Ústav územního rozvoje ČR vypracoval v minulém roce na zadání Ministerstva pro místní rozvoj analýzu „Sociální ubytovny jako dlouhodobé bydlení pro sociálně slabé“, která by se snad měla stát podkladem pro přípravu komplexního řešení sociálního bydlení. Ministerstvo na základě analýzy zastává postoj, ve kterém označuje ubytovny pod přísným dohledem a s omezenými návštěvními hodinami za vhodné bydlení pro chudé. Odborníci reagují na tendenčnost a neadekvátnost analýzy otevřeným dopisem.
V červenci roku 2011 přijala vláda svým usnesením č. 524 novou Koncepci bydlení ČR do roku 2020. Nová Koncepce bydlení se mimo jiné zaměřuje na zvýšení dostupnosti bydlení pro osoby ohrožené sociálním vyloučením a osoby znevýhodněné v přístupu k bydlení. Jedním z konkrétních úkolů je právě příprava návrhu komplexního řešení sociálního bydlení, jehož plněním je pověřeno Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Těm poslala řada akademiků, výzkumných pracovišť a organizací otevřený dopis, jímž reaguje na neadekvátnost zmíněné analýzy. Odborníci kritizují především nesprávné užití metod sociálněvědního výzkumu pro nekritické obhajování potřebnosti a vhodnosti tzv. sociálních ubytoven. Devíti přiloženými odbornými posudky pak poukazují na akademické standardy, které však analýza nenaplňuje. Proti tendenčně zpracované analýze se v dopise ohradila i Evropská federace národních organizací pracujících s bezdomovci FEANTSA. Přitom paradoxně právě o autoritu této uznávané organizace se zpráva zavádějícím způsobem snaží opřít.
Posuzovatelé hodnotili zadání výzkumu, podobu a adekvátnost užité metodologie vzhledem k výzkumné otázce, etickou stránku výzkumu, koherenci argumentů, reliabilitu a validitu získaných dat, adekvátnost závěrů vzhledem k představeným datům a vhodnost analýzy pro formulaci politik. Například k cíli výzkumu se recenzent Petr Matoušek vyjádřil následovně: „Je jasně deklarovanou snahou legitimizovat ubytovny jako prostor pro bydlení.“ K metodologii výzkumu uvádí autor dopisu a koordinátor výzvy Štěpán Ripka: „Rozhovory s šesti majiteli a provozovateli ubytoven mohly nastínit pouze jejich perspektivu, ale rozhodně ne podat reliabilní obraz o situaci na ubytovnách. Výběr ubytoven také není reprezentativní, což sice studie explicitně přiznává, autorky však záhy neváhají na základě šesti rozhovorů s majiteli neproblematických ubytoven zobecňovat.“
Analýza vyvolává také několik etických otázek od nevhodně užitého jazyka (který obyvatele ubytoven označuje za „nesvéprávné“, „alkoholiky“ či „psychicky nemocné“) a objevujících se stereotypů (které udržují „diskriminační a stigmatizující principy dělení na MY a Oni a obsahují velké množství předsudků“) až po opomenutí některých významných aspektů, např. negativních jevů spojených s ubytovnami, kterým není věnována dostatečná diskuse. Recenzentka Michala Baslová uvádí: „Rizika, která se naopak ve výzkumu potvrdila, nebyla autory vůbec připuštěna, natož dále rozváděna. (…) Celkově tak vzniká dojem, že podnětem pro zpracování analýzy byla reakce na medializaci špatné praxe spojené s ubytovnami, na kterou však autoři reagují programově zrcadlově. Jakoby vytčený úkol byl pověst ubytoven očistit, pročež autoři podnikli všechny kroky, aby vytčený úkol splnili.“ Na závěr dopisu odborníci znovu upozorňují na neadekvátnost analýzy, odkazují na již provedené a kvalitní výzkumy, které by bylo vhodnější použít a nabízejí své služby v případném dalším postupu při přípravě návrhu komplexního řešení sociálního bydlení.
Několik dní po odeslání dopisu (3.4.2013) se konala tisková konference o budoucím řešení sociálního bydlení se zástupci všech zainteresovaných stran. Za Sdružení Azylových domů přislíbila účast ředitelka Dominika Najvert. K dopisu se vyjadřovali Michal Tosner, člen předsednictva CASA a vedoucí KSV UPa a Hedvika Novotná, recenzentka z FHS UK. Novinářům byla kromě otevřeného dopisu představena také příprava politiky sociálního bydlení celkově a aktuální situace v bydlení nízkopříjmových domácností. Zástupce tiskového oboru Ministerstva pro místní rozvoj v reakci na dopis uvedl, že šlo pouze o dílčí výstup a nemělo se jednat o sociální výzkum. Analýzu poté označil za jednu ze situačních zpráv. Na nabízené služby odborníků se zadáváním a posuzováním výzkumu ani na výtky uvedené v recenzích však bohužel již nereagoval. Ve stejném smyslu poté vydalo MMR tiskové prohlášení.
Sociolog a koordinátor výzvy Štěpán Ripka se k prohlášení vyjádřil následovně: „Ministerstvo pro místní rozvoj bagatelizuje problémy s přípravou politiky sociálního bydlení. Na základě šesti rozhovorů s majiteli či provozovateli ubytoven zpracovaných v analýze (kterou nyní ministerstvo nazývá „situační zprávou“) navrhovalo úpravy legislativy, protože se podle nich podařilo prokázat, že ubytovny jsou vhodné pro dlouhodobé bydlení. (...) Ministerstvo má zjevně zájem podporovat majitele ubytoven i přes všechny kotrmelce, které v jejich prospěch musí udělat.“ a dodává: „Vláda by neměla trestat chudé jejich umísťováním do tzv. sociálních ubytoven. Naopak by v rámci připravované politiky sociálního bydlení měla hledat cesty, jak domácnosti, které na standardní nájemní bydlení nedosáhnou, adekvátně podpořit pro jejich vstup na bytový trh.“
Podle Ripky by cílem státní bytové politiky mělo být zajištění kvalitního, cenově dostupného a nesegregovaného bydlení. Cestou je intenzivní práce na zákonu o sociálním bydlení, který bude definovat standard kvality tohoto bydlení. Dále je nutné legislativní zakotvení povinnosti obcí plánovat a garantovat pro své občany kapacity sociálního bydlení. Ubytovny nemohou být základem politiky sociálního bydlení.
Z tiskových zpráv a dostupných zdrojů zpracoval Miroslav Hodeček
