Zákon o obětech trestných činů je účinný již půl roku, jeho praktická aplikace je výzvou pro orgány činné v trestním řízení i poskytovatele služeb obětem. Při příležitosti Evropského dne obětí (22. 2.) přináší In IUSTITIA analýzu uplatňování zákona v praxi a navrhuje šestnáct praktických a legislativních doporučení.

 

Zákon o obětech trestných činů je rozhodně krokem dobrým směrem, je pochopitelné, že v praxi dochází k jistým problémům. Jde o to navrhnout, jak tyto problémy společně řešit,“ uvádí Klára Kalibová, ředitelka organizace In IUSTITIA.

 

Na legislativní i praktické úrovni stále oběti postrádají dostatečnou ochranu před pachateli i sekundární viktimizací, tedy újmou která vzniká v průběhu objasňování trestné činnosti. „Setkali jsme se opakovaně se situací, kdy se soud domníval, že dostatečná ochrana spočívá v tom, že oběti nemusí vypovídat před pachatelem. To, že se s ním potkají přede dveřmi do sálu, již soudce nezajímalo. V některých případech jsou oběti nuceni opakovaně k výpovědi, ačkoli jejich zdravotní stav se v důsledku takového jednání zhoršuje. Takový postup by podle zákona správně neměl být možný,“ konkretizuje Kalibová jednu z oblastí doporučení, které In IUSTITIA přináší.

 

Soubor doporučení se týká práva obětí na přiznání statusu zvlášť zranitelné oběti, práva obětí na ochranu před pachateli, práva obětí na podporu a pomoc, přístupu obětí ke spravedlnosti a bezplatné právní pomoci, zákazu opakovaných výslechů či nároku na peněžitou pomoc od státu.
„Pro oběti trestné činnosti je klíčová spolupráce všech zúčastněných subjektů, věříme, že naše doporučení mohou iniciovat odbornou diskusi na téma ochrany práv poškozených,“ dodává Kalibová.

 

Pavla Radová z Probační a mediační služby ČR upozorňuje, že ani zdánlivě lehčí trestné činy nelze bagatelizovat. „Při příležitosti Evropského dne obětí si připomínáme i těžkost situace obětí trestných činů jako takovou. Obecně přetrvává názor, že trestné činy, jako je krádež, nestojí za pozornost. Zkušenosti jsou však jiné,“ uvádí.

I lehčí trestná činnost totiž může mít dalekosáhlé důsledky na život oběti. „Může znamenat ztrátu jakýchkoli jistot a pocitu bezpečí. Podstatné tedy je, že každou osobu, která se cítí být obětí spáchaného trestného činu, je třeba považovat za oběť, dokud nevyjde najevo opak nebo se nejedná o zcela zjevné zneužití postavení oběti,“ doplňuje Radová, koordinátorka projektu „Proč zrovna já?“, který pomáhá obětem trestných činů vyrovnat se se situací a navrátit se k běžnému životu.

 

In IUSTITIA, která poskytuje pomoc obětem násilí z nenávisti, v roce 2013 zaznamenala organizace 58 útoků motivovaných předsudky,  22 z nich bylo  namířeno proti Romům a dva proti Čechům. Šest bylo motivováno náboženským vyznáním oběti a čtyři byly namířeny proti lidem bez domova.  „V patnácti případech šlo o fyzické napadení, další útoky pak měly podobu vydírání, zastrašování nebo on-line šikany,“ dodává Kalibová.

 

S In IUSTITIA úzce spolupracuje také společnost ROMEA, který provozuje bezplatnou telefonní linku pro lidi zasažené násilím z nenávisti nebo diskriminací. Za dva roky se na ni obrátilo 80 osob, převážně Romů. Jako možné násilí z nenávisti bylo vyhodnoceno 30 telefonátů, 50 se týkalo diskriminace.

 

„Naše kontaktní pracovnice zjistí veškeré podrobnosti týkající se případu, a pokud se prokáže, že by se mohlo skutečně jednat o diskriminační kauzu či násilí z nenávisti, připraví podklady pro právníky. Případy týkající se násilí z nenávisti předává k přímé právní pomoci organizaci In IUSTITIA a případy diskriminace dalším organizacím, které řeší tento typ právní pomoci,“ popisuje ředitel ROMEA, o. p. s. Zdeněk Ryšavý.

ROMEA se zaměřuje také na medializaci případů tématu nenávisti a diskriminace. „Chceme přispět k tomu, aby se oběť násilí z nenávisti lépe vypořádávala se svou zkušeností, ukázat jí, že není sama. Medializace, podmíněná souhlasem klientů, by měla vést i k rozproudění diskuse na toto téma a témata příbuzná,“ vysvětluje Ryšavý.
 

 

Tisková zpráva In IUSTITIA

Grafika © In IUSTITIA