Téměř pětinu odhadovaných příjmů ústeckých městských obvodů tvořily v loňském roce příjmy z hazardu. Patologické hráčství má přitom velmi citelný až fatální vliv nejen na obyvatele sociálně vyloučených lokalit. Devastuje celé rodiny podobně jako užívání tvrdých drog. „V uvažování nad prosazováním veřejného zájmu ze strany měst by proto měla mít před finančními výhodami pro rozpočet obce přednost ochrana obyvatel a s tím spojená alespoň částečná regulace hazardu,“ doplnil Jakub Michal z ústecké pobočky společnosti Člověk v tísni.

 

Z dostupných zdrojů pracovníci Člověka zjistili, že se v Ústí nad Labem nachází celkem 107 adres, na kterých lze najít výherní hrací přístroj nebo videoloterijní terminál. „Značná část z těchto míst je v bezprostřední blízkosti veřejných budov, mateřských škol, úřadů, knihoven, dokonce oddělení psychiatrie ústecké Masarykovy nemocnice. Zhruba třetina z povolených adres se nachází v místech, kde dle našich zkušeností žijí sociálně nejohroženější skupiny obyvatel,“ uvádí Jakub Michal. Na základě šetření bylo zjištěno, že v 63 % ústeckých heren byly povoleny hazardní automaty v rozporu se zákonem. Do roku 2012 totiž nebylo možné vydat povolení do blízkosti školy, kostela, nemocnice apod. Ministerstvo financí ale tento paragraf vždy důsledně ignorovalo a po celé České republice povolovalo desítky tisíc tzv. videoloterních terminálů v rozporu se zákonem.

 

Do plánovaných příjmů městských obvodů v loňském roce byly zahrnuty příjmy z hazardu v objemu 25,4 milionu korun. Tato částka představuje celkem 17,5% z celkových odhadovaných příjmů městských obvodů pro rok 2012. „Automaty se prohází zhruba dvacetkrát tolik, než jde poté do rozpočtu obcí. Vychází to z daňové zátěže a z limitů, které pro automaty nastavuje zákon. V automatech nekončí pouze peníze gamblera, ale peníze jeho rodiny, příbuzných, známých, firmy, ale velice často i peníze z trestné činnosti. Peníze z hazardu tedy můžeme považovat buď za dosti perverzní sekundární zdanění chudých, to když se bavíme o lidech s nízkými příjmy či sociálně vyloučených. Anebo – peníze z hazardu jsou zdaněním krádeží,“ říká Matěj Hollan, předseda sdružení Brnění, které provozuje portál www.mapyhazardu.cz.

 

Lidé postižení patologickým hráčstvím v Ústí nad Labem se nemají na koho obrátit. V jejich zoufalé životní situaci pro ně neexistuje například žádná odpovídající terénní sociální služba. Odborníci zabývající se závislostmi přitom odhadují, že se patologické hráčství týká minimálně pěti procent populace. Každý z nich negativně ovlivňuje životní situaci svých blízkých, rodiny a přátel. Problém se týká všech bez rozdílu sociálního postavení. Vstřícný postoj státu a místních samospráv k provozování hazardu je jednou z příčin šíření závislosti a s tím spojené sociální destrukce jeho obětí.

 

„Představte si, že máte s partnerem ročního synka. Těšíte se na spokojený rodinný život, plánujete svatbu. S partnerem jste ale nikdy nesdíleli domácnost, vaše snaha o zařízení společného bydlení přišla vniveč, protože jednoduše nemáte dostatek finančních prostředků. Bydlíte tedy každý zvlášť u svých rodičů. Tak v takovéto situaci se před časem ocitla slečna Věra. S pomocí terénních pracovníků Člověka v tísni se Věře a jejímu příteli Láďovi podařilo získat nájemní smlouvu k obecnímu bytu. Vše se zaběhlo a fungovalo do doby, než Věra zjistila, že její přítel dvakrát po sobě nezaplatil nájemné. Do té chvíle netušila, že její přítel rád hraje automaty. Z obecního bytu se museli po velmi krátké době vystěhovat. Veškerý Láďův příjem skončil v „bednách“.  Půlroční intenzivní práce s rodinou přišla nazmar. Úspěšnému působení v rodině stojí v cestě Láďovo patologické hráčství,“ uvádí konkrétní případ Jakub Michal.

 

 

Převzato z tiskové zprávy ČvT