1. Zdraví, životní styl a zdravotní gramotnost v kontextu výchovy a vzdělávání
Zdraví je hodnotou lidského života, která bývá vnímána jako jedna z nejvýznamnějších, skutečně doceňovanou se stává většinou úměrně s přibývajícím věkem jedince.
Vývoj nahlížení na „zdraví“ se v průběhu let mění jak v odborné, tak i laické veřejnosti. Lze říci, že v současné době dominuje tzv. holistické, neboli celostní pojetí zdraví (event. nemoci), které přistupuje k jedinci jako k osobnosti v bio-psycho-sociálním (event. i spirituálním) kontextu (Čeledová & Čevela, 2010; Raudenská & Javůrková, 2011; Machová, Kubátová et al., 2015 aj.).
Definice zdraví také prodělaly svoji genezi, nicméně nejplošněji užívanou je definice podle Světové zdravotnické organizace (World Health Organization – WHO), která říká, že „zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody (well-being), a nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo vady (infirmity)“. V roce 1978 v Alma-Atě na konferenci WHO pak bylo přijato usnesení, které „zdraví“ označuje za základní lidské právo a dosažení nejvyšší možné úrovně zdraví formuluje jako celosvětově nejdůležitější společenský cíl, k čemuž je nutná spolupráce mnoha resortů, nejen zdravotnictví, ale také odborů sociálních či ekonomických, včetně resortu vzdělávání (Declaration of Alma-Ata, 1978).
V prostředí České republiky, stejně jako v jiných vyspělých zemích, se setkáváme s nejčastějšími příčinami morbidity a mortality, které jsou vázány na životní styl (Zpráva o zdraví obyvatel České republiky, 2014). Životní styl tedy zapříčiňuje nejdominantnější vliv na zdraví, event. manifestaci tzv. neinfekčních epidemií (dříve civilizačních chorob), a to až z 50 % (Machová, Kubátová et al., 2015). Faktory životního stylu tak mohou na zdraví působit protektivně (podporovat přirozené determinanty zdraví), či rizikově (iniciovat vznik, urychlit nástup či rozvoj neinfekčních epidemií). Mezi faktory životního stylu se řadí výživa, pohybová aktivita, denní režim, duševní hygiena a vztah k závislostnímu chování a návykovým látkám (absenci či konzumaci), což potvrzuje Čeledová & Čevela, 2010; Raudenská & Javůrková, 2011; Hřivnová, 2013; Machová, Kubátová et al., 2015; Jankovská, Jakubalová, Křístek et al., 2016 aj.
Formování optimálních návyků životního stylu je žádoucí již od útlého věku, a to jak v rodinném prostředí, tak školním (předškolním) vzdělávání (Hřivnová, 2013). Cílem intervencí je formovat zdravotní gramotnost, která je vlivným mechanismem zapříčiňujícím kvalifikované rozhodování o svém zdraví a aktivní péči o něj (Holčík, Káňová & Prudil, 2015; Jankovská et al., 2016 aj.). Zdravotní gramotnost je totiž definovaná jako soubor kognitivních a sociálních dovedností, které determinují motivaci a schopnost jednotlivců získávat přístup ke zdravotním informacím, rozumět jim a využívat je k rozvoji a udržení dobrého zdraví (Holčík, Káňová & Prudil, 2015:59–60). V řadě výzkumů k vědomostem a chování v oblasti zdraví a životního stylu (detailnější pojednání v příspěvku Hřivnová & Chrásková „Zdraví a životní styl v rovině vědomostí, postojů a chování nastupující generace“ v tomto čísle časopisu) jsou však detekována negativní zjištění. Aby tedy bylo možné negativní tendence v oblasti zdraví a životního stylu měnit, jsou žádoucí systémová opatření v multiresortním pojetí (více opět v příspěvku Hřivnová & Chrásková tohoto časopisu), školství nevyjímaje.
Implementace této problematiky do vzdělávání vychází také z požadavků mezinárodních programů na podporu zdraví, jako je např. HEALTH 21 (1999), HEALTH 2020 (2013), které jsou modifikovány pro potřeby ČR jako Zdraví 21 (2003) a Zdraví 2020 (2014).
1.1 Výchova ke zdraví ve vzdělávání
Poprvé se systémově do vzdělávání v České republice zakomponovala tematika výchovy ke zdraví s jejím přímým pojmenováním v roce 1995, kdy byl formulován tzv. Standard základního vzdělávání. Nejvíce tuto podmínku pak zahrnoval tehdy schválený program základního vzdělávání „Základní škola“ (o něco méně pak program „Obecná škola“ a „Národní škola“), jak uvádí Fialová, Flemr, Marádová & Mužík (2014).
S inovovaným systémem vzdělávání (kurikulární reforma od roku 2001 v přípravných fázích, spouštěna v prostředí edukační reality postupně v první dekádě 21. století) dle tzv. kurikulárních dokumentů a Rámcových vzdělávacích programů specifických pro jednotlivé stupně vzdělávání se tematika výchovy ke zdraví promítá do předškolního, základního, gymnaziálního i středního odborného vzdělávání.
V úkolech předškolního vzdělávání je dle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV) uvedeno, že „předškolní vzdělávání má usnadňovat dítěti jeho další životní i vzdělávací cestu. Jeho úkolem je proto rozvíjet osobnost dítěte, podporovat jeho tělesný rozvoj a zdraví, jeho osobní spokojenost a pohodu, napomáhat mu v chápání okolního světa a motivovat je k dalšímu poznávání a učení, stejně tak i učit dítě žít ve společnosti ostatních a přibližovat mu normy a hodnoty touto společností uznávané“ (RVP PV, 2004:5).
Nejdominantněji je problematika výchovy ke zdraví rozpracována v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV), a to ve všech jeho verzích, tedy od roku 2004 až po poslední revizi v roce 2016. Mezi hlavní cíle základního vzdělávání patří „učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný“ (RVP ZV, 2013:9; RVP ZV, 2016:8). Tímto je zajištěno, aby každý pedagog naplňoval tento cíl u svých žáků, specificky pak pedagog pro vzdělávací obor Výchova ke zdraví, který je realizován na druhém stupni základních škol pod vzdělávací oblastí Člověk a zdraví. Na prvním stupni je tematika výchovy ke zdraví zakomponovaná pod vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, kde je jedním z pěti tematických okruhů Člověk a jeho zdraví, ve kterém „žáci poznávají především sebe na základě poznávání člověka jako živé bytosti, která má své biologické a fyziologické funkce a potřeby. Poznávají zdraví jako stav bio-psycho-sociální rovnováhy života. Žáci se seznamují s tím, jak se člověk vyvíjí a mění od narození do dospělosti, co je pro člověka vhodné a nevhodné z hlediska denního režimu, hygieny, výživy, mezilidských vztahů atd. Získávají základní poučení o zdraví a nemocech, o zdravotní prevenci a poskytování první pomoci. Osvojují si bezpečné chování a vzájemnou pomoc v různých životních situacích, včetně mimořádných událostí, které ohrožují zdraví jedinců i celých skupin obyvatel. Žáci si postupně uvědomují, jakou odpovědnost má každý člověk za své zdraví a bezpečnost i za zdraví jiných lidí. Žáci docházejí k poznání, že zdraví je důležitá hodnota v životě člověka“ (RVP ZV, 2013:36; RVP ZV, 2016:43).
Na druhém stupni jsou pak rozvíjeny znalosti a dovednosti formované z této vzdělávací oblasti primárně ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví. Výchova ke zdraví „vede žáky k aktivnímu rozvoji a ochraně zdraví v propojení všech jeho složek (sociální, psychické a fyzické) a učí je být za ně odpovědný. Svým vzdělávacím obsahem navazuje na obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět a prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí. Žáci si osvojují zásady zdravého životního stylu a jsou vedeni k jejich uplatňování ve svém životě i k osvojování účelného chování při ohrožení v každodenních rizikových situacích i při mimořádných událostech. Vzhledem k individuálnímu i sociálnímu rozměru zdraví vzdělávací obor Výchova ke zdraví obsahuje výchovu k mezilidským vztahům a je velmi úzce propojen s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova. Žáci si rozšiřují a prohlubují poznatky o sobě i vztazích mezi lidmi, partnerských vztazích, manželství a rodině, škole a společenství vrstevníků“ (RVP ZV, 2013:73; RVP ZV, 2016:91). Tento vzdělávací obor prodělal v průběhu existence RVP ZV nejzásadnější změnu v roce 2007 z hlediska časové dotace, kdy z původních 3 hodiny / 4 ročníky druhého stupně / týden byla dotace snížena na 2 hodiny / 4 ročníky druhého stupně / týden. Stran obsahového zaměření byly největší inovace v roce 2013, kdy byly doplněny nové očekávané výstupy a rozšířené učivo (zejména k tématům dopravní výchovy), event. upravená formulace očekávaných výstupů a nabídky učiva (např. témata výchovy k sexuálně reprodukčnímu zdraví). V roce 2015 byly vypracovány Standardy pro základní vzdělávání – Výchova ke zdraví, které jsou doporučovaným materiálem MŠMT pro prostředí edukační reality ve vztahu k RVP ZV 2013. Standardy mají podobu rozpracovaných očekávaných výstupů do tzv. cílových indikátorů a obsahují také ilustrativní úlohy, které mohou dopomoci při kontrole, zda došlo k naplnění očekávaného výstupu, resp. indikátoru žákem (Hřivnová, 2016a). V roce 2016 byly očekávané výstupy doplněny o formulaci na tzv. minimální úrovni v rámci podpůrných opatření (RVP ZV, 2016, s. 94) z důvodu pojetí RVP ZV směrem k inkluzivnímu vzdělávání. Pedagogy pro vzdělávací obor Výchova ke zdraví připravují v rámci profesní specializace pedagogické fakulty (více v kap. 2 a 3 tohoto příspěvku).
V rámci vyššího sekundárního vzdělávání, tedy na gymnáziích a středních odborných školách, je problematika výchovy ke zdraví dle daných RVP také zakomponována.
Gymnaziální vzdělávání bezprostředně rozšiřuje vzdělávání základní a tak v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia (RVP G) je identická vzdělávací oblast jako v RVP ZV Člověk a zdraví, ve které se uvádí, že „zařazení oblasti Člověk a zdraví do vzdělávání umožňuje prohloubit vztah žáků ke zdraví, posílit rozumové a citové vazby k dané problematice a rozvinout praktické dovednosti, které určují zdravý životní styl a kvalitu budoucího života v dospělosti. Zařazení této vzdělávací oblasti vychází i z předpokladu, že dobře připravení a motivovaní absolventi gymnázií mohou později výrazně ovlivňovat životní a pracovní postoje ke zdraví v celé společnosti“ (RVP G, 2007:56).
Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání jsou specificky připravené podle kategorií soustavy oborů vzdělání a každý z nich má svůj vlastní RVP (pro možnost uvedení citačního zdroje je využit příklad RVP pro obor Veterinářství). Nicméně v rámci všeobecného vzdělávání, které navazuje na vzdělávání základní, je zakomponována vzdělávací oblast „Vzdělávání pro zdraví“. Cílem této oblasti je „vybavit žáky znalostmi a dovednostmi potřebnými k preventivní a aktivní péči o zdraví a bezpečnost, a tak rozvinout a podpořit jejich chování a postoje ke zdravému způsobu života a celoživotní odpovědnosti za své zdraví. Vede žáky k tomu, aby znali potřeby svého těla v jeho biopsychosociální jednotě a rozuměli tomu, jak působí výživa, životní prostředí, dodržování hygieny, pohybové aktivity, pozitivní emoce, překonávání negativních emocí a stavů, jednostranné činnosti, mezilidské vztahy a jiné vlivy na zdraví. Důraz se klade na výchovu proti závislostem (na alkoholu, tabákových výrobcích, drogách, hracích automatech, počítačových hrách aj.), proti médii vnucovanému ideálu tělesné krásy mladých lidí a na výchovu k odpovědnému přístupu k sexu. Protože jsou lidé v současnosti vystaveni řadě nebezpečí, která ohrožují jejich zdraví a často i život, nabývají na významu i dovednosti potřebné pro obranu a ochranu proti nim, tj. pro chování při vzniku mimořádných událostí“ (RVP pro obor vzdělání Veterinářství 43-41-M/01, 2007:39). Vzdělávací oblast zahrnuje jak teoreticko-praktickou rovinu proaktivního přístupu ke zdraví, tak tělesnou výchovu.
Jak je tedy z analýzy jednotlivých Rámcových vzdělávacích programů patrné, výchova ke zdraví prostupuje všemi stupni vzdělávání, a proto je nezbytně nutné připravovat edukované a erudované pedagogy, vybavené odbornými a didaktickými kompetencemi umožňujícími naplňování požadavků na kvalitní vzdělávání žáků v této oblasti.
2. Aktivity podpory zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti v gesci pedagogických fakult a dalších institucí
V České republice se na vzdělávání pedagogů prioritně podílí pedagogické fakulty, kterých je v rámci veřejných vysokých škol devět. Na šesti z nich, a to Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, Masarykovy univerzity v Brně, Univerzity Karlovy v Praze, Ostravské univerzity v Ostravě, Západočeské univerzity v Plzni a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (webové portály jednotlivých univerzit), jsou specificky připravováni učitelé pro vzdělávací obor Výchova ke zdraví vyučovaný v rámci nižšího sekundárního vzdělávání, a to ve většině v rámci bakalářského i navazujícího magisterského studia. Marádová (2016) uvádí, že Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy pak má akreditovaný studijní obor i s přesahem aprobace na střední školy. Geneze studijních oborů připravujících pedagogy pro vzdělávací oblast Výchova ke zdraví na výše uvedených fakultách započala většinou v letech 2004–2007. Specifika profesní přípravy pedagogů pro vzdělávací obor Výchova ke zdraví jsou zmíněna v kapitole 3 tohoto sdělení na příkladu Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Fialová, Flemr, Marádová & Mužík (2014) i Marádová (2016) doporučují, aby všichni budoucí pedagogové, bez ohledu na profesní aprobaci, byli kompetentní naplňovat vzdělávací cíl „učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný“ (RVP ZV, 2016). Autoři navrhují, aby bylo umožněno všem budoucím učitelům absolvovat v obecném základu učitelské přípravy předměty vztahující se k rozvoji zdravotní gramotnosti. Tento fakt je podpořen skutečností, že v rámci nižšího sekundárního vzdělávání mají žáci absolvovat vzdělávací obor Výchova ke zdraví, ten však často v praxi základních škol bývá vyučován neaprobovaným učitelem (Mužíková, 2010; Hřivnová, 2014), a tak je žádoucí, aby každý pedagog byl v této oblasti erudován. Dalším impulzem pro implementaci podpory zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti v učitelském základu je potřeba vnímání problematiky zdraví v širších souvislostech tak, aby každý učitel byl schopen převzít zodpovědnost za zdraví svých žáků (zejména v rovině prevence úrazů v době školní docházky) a také disponoval kompetencí vést žáky k zodpovědnosti za vlastní zdraví a ochraně zdraví svého i zdraví ostatních lidí. Díky vzdělávání učitelů v této problematice se také zvyšuje pravděpodobnost jejich schopnosti zapojení se do projektů na podporu zdraví ve školách, které často prostupují napříč spektrem vzdělávacích oborů a oblastí (Fialová et al., 2014, Marádová, 2016, Hřivnová, 2017). Konkrétní implementace disciplín s tematikou podpory zdraví do společného učitelského základu je opět specifikována na příkladu Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v kapitole 3.
Pedagogické fakulty krom profesní přípravy, dané obsahovou náplní studijních programů a oborů, realizují na poli podpory zdraví, výchovy ke zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti nesčetné množství aktivit edukačních i vědeckovýzkumných. Z hlediska limitujícího rozsahu příspěvku jsou zde zmíněny pouze vybrané aktivity, se kterými se autorka měla možnost potkat osobně.
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně řešila v letech 2005–2011 výzkumný záměr Škola a zdraví pro 21. století, v rámci kterého se uskutečnilo několik odborných konferencí a seminářů, vzniklo mnoho odborných publikací a dalších výstupů s cílem komplexního pohledu na zabudování problematiky zdraví v jeho složce tělesné, psychické a sociální do základního školního vzdělání, řešení metodologických a metodických otázek v koncepci výchovy ke zdraví a ověření evaluačních nástrojů pro zjišťování efektivity utváření zdravotní uvědomělosti a odpovědnosti (dovedností, vědomostí, postojů, percepčních a hodnotících schémat, chování atd.) žáka a školy jako instituce. Projekt vycházel z předpokladu, že prostředí školy je zásadní determinantou zdraví, která se realizuje v životním období, kdy se formují celoživotní sociální a zdravotní návyky (Škola a zdraví pro 21, online). Na tento projekt navázaly další aktivity, výzkumné projekty a odborné konference, např. „70 ve zdraví“ (2016) či „Život ve zdraví“ (2017). Brněnská pedagogická fakulta také mnoho let organizuje pracovní setkání akademiků participujících na profesní přípravě učitelů vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví (www.ped.muni.cz).
Na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích byla vytvořena tradice konferencí „Výchova ke zdraví a zdravý životní styl“ (v roce 2017 se uskuteční již 6. ročník mezinárodní konference) v gesci Katedry výchovy ke zdraví. Tato katedra také zaštiťuje „Akademické centrum zdraví“, které se zabývá podporou, rozvojem a výzkumem zdravého životního stylu v duchu obecně přijímané potřeby podpory a obnovy zdraví obyvatelstva ČR, nabízí zdravotní cvičení i cvičení jógy, poradenskou činnost, řeší duševní hygienu, syndrom vyhoření, koncepční podporu zdraví atp. (www.pf.jcu.cz).
Samozřejmě mnoho aktivit na podporu zdraví, výchovu ke zdraví a rozvoj zdravotní gramotnosti realizují i další instituce ze státního i neziskového sektoru. Jedním z hlavních participantů a realizátorů mnoha projektů pro rozličné cílové populační spektrum je Státní zdravotní ústav v Praze, zejména Centrum podpory veřejného zdraví (www.szu.cz). Za zmínku stojí např. projekt pro předškolní děti „Zdravý zoubek“ či „Cigareto, s tebou si nezačnu“, pro žáky druhého stupně základních škol „Hrou proti AIDS“, projekt „Jablíčko“ pro děti z vyloučených lokalit či projekt „Parky v pohybu“ zaměřený na zvýšení pohybové aktivity seniorů. Státní zdravotní ústav zaštiťuje i další aktivity směřující k podpoře zdraví a prevence nemocí, jako např. „Pochodem proti Alzheimerově chorobě“, „Solme s rozumem“, „Miluj své srdce“ a další (Nejedlá, 2017).
3. Realizace intervenčního spektra klíčových aktivit výchovy ke zdraví na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci
Prioritní aktivitou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v oblasti výchovy ke zdraví je profesní příprava pedagogů pro výuku vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví v prostředí základních škol, v garantující gesci Katedry antropologie a zdravovědy této fakulty. Studium tohoto oboru je realizováno od roku 2007 v prezenční i kombinované formě ve strukturované podobě, tzn. v bakalářském studiu Výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání (2015, online) a v navazujícím magisterském studiu Učitelství výchovy ke zdraví pro základní školy (2015, online). V bakalářském studiu jsou posluchači připravováni zejména v odborné problematice zdraví, výchovy ke zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti s multioborovým přesahem tak, aby na zdraví bylo pohlíženo holisticky, tzn. je zde vyváženost předmětů inklinujících k biologickým, psychologickým i sociálním aspektům (studijní disciplíny jako např.: Somatologie, Teorie zdraví a nemoci, Fyziologie výživy, Reprodukční zdraví, Hygiena, První pomoc, Psychologie zdraví, Vývojová psychologie, Zdravotní a sociální politika, Demografie, Programy a projekty k podpoře zdraví aj.).
V navazujícím studiu je rozvíjena odborná platforma, zejména je však formována didaktická a metodická kompetence v oblasti výchovy ke zdraví. Akcent je kladen na metody zážitkové pedagogiky a aktivizační výukové metody s využíváním moderních didaktických prostředků (studijní disciplíny např. Rozvoj zdravotní gramotnosti, Sexuální výchova, Výživa, Prevence rizikového chování, Agresivita a šikana, Psychoterapie a duševní hygiena, Sociální a kulturní antropologie, Didaktika výchovy ke zdraví, Metodický seminář výchovy ke zdraví, Tvorba a metodika projektů podpory zdraví aj.). Výuka je také obohacována odbornými přednáškami, semináři či workshopy se zvanými odborníky z tuzemska či zahraničí.
Katedra antropologie a zdravovědy se také podílí na profesní přípravě všech budoucích pedagogů, kdy do tzv. společných modulů zařazuje vzdělávání v oblasti podpory zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti. V tzv. Modulu pedagogické propedeutiky v bakalářském programu Specializace v pedagogice (2015, online) jsou implementovány disciplíny „Somatické a fyziologické charakteristiky žáka a školní hygiena, První pomoc a Prevence rizikového chování“. V navazujícím magisterském programu Učitelství pro základní školy a Učitelství pro střední školy v tzv. Modulu učitelské způsobilosti (2015, online) v oblasti profilace nabízí Katedra antropologie a zdravovědy povinně volitelnou disciplínu „Zdravotní gramotnost“. Více o inovacích v oblasti vzdělávání výchovy ke zdraví na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pojednává Hřivnová (2016d, 2017).
Mimo výukový rámec se společně s Katedrou antropologie a zdravovědy podílí na aktivitách vedoucích k podpoře zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti Centrum výzkumu zdravého životního stylu.
Centrum výzkumu zdravého životního stylu (dále jen Centrum) bylo založeno v roce 2009 (do tohoto roku působilo na Pedagogické fakultě Středisko zdravého životního stylu při Katedře antropologie a zdravovědy). V roce 2011 byla vytvořena inovovaná koncepce a strategie Centra, prvotně představena odborné veřejnosti v říjnu 2011 na konferenci Health Education and Quality of Life III (Hřivnová, 2011).
Filosofie Centra a aktivity (zacíleny do čtyř stěžejních okruhů) vychází z potřeb odborného terénu směrem k implementaci problematiky podpory zdraví, výchovy ke zdraví, prevence rizikového chování a rozvoje zdravotní gramotnosti u širokého spektra cílových skupin, zejména však u pedagogů budoucích či stávajících, studentů univerzity, žáků základních škol, ale i laické veřejnosti.
Klíčové aktivity centra jsou zacíleny do oblasti poradenské, edukační, aplikační a výzkumné.
Poradenská činnost byla zahájena v prosinci roku 2011 díky zřízení konzultačního střediska k otázkám zdraví a zdravého životního stylu. Poradenská intervence se zaměřuje zejména na oblasti „zdraví a jeho rizikové a protektivní faktory; prevence infekčních i neinfekčních chorob; výživa a stravovací návyky, zásady zdravé výživy, výživová doporučení; prevence a možnosti řešení při závislostním chování, užívání návykových látek atp.; problematika reprodukčního zdraví (např. prevence a možnosti řešení rizikového sexuálního chování) a sexuální výchovy; pohybová aktivita; konzultace k závěrečným, bakalářským a diplomovým pracím v oblasti zdraví a zdravého životního stylu; kontakty na odborníky, odborná pracoviště a centra v jednotlivých oblastech zdraví a zdravého životního stylu. Od roku 2011 využilo služeb poradny přes sto klientů. Nejčastěji řešené otázky se týkají problematiky výživy s akcentem na stravovací a dietetický režim, poruchy příjmu potravy, školní stravování, oblast reprodukčního zdraví a zdravotnické prevence.
V oblasti edukační se jedním z nejvýznamnějších pilířů zamýšlených a následně realizovaných aktivit staly vzdělávací akce, které se konají každoročně od roku 2012. Jedná se o vzdělávací konference a interaktivní vzdělávací workshopy Den zdraví a Vánoce a zdraví. Iniciace obou akcí cílila k vytvoření absentující platformy pro setkávání odborníků, pedagogů z praxe a studentů se zájmem o problematiku zdraví a zdravého životního stylu s primárním využitím poznatků v oblasti vzdělávání na jednotlivých úrovních edukační reality.
Odbornou záštitu nad vzdělávacími akcemi každoročně přebírá děkan Pedagogické fakulty, v letošním roce také primátor statutárního města Olomouce. Organizační participace se děje ve spolupráci s Centrem celoživotního vzdělávání a dalšími pracovišti fakulty a také s Pedagogickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně a dalšími institucemi ze státního i neziskového sektoru (Státní zdravotní ústav v Praze, Asociace pro podporu zdraví a výchovu ke zdraví, Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, Centrum Anabell, P-centrum Olomouc aj.).
Den zdraví na pedagogické fakultě se koná u příležitosti Světového dne zdraví (který je vyhlášen Světovou zdravotnickou organizací na 7. dubna) a Světového dne vzdělanosti, tedy vždy v první třetině měsíce dubna. Den zdraví je zaměřený monotematicky na stěžejní oblasti životního stylu, podpory zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti, téma je patrné z podtitulu dne zdraví (první ročník v roce 2012 nesl podtitul „Podpora sexuálně reprodukčního zdraví“, 2. ročník „Výživa jako možnost aktivního přístupu ke zdraví“, 3. ročník „Prevence závislostí a závislostního chování“, 4. ročník „Podpora duševního zdraví a prevence psychických poruch“, 5. ročník „Organizace, programy a projekty podpory zdraví a prevence rizikového chování“, 6. ročník „Zdravotní gramotnost – cesta ke zdraví“).
Vánoce a zdraví jsou interaktivním vzdělávacím workshopem s polytematickým zaměřením a hledáním souvislostí mezi tématy: zdraví, Vánoce a vybrané oblasti životního stylu (např. stravovací zvyklosti, pohybová aktivita, stres, závislosti, dopravní výchova atp.). Smyslem konání workshopu v období Vánoc je upozornit na možná úskalí pojící se s konzumním způsobem života, stresem, přejídáním a absencí pohybu, které Vánoce často doprovázejí.
Vždy jsou dopolední stěžejní přednášky realizované předními odborníky z oblasti medicíny, psychologie, adiktologie, dopravy, … a poté workshopová sekce, která nabízí témata z oblasti propojení Vánoce a zdraví formou zážitkové pedagogiky (relaxace, jóga, prevence stresu, problematika alkoholu, aromaterapie, zdravé mlsání, …). Tím je garantováno, že dojde ke zvýšení zdravotní gramotnosti nejen v rámci kognitivních schopností, ale také afektivních a psychomotorických. Workshopy se konají ve dvou časových horizontech se stejnou nabídkou 6–8 tematicky rozdílných workshopů, po cca 10–15členných skupinách (zvýšení podílu interaktivity a praktického využití). Každý uchazeč si v každé časové ose volí jeden workshop, v rámci akce Vánoce a zdraví tak absolvuje dva z nabízených workshopů.
Aktuální ročník je plánován na 6. prosince 2017.
Hlavním cílem obou akcí je zvýšení zdravotní gramotnosti budoucích či stávajících pedagogů a transfer aktuálních poznatků z oblasti podpory zdraví a výchovy ke zdraví do prostředí škol, k žákům nejen ZŠ ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví a zejména do jejich každodenního života tak, aby došlo k posílení a podpoře pozitivních faktorů podmiňujících jejich zdraví a minimalizaci rizikových determinant zdraví.
Na jednotlivá témata zařazená do programů je nahlíženo dle holistického (bio-psycho-sociálního) modelu zdraví. Slavnostní zahájení bývá doprovázeno kulturním programem a v průběhu akcí je zajištěn bohatý doprovodný program s nabídkou edukačních koutků, prezentací edukačních materiálů, zajištění pitného režimu, ukázek přírodních produktů kosmetiky, drogerie, aromaproduktů, ručně vyráběných dekorací atp. Obsahová náplň vychází ze strategických dokumentů MŠMT – zejména Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a strategických dokumentů Ministerstva zdravotnictví, zejména program Zdraví 21 a aktuálně program Zdraví 2020 a také Akčního plánu rozvoje zdravotní gramotnosti.
Vždy bylo záměrem realizovat tyto vzdělávací akce pro účastníky bezplatně, aby byl minimalizován diskriminační efekt z ekonomického hlediska. Všichni lektoři, přední odborníci na řešenou oblast, tak vystupují bez nároku na honorář, za což jim patří nesmírné poděkování, vedení fakulty poskytuje bezplatně prostory ke konání těchto akcí a finanční podporu spojenou s nezbytnými administrativními náklady přebírá Centrum celoživotního vzdělávání. Každoročně je evidováno okolo 80–100 účastníků na jednotlivou vzdělávací konferenci či workshop, kteří každou akci evaluují. Registrovaní účastníci obdrží osvědčení podepsané děkanem Pedagogické fakulty a rektorem Univerzity Palackého.
Na další ročníky jste srdečně zváni. Pozvánka a program dostupné (většinou s měsíčním předstihem) na www.upol.ccv.cz.
V rámci dalších vzdělávacích aktivit se uskutečnily workshopy a semináře (často ve spolupráci s tuzemskými či zahraničními partnery), např. workshop Modern Nutrition and Health či Child nutrition and school eating in Slovenia (ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Univerzity v Ljubljani), seminář 7a – 7x o alergii a astmatu pro školu (garant a realizátor projektu Česká iniciativa pro astma), seminář e-Bug – vzdělávání žáků v oblasti mikroorganismů a infekčních nemocí (garant a realizátor Státní zdravotní ústav v Praze), interaktivní vzdělávací seminář Antistresový program (garant a realizátor Dr. Ivan Janík a Dr. Věra Janíková, Motivace – Zdravý životní styl).
V oblasti aplikační (která velmi souvisí s oblastí edukační) byla navázána odborná spolupráce s řadou státních i neziskových organizací, která se prolíná všemi aktivitami Centra (zejména spolupráce s Centrem podpory veřejného zdraví Státního zdravotního ústavu v Praze a dalšími institucemi, které byly jmenovány jako spolupořadatelé vzdělávacích akcí) a přesahuje i do oblasti výzkumné. Byla také vytvořena platforma pro spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Národním ústavem pro vzdělávání při tvorbě dokumentu Standardy pro základní vzdělávání – Výchova ke zdraví.
Mezi aplikační aktivity také patří transfer aktuálních poznatků v oblasti výchovy ke zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti směrem k laické veřejnosti, a tak se Centrum podílí na osvětové činnosti využitím interaktivních forem edukace a aplikace (vyžádané aktivity pro senior kluby, rodiče dětí v rodinných centrech, městské knihovně atp.).
Výzkumná činnost Centra se zaměřuje zejména na kurikulum vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví na jeho jednotlivých úrovních. Od roku 2011 se uskutečnily tři stěžejní projekty mapující implementované, realizované a dosažené kurikulum, jejichž výsledky byly představeny odborné veřejnosti.
V rámci výzkumu „Realizace výuky Výchovy ke zdraví na základních školách v České republice“, který byl realizován v letech 2011–2013 na 218 základních školách z většiny krajů v ČR, bylo mimo jiné zjištěno, že výuka Výchovy ke zdraví je ve většině realizována pedagogy bez aprobační profilace. V praxi základních škol je pouze 10 % pedagogů s profesním zaměřením Učitelství výchovy ke zdraví a 20 % Učitelství rodinné výchovy (což lze akceptovat jako profesní specializaci, neboť vyučovací předmět Rodinná výchova na ZŠ byl jakýmsi předchůdcem vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví). Jako pozitivní byla detekována skutečnost, že o významu vzdělávání v oblasti výchovy ke zdraví a zdravému životnímu stylu je přesvědčeno 95 % zástupců základních škol a 70 % ředitelů základních škol také připouští, že vzdělávání v oblasti výchovy ke zdraví se může sekundárně projevit celospolečensky snížením nemocnosti a úmrtnosti na nemoci vázané na životní styl a rizikové chování (Hřivnová, 2014).
Druhým plošným výzkumem se stal výzkum „Pohled žáků a pedagogů na vzdělávací obor Výchova ke zdraví“, který se realizoval v období let 2014–2016 u přibližně 755 žáků 9. ročníků základních škol na 23 základních školách. Výsledky byly zpracovány v rámci závěrečných prací studentů PdF UP (např. Leibnerová, 2014, Bartošová, 2015, Krahulcová, 2017, aj.), doposud nebyly publikovány v odborném tisku. Nicméně z dílčích výsledků vyplývá, že ve většině žáci hodnotí vzdělávací obor Výchova ke zdraví jako oblíbený předmět a na vyučovací hodiny se těší. Z hlediska obtížnosti jej hodnotí jako průměrně náročný, významně však uvádějí, že poznatky z tohoto vzdělávacího oboru mohou uplatnit ve svém osobním životě bezprostředně i v budoucnu.
Třetí, velmi zásadní výzkum se uskutečnil v roce 2015, a to „Výzkum úrovně osvojeného kurikula žáky ZŠ ve Výchově ke zdraví“, který byl součástí projektu IGA_PdF_2015_003. Cílem výzkumu byla evaluace naplnění očekávaných výstupů vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví žáky na konci povinného vzdělávání, a evaluace nastavení ilustrativních úloh ve Standardech pro základní vzdělávání. Dílčí výsledky poukazují na podprůměrnou úroveň zcela správného splnění ilustrativních úloh, a tedy na nízkou úroveň osvojeného kurikula žáky a sekundárně na nízkou úroveň jejich zdravotní gramotnosti (Hřivnová, 2016a, 2016b, 2016c).
Závěr
Problematika podpory zdraví, výchovy ke zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti je tématem s multidisciplinárním a multiresortním přesahem, resort školství nevyjímaje. Analytický pohled na řešenou problematiku umožňuje konstatovat, že po nástupu kurikulární reformy a s existencí Rámcových vzdělávacích programů na jednotlivých úrovních vzdělávání v České republice je tematika podpory zdraví, výchovy ke zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti implementovaná v kurikulárních dokumentech na státní úrovni od předškolního, přes základní, až po gymnaziální a střední odborné vzdělávání. Pedagogické fakulty tak připravují budoucí učitele s odbornou i didaktickou kompetencí pro vzdělávací obor Výchova ke zdraví pro edukační realitu nižšího (event. vyššího) sekundárního vzdělávání. Do profesní přípravy všech budoucích pedagogů profilují disciplíny vedoucí k naplnění cílů vzdělávání „učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný“. Nad rámec edukačního vlivu v oblasti výchovy ke zdraví vyvíjí pedagogické fakulty aktivity v oblasti vědeckovýzkumné, poradenské či aplikační, jako např. Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, zejména prostřednictvím Centra výzkumu zdravého životního stylu a Katedry antropologie a zdravovědy. Cílem všech aktivit v oblasti podpory zdraví, výchovy ke zdraví a rozvoje zdravotní gramotnosti ve výchově a vzdělávání je, aby nastupující generace byla připravena aktivně podporovat své zdraví a kvalifikovaně se rozhodovat v souvislosti se zdravím a životním stylem.
Poděkování
Tento příspěvek vznikl s podporou „Grantového fondu děkana pro akademické pracovníky Pedagogické fakulty UP“ na rok 2017 v rámci projektu „Pedagogická antropologie v podmínkách současné školy“.
Použitá literatura
BARTOŠOVÁ, M. 2015. Výchova ke zdraví očima žáků základních škol v Pardubickém kraji. Diplomová práce. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého (vedoucí práce Michaela Hřivnová).
ČELEDOVÁ, L. & ČEVELA, R. 2010. Výchova ke zdraví, vybrané kapitoly. Praha: Grada.
Declaration of Alma-Ata. 1978. [online]. WHO. [cit. 2017-06-18]. Dostupné z: http://www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0009/113877/E93944.pdf
FIALOVÁ, L., FLEMR, L., MARÁDOVÁ, E. & MUŽÍK V. 2014. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví v současné škole. Praha: Karolinum.
Health 21: the health for all policy framework for the WHO European Region (European Health for All Series; No. 6). 1999. Copenhagen: World Health Organization, Regional Office for Europe.
Health 2020. A European Policy Framework and Strategy for the 21st Century. 2013. Copenhagen: World Health Organization, Regional Office for Europe.
HOLČÍK, J., KÁŇOVÁ, P. & PRUDIL, L. 2015. Systém péče o zdraví a zdravotnictví: východiska, základní pojmy a perspektivy. Vydání druhé upravené. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů.
HŘIVNOVÁ, M. 2017. Zdravotní gramotnost v profesní přípravě pedagogů. In Preventivní programy
v ošetřovatelské péči. Sborník 12. vědecká mezinárodní konference. Praha. Vysoká škola zdravotnická, o. p. s., 7–14
HŘIVNOVÁ, M. 2014. The Conception of Health Education at Primary Schools in the Czech Republic. In SGEM Conference on Psychology & Psychiatry, Sociology & Healthcare Education. Volume 2. Albena: International Multidisciplinary Scientific Conferences on Social Sciences & Arts, 899–912.
HŘIVNOVÁ, M. 2016a. Evaluation of educational standards in Health education with an emphasis on sexually reproductive health. In 3rd International Multidisciplinary Scientific Conference on Social Sciences and Arts SGEM 2016. Book 1. Vol. 2. Albena: International Multidisciplinary Scientific Conferences on Social Sciences & Arts, 479–490.
HŘIVNOVÁ, M. 2016b. Health Literacy in Pupils in the Context of Research of Resulting Curriculum of Health Education. [online]. The Anthropologist – International Journal of Contemporary and Applied Studies of Man [cit. 2017-05-10]. 24(1), 277–283. Dostupné z: http://krepublishers.com/02-Journals/T-Anth/Anth-24-0-000-16-Web/Anth-24-0-000-16-Contents/Anth-24-0-000-16-Contents.htm
HŘIVNOVÁ, M. 2016c. Výchova ke zdraví – úroveň rezulátového kurikula v kontextu vzdělávacích standardů a zdravotní gramotnosti. In CHRASTINA, J. (Ed.) et al. Percepce subjektivního dopadu zdravotního postižení / přítomnosti chronického onemocnění a pojetí zdravotního uvědomění a gramotnosti – výzkumy, teorie a jejich využití v práci s klientem. Olomouc: Univerzita Palackého, 160–182.
HŘIVNOVÁ, M. 2016d. Inovace v profesní přípravě učitelů Výchovy ke zdraví na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. In SLANÁ REISSMANNOVÁ, J., GAJZLEROVÁ, L. 70 ve zdraví. Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané dne 8.–9. září 2016. Brno: Masarykova univerzita, 95–106.
HŘIVNOVÁ, M. 2013. Lexikon dobré praxe: výchova ke zdraví a zdravému životnímu stylu v mateřské škole. Brno: Anabell.
HŘIVNOVÁ, M. 2011. Centrum výzkumu zdravého životního stylu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. In Health Education and Quality of Life III. Sborník referátů z mezinárodní konference Výchova ke zdraví a kvalita života III. České Budějovice: University of South Bohemia, 123–127.
JANOVSKÁ, K., JAKUBALOVÁ, S., KŘÍSTEK, N., MIKŠOVÁ, Z. & NOVÁKOVÁ, Š. 2016. Zdravotní gramotnost dětí, mladých dospělých, dospělých, seniorů. Praha: Národní síť podpory zdraví, z. s.
KRAHULCOVÁ, M. 2017. Výchova ke zdraví na 2. stupni základních škol očima žáků v Pardubickém kraji. Bakalářská práce. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého (vedoucí práce Michaela Hřivnová).
LEIBNEROVÁ, M. 2014. Výchova ke zdraví očima žáků základních škol. Diplomová práce. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého (vedoucí práce Michaela Hřivnová).
MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. (Eds.), HAMANOVÁ, H., KABÍČEK, P., MRÁZOVÁ, E., SVOBODA, Z. & WEDLICHOVÁ, I. 2015. Výchova ke zdraví. Praha: Grada.
MARÁDOVÁ, E. 2016. Retrospektiva, současnost a perspektivy učitelského vzdělávání v oblasti podpory zdraví. In SLANÁ REISSMANNOVÁ, J., GAJZLEROVÁ, L. 70 ve zdraví. Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané dne 8.–9. září 2016. Brno: Masarykova univerzita, 77–94.
Modul pedagogické propedeutiky. 2015 [online]. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého [cit. 2017-06-15]. Dostupné z: http://www.pdf-info.upol.cz/Akred_2015-full/Akredit_studijni_obory.php
Modul učitelské způsobilosti. 2015 [online]. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého [cit. 2017-06-15]. Dostupné z: http://www.pdf-info.upol.cz/Akred_2015-full/Akredit_studijni_obory.php
MUŽIKOVÁ, L. 2010. Škola a zdraví pro 21. století. Podněty pro implementaci výchovy ke zdraví do školních vzdělávacích programů. Brno: Masarykova univerzita v Brně.
NEJEDLÁ, M. 2017. Státní zdravotní ústav [online]. Powerpointová prezentace. Praha: Ústav pro zdravotní gramotnost, z. ú. [cit. 2017-06-12]. Dostupné z: http://www.uzg.cz/1-narodni-konference.html
Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity [online]. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta. Webové stránky fakulty [cit. 2017-06-11]. Dostupné z: http://www.pf.jcu.cz
Pedagogická fakulta Karlovy univerzity [online]. Praha: Karlova univerzita, Pedagogická fakulta. Webové stránky fakulty [cit. 2017-06-11]. Dostupné z: http://www.pedf.cuni.cz
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity [online]. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Webové stránky fakulty [cit. 2017-06-11]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz
Pedagogická fakulta Ostravské univerzity [online]. Ostrava: Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta. Webové stránky fakulty [cit. 2017-06-11]. Dostupné z: http://www.pdf.osu.cz
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého [online]. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta. Webové stránky fakulty [cit. 2017-06-11]. Dostupné z: http://www.pdf.upol.cz
Pedagogická fakulta Západočeské univerzity [online]. Plzeň: Západočeská univerzita, Pedagogická fakulta. Webové stránky fakulty [cit. 2017-06-11]. Dostupné z: http://www.fpe.zcu.cz
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. 2007 [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický [cit. 2017-06-15]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/159
Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání Veterinářství 43-41-M/01. 2007 [online]. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání [cit. 2017-06-15]. Dostupné z: http://zpd.nuov.cz/RVP/ML/RVP%204341M01%20Veterinarstvi.pdf
Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. 2004 [online]. Praha: Výzkumný ústav pedagogický [cit. 2017-06-15]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/445
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (verze platná od 1. 9. 2013). 2013 [online]. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [cit. 2017-06-15]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upraveny-ramcovy- vzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (verze platná od 1. 9. 2016). 2016 [online]. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [cit. 2017-06-15]. Dostupné z http: //www.nuv.cz/t/rvp-pro-zakladni-vzdelavani
Raudenská, J. & Javůrková, A. 2011. Lékařská psychologie ve zdravotnictví. Praha: Grada.
Standardy pro základní vzdělávání – Výchova ke zdraví. 2015 [online]. Praha: Národní ústav pro vzdělávání [cit. 2017-06-16]. Dostupné z: http://digifolio.rvp.cz/artefact/file/download.php?file=67503&view=9832
Standard základního vzdělávání č. j. 20819/95-26. 1995 [online]. Praha: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [cit. 2017-06-10]. Dostupné z: http://www.atre.cz/zakony/page0172.htm
Státní zdravotní ústav [online]. Webové stránky organizace [cit. 2017-06-12]. Dostupné z: http://www.szu.cz
Škola a zdraví v 21. století [online]. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Webové stránky projektu [cit. 2017-06-11]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/z21/
Učitelství výchovy ke zdraví pro 2. stupeň základních škol. Akreditační materiál. 2015 [online]. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého [cit. 2017-06-06]. Dostupné z: http://www.pdf-info.upol.cz/Akred_2015-full/Akredit_studijni_obory.php
Výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání. Akreditační materiál. 2015 [online]. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého [cit. 2017-06-06]. Dostupné z: http://www.pdf-info.upol.cz/Akred_2015-full/Akredit_studijni_obory.php
Zdraví 2020 – Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí. 2014. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky.
Zdraví 21. Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR. Zdraví pro všechny v 21. století. 2003. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky.
Zpráva o zdraví obyvatel České republiky. 2014. Praha: Ministerstvo zdravotnictví České republiky.
