Praha: Lumos Foundation. 2014.
Na první pohled jde o útlou metodiku, která je obsahově nabytá postupy, jak vyhodnotit potřeby dětí. Na komplexní tvorbě této praktické příručky pracovali autoři několik let, celkový koncept se prvotně zaměřoval na děti se zdravotním postižením, ve finální fázi koncepci dopracovali tak, aby byla využitelná pro potřeby orgánů sociálně-právní ochrany dětí, nestátních neziskových organizací či ostatních spolupracujících organizací.
Na 29 stranách hlavního textu a 228 stranách příloh prezentují autoři „návod“, své ucelené myšlenky, pomocí kterých je možné porozumět a vystihnout v co nejširším měřítku potřeby dítěte a jeho rodiny a které povedou k nastavení individuálních potřeb všech dotčených a ke zlepšení životní situace ohrožených dětí.
Metodika je rozdělena do šesti kapitol (včetně úvodu, závěru, podrobného popisu vyhodnocovacích oblastí a literatury). První část je věnovaná vysvětlení vyhodnocování potřeb dítěte a situace rodiny. Vyhodnocování je považováno za základní metodu, nástroj sociální práce. Je zde popisováno, že vyhodnocování potřeb je nutné členit na úvodní, tzv. vstupní, a podrobné, čili komplexní vyhodnocení situace dítěte. Základním tématem při vyhodnocování je vztahová vazba mezi pečující osobou a dítětem. Legislativní ukotvení vyhodnocování situace rodiny a potřeb dítěte nalezneme v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, § 10/3 „Obecní úřad obce s rozšířenou působností má povinnost pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte a jeho rodiny a zpracovat na základě vyhodnocení individuální plán ochrany dítěte, který vymezuje příčiny ohrožení, stanoví opatření k zajištění ochrany dítěte“.
Druhou částí autoři zmapovali celý proces vyhodnocení. Upozorňují na fakt, že zhodnocení je proces, který musí být založen na důkazech, a je vhodné ho rozčlenit na základní podkapitoly: od nahlášení případu přes úvodní vyhodnocení, podrobné vyhodnocení situace dítěte a jeho rodiny, zjišťování potřeb dítěte, rodičovské kapacity, rodiny a prostředí, a následně analýzy situace a potřeb dítěte, včetně vyhodnocování ochranných a rizikových faktorů. Na základě vyhodnocení je s klienty tvořen individuální plán a je pracováno s dítětem i rodinou na realizaci individuálního plánu. Plán musí obsahovat časový scénář přehodnocení. V závěru kapitoly je obecně stanoveno pravidlo, že úvodní vyhodnocení situace dítěte by mělo být provedeno do 7 pracovních dnů, podrobné vyhodnocování do 30 pracovních dnů od zahájení vyhodnocovacího procesu, přičemž je vhodné za dobu vyhodnocování absolvovat v rodině 2–3 návštěvy pracovníka sociálně-právní ochrany dítěte či jiného hodnotitele.
Třetí část se zabývá dalšími aspekty vyhodnocování, jako jsou specifické faktory potřeb dětí se zdravotním postižením či znevýhodněním, jedinečností vyhodnocování potřeb dětí sociálně vyloučených, potřebami dětí vyrůstajících v ústavní výchově. V tomto procesu hrají svoji roli rizika při vyhodnocování, která mohou celý proces různorodě ovlivnit. Jde o velmi složitý a náročný proces, kdy role pracovníků sociálně-právní ochrany dětí není vždy jednoduchá a vyhodnocování nemusí být přijímáno rodinou pozitivně. Zde je vhodné se zmínit, že subvenční metodou je supervize s externistou, jako další nástroj pracovníků sociálně-právní ochrany dítěte, se kterým je možné konzultovat, individuálně či týmově, své postupy, myšlenky či obavy.
Čtvrtá kapitola se věnuje podrobnému popisu vyhodnocovacích oblastí. Zmíněny jsou vývojové potřeby dětí, které jsou rozčleněny do jednotlivých sub-oblastí (zdraví, učení se, emoční vývoj a chování, rodinné a sociální vztahy, identita a sociální prezentace, samostatnost a sebeobsluha). Další důležitou hodnocenou součástí je rodičovská kapacita (základní péče, zajištění bezpečí a ochrany, citová vřelost, stimulace a podněty, vedení a hranice a taktéž stabilita). Součástí popisu je celkový stav rodiny, rodinná historie a fungování primární rodiny, širší rodiny, bydlení a zaměstnání, finanční situace a v neposlední řadě sociální začlenění rodiny a komunitní zdroje.
Celý kontext metodiky Vyhodnocování potřeb dítěte dotváří přílohy. Přílohy tvoří podstatnou část metodiky, dávají praktického průvodce do celostního kontextu. Doporučuji jejich používání v každodenní praxi. Příloha č. 1 nabízí k využití formuláře zpráv z úvodního i podrobného vyhodnocování (zde doporučuji srovnání s formulářem vydaným MPSV), obsahuje vyhodnocování potřeb dětí, které jsou důležité při analýze potřeb dítěte a jeho rodin. V příloze č. 2 jsou velmi podrobně popsány veškeré vývojové potřeby dítěte, rozdělené podle věku dítěte. Autoři nezapomněli popsat i problematiku dítěte v instituci a potřeby dítěte se zdravotním postižením. Příloha č. 3 obsahuje pomocné indicie ke znázornění vztahových rodinných problematik, přehlednou tabulku vývojových škál či popis rizikových a ochranných faktorů. V příloze č. 4 naleznete příklady 5 modelových kazuistik. Na základě seznámení s těmito kazuistikami je možné si vytvořit reálnou představu, jak postupovat v praxi při tvorbě vyhodnocování.
V ostatních přílohách nabízí autoři k využití formuláře úvodního či podrobného vyhodnocení.
V roce 2013 proběhla velká změna v pojetí práce sociálních pracovníků. Byla přijata novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb. Tato novela přinutila odborníky, sociální pracovníky, ve velmi krátké době k používání zcela nových a odlišných metod sociální práce. Byli povinni naučit se pravidelně vyhodnocovat situaci dítěte a jeho rodiny a na základě vyhodnocení těchto situací zpracovat individuální plán ochrany dítěte, ve kterém jsou vymezeny příčiny ohrožení, stanovena opatření k zajištění ochrany dětí a je určen časový plán pro provádění těchto opatření.
Zpracování metodiky Vyhodnocování potřeb dětí přináší pracovníkům v oboru velmi mnoho užitečných rad využitelných při práci s rodinou. Přináší komplexní návod, jak je možné v praxi povinnosti dané zákonem realizovat. Metodika je psána čtivou formou, je patrna snaha autorů o to, aby všichni čtenáři „pokynům“ správně porozuměli. Jak na vyhodnocování se autorům podařilo sdělit velmi srozumitelnou a přehlednou formou. Při řešení situace rodiny se setkáváme s celým propletencem emočních a společenských aspektů, pomocí této metodiky je odborný pracovník schopný realizovat velmi dobré vyhodnocení.
Vyhodnocování potřeb dítěte bych doporučila každému, kdo pracuje s rodinou, setkává se s otázkami, které musí řešit v různých kontextech. V přílohách lze nalézt podrobný popis pomocných otázek, podpůrných témat k pozorování a nástrojů k vyhodnocování.
Jako vhodné bych viděla, aby přílohy byly přímou součástí praktického průvodce metodiky vyhodnocování. Ráda bych upozornila na přílohy v obsahu. Orientaci čtenáře v textu naopak pomáhají názvy kapitol v záhlaví všech stran a grafické odlišení příkladů od teorie.
