Praha: Grada Publishing, 2011.
V prvním pololetí roku 2011 vydalo nakladatelství Grada Publishing publikaci „Pečovatelská služba a individuální plánování“ – Praktický průvodce. Publikaci sepsala zkušená autorka, mající za sebou dlouholetou zkušenost z práce se seniory v pečovatelských službách, z tvorby standardů kvality sociálních služeb a lektorské činnosti zaměřené na individuální plánování.
Publikace je rozdělena do 7 kapitol. První kapitola obsahuje úvod k individuálnímu plánování, v druhé kapitole autorka vymezuje legislativní rámec, třetí kapitola pojednává o komunikaci při jednání se zájemcem o službu, ve čtvrté kapitole se autorka zabývá smlouvou o poskytování pečovatelské služby, v páté kapitole prezentuje individuální plánování včetně personálního a organizačního zajištění. V šesté kapitole autorka představuje ukázky plánování a sedmá kapitola obsahuje slovníček pojmů. Publikace je vhodně doplněna čtyřmi přílohami. Příloha č. 1 Záznam o průběhu poskytovaných služeb, příloha č. 2 Rizikový plán, příloha č. 3 Test základních všedních činností a příloha č. 4 Test instrumentálních všedních činností. Pro praktické využití výborně poslouží četné příklady i věcný rejstřík.
Individuální plánování není koncentrováno pouze do jednoho standardu kvality sociálních služeb, proto publikace detailně popisuje standardy: č. 3 Jednání se zájemcem o sociální službu, č. 4 Smlouva o poskytování sociální služby a č. 5 Individuální plánování průběhu sociální služby. Dále obsahuje různé formuláře, vzory smluv, odpovědi na otázky, jak zjišťovat potřeby uživatele, jak stanovovat osobní cíle, jak vytvářet individuální plány, a mnoho dalších užitečných rad. Je to uspořádání účelné a adekvátně proporcionální.
Ve třetí kapitole Komunikace při jednání se zájemcem o službu na str. 30 autorka správně poukazuje na změnu v platovém zařazování pracovníků v souvislosti s jejich podílem na procesu individuálního plánování, ke které došlo s účinností od 1. 10. 2010. Přestože tato změna (sledování potřeb uživatelů a vedení individuálních záznamů o průběhu sociální služby provádí pracovník zařazený v 5. platové třídě a plánování a hodnocení provádí pracovník zařazený v 8. platové třídě) platí již rok, aplikační praxe poskytovatelů není jednotná a pracovníci nejsou zařazováni v intencích nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů. Proto je důležité, že na to autorka výslovně upozorňuje.
Dále v části 3.3 Jednání se zájemcem s demencí, na str. 42 autorka popisuje systém podepisování smluv s uživatelem, který není schopen sám jednat. K podpisu smlouvy dochází v zastoupení pracovníka obecního úřadu obce s rozšířenou působností (blíže viz ustanovení § 91 odst. 6 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů). Autorka zde dále zmiňuje, že by se tak mělo konat i v případě, že dochází k rozšíření smlouvy nebo k jejím změnám. V tomto bodu lze s autorkou nesouhlasit, protože v případě, že bude obecní úřad obce s rozšířenou působností zastupovat uživatele při uzavírání smlouvy, nemělo by se jednat o stav trvalý, ale pouze o zajištění situace, kdy by absence zastoupení poškodila práva a oprávněné zájmy uživatele. Tedy rozhodně by se nemělo jednat o případy uzavírání dodatků ke smlouvám či prodlužování smluv o poskytování předmětné sociální služby.
Značnou pozornost autorka věnuje rozhovoru jako nejzákladnější metodě práce s uživatelem. V této souvislosti se hlásí k systemickému přístupu v sociální práci. Užitečné je, že se blíže věnuje jednotlivým zásadám rozhovoru, včetně uvedení příkladů. V sociální práci spočívá diagnóza v pořízení klíčových informací a sociálních problémech klienta a jejich zhodnocení. Tyto klíčové informace lze získat právě při vedení rozhovoru a sledováním neverbální komunikace klienta.
Přínos publikace je v tom, že je kromě teorie zaměřena na praktickou stránku individuálního plánování. Je velmi vhodná pro účely nastavování nebo vylepšování individuálního plánování u konkrétních poskytovatelů sociálních služeb, protože je psána s výraznou znalostí problémů praxe, na které se snaží reagovat.
Je nutno ocenit, že autorka čtenářům nevnucuje jednoznačná řešení, nýbrž otevřeně upozorňuje na některá úskalí při aplikaci určitých postupů v individuálním plánování, a to v širším kontextovém rámci.
Kromě vlastního obsahu patří k pozitivům publikace také jasný, srozumitelný styl autorky. Publikaci doporučuji všem, kdo pociťují ve své praxi potřebu pomoci při svých úvahách nad možnostmi a cestami individuálního plánování v pečovatelské službě, a také těm, kteří chtějí zdokonalovat svoji profesní činnost v této oblasti.
Miloš Sládek
