konferencí a supervizí organizovaných Národním centrem pro podporu transformace pobytových služeb, reflektovaly nové přístupy ze zahraničí i příklady dobré praxe poskytované v České republice.
Co je tedy cílem plánovaných změn a jak tyto cíle hodnotí klienti?
Celý projekt transformace je spojen s mottem: "Život v ústavu je hendikepem nejen pro postižené." To souvisí s transformačním záměrem "rozdrobit" velkou pobytovou službu do komunity, naučit se využívat dostupné návazné sociální i jiné služby, popřípadě iniciovat v regionu vznik nových služeb, zapojit se do komunitního plánování v místě nového bydliště uživatelů a tyto i další budoucí aktivity koordinovat s potřebami a požadavky zřizovatele.
Smyslem transformace není pouze přestěhování klientů z instituce do domácností, ve kterých budou bydlet lidé, kteří spolu chtějí zažít příjemné chvíle, ale snahou je, aby v budoucnu někteří z našich klientů docházeli do zaměstnání, pracovali v dílnách, smysluplně trávili čas, využívali i jiné běžně dostupné služby a aby byl jejich život stejný či podobný životu jejich vrstevníků v daném regionu. Našim cílem je ukázat obyvatelům měst a obcí, ve kterých budeme poskytovat sociální služby, že lidé s postižením zvládnou žít, pracovat a radovat se společně s nimi.
Existují nějaké bariéry které přeměnu organizace znesnadňují? Jak jim čelíte?
Ve všech popisovaných oblastech najdeme problematická místa: skepse klientů a jejich obava z neznámého, malá podpora ze strany některých opatrovníků, nedostatek návazných sociálních služeb, nepružné myšlení části pracovníků, jejich jistá obava o zaměstnání a nutnost rekvalifikace některých z nich dle budoucích potřeb organizace, nepřející postoje určitých skupinek veřejnosti, které mohou vyplývat z nedostatečné informovanosti, obavy organizace z nedostatku financí a další.
Bylo by hodně zvláštní, kdy vše běželo bez problémů a bez motivačního působení na ostatní. Prevencí problémových oblastí je osvěta transformačního procesu na různých úrovních, medializace pilotního projektu ve sdělovacích prostředcích a na internetu, hledání příkladů dobré praxe, pořádání kulatých stolů, aktivní zapojování pracovníků organizace do komunitního plánování sociálních služeb v jednotlivých regionech a střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb v kraji, aktivní zapojení uživatelů do života v obci, dny otevřených dveří apod.
Jaké jsou vaše pozitivní a negativní zkušenosti s transformací SS ve vašem zařízení?
Jako pozitivum vnímáme ještě větší otevření se veřejnosti a její hlubší zájem o dění ve Vincentinu, naši uživatelé jsou již bráni jako „plnohodnotní“ obyvatelé obce. Drtivá většina našich zaměstnanců tento proces vítá a je pro ně další velkou pracovní motivací. Celkem 68 našich uživatelů se díky projektu přestěhuje do běžné komunity z prostředí starých budov, které jsou pro poskytování sociálních služeb již naprosto nevyhovující. Jako pozitivní průvodní jev pilotního projektu je také vnímáno mírné zvýšení zaměstnanosti v regionu v souvislosti se zajištěním provozu v nových lokalitách.
Jako negativní může být vnímána ta skutečnost, že v budově bývalého kláštera zůstane i nadále bydlet v domově pro osoby se zdravotním postižením přibližně 140 klientů na jednom místě. V současné době nás asi nejvíce trápí dlouhá doba, která již uplynula od počátečního schválení transformačního plánu, přes připomínkování a schvalování projektové dokumentace ministerstvem, až po samotné budoucí zahájení realizace nových staveb a rekonstrukcí objektů a přestěhování prvních klientů.
Velmi pozitivně zde vnímáme roli našeho zřizovatele, Olomouckého kraje, který transformační projekt podporuje a hledá dostupné způsoby, jak jeho průběh v této fázi urychlit a navázat dalšími kroky na stanovený transformační plán a jeho harmonogram.
A jak postupné změny prožívají klienti vašeho zařízení?
Z úst našich klientů, kteří se průběhu transformace a přípravy na nový život aktivně účastní, můžeme každodenně slyšet: „už se moc těším, až si sama uvařím to, co mi chutná“, „moc se těším do nového bytu“, „kdy už bude nový domek postavený?“ ap. Poskytování služby mimo instituci souvisí především s respektováním a dodržováním lidských práv, zodpovědností klientů za vlastní rozhodnutí, a to jak dobrá, tak i špatná, vyhodnocováním rizik, popřípadě vyrovnáním se s osobními neúspěchy.
Každodenní rozhovory s našimi klienty nám potvrzují, že po počátečních obavách se na změny ve svých životech těší. Dostanou jedinečnou životní šanci, která jim pomůže žít tak, jako většině jejich vrstevníků.
Miroslav Hodeček
