Autorka publikace působí ve Zlíně na katedře sociální pedagogiky. Zaměřuje se zde především na problematiku deinstitucionalizace a transformace pobytových sociálních služeb a na proces zavádění standardů kvality sociálních služeb v praxi. Výzkumné aktivity směruje k otázkám sebereflexe a autoregulace chování pracovníků v pomáhajících profesích, supervizi jako podpoře etického jednání a profesionálnímu doprovázení. Publikace Doprovázení v pomáhajících profesích reflektuje poznatky teoreticky zaměřených výzkumných aktivit a úžeji se zaměřuje především na možnosti a souvislosti doprovázení.
Soňa Vávrová ve své práci představuje téma doprovázení především ze sociologizujícího pohledu, nevyhýbá se však ani hlubším zamyšlením na úrovni interpersonálních vztahů. Autorčiným záměrem bylo oslovit širší publikum čtenářské obce, přes laickou veřejnost až k profesionálům v pomáhajících profesích. Tomuto záměru odpovídá také celkové pojetí vybraného tématu. Širší záběr problematiky a tím také širší záběr publika zvolila autorka s ohledem na široké možnosti, které doprovázení nabízí. Vávrová vnímá doprovázení především jako způsob lidského spolubytí. Na mnoha místech knihy upozorňuje na skutečnost, že všichni jsme během života jak objekty, tak i subjekty doprovázení. S doprovázením se setkáváme v tíživých životních situacích, ale také v situacích běžného života. Celkové širší uchopení tématu je ve světle tohoto výchozího prizmatu pochopitelné a také opodstatněné. Právě tento širší pohled umožňuje autorce nahlížet na doprovázení z několika možných zorných úhlů a současně dovoluje vztahovat k problému větší spektrum relevantních poznatků, které vycházejí z kontextů, ve kterých se doprovázející aktivity realizují.
Publikace Doprovázení v pomáhajících profesích je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola publikace seznamuje s teoretickými východisky práce, autorka se v ní věnuje především různým pojetím životního cyklu a životní dráhy, se kterými se setkáváme v odborné literatuře. Zvolené teoretické koncepty životních cyklů a životních drah tvoří základní osu úvah nad významem doprovázení během životních etap člověka. Pozornost je věnována také determinantům, které ovlivňují nejen míru potřebnosti doprovázejících během dané etapy, ale také výrazně zasahují do podoby daného životního úseku. Kapitola umožňuje čtenáři získat novou reflexi běžných životních situací, která mu potom otvírá možnosti lepšího porozumění doprovázenému i sobě jako doprovázejícímu. Druhou kapitolu je možné chápat jako jádro celé publikace, pojednává o významu doprovázení, znázorňuje jeho typologii a složky procesu doprovázení. Autorka nejprve představuje širší pohled na doprovázení, které je přirozenou součástí lidských vztahů, a dále toto pojetí zúžila až k profesionálnímu pojetí doprovázení. Za zmínku stojí také zamyšlení autorky nad chápáním a prožíváním času, kdy představuje dvojí vnímání času, času jako chronos a času jako kairos. Obě tato pojetí vztahuje k fenoménu doprovázení a zamýšlí se nad jejich významem v prožívání doprovázených i doprovázejících. Třetí část knihy se věnuje již samotnému profesionálnímu doprovázení, autorka se zamýšlí nad možnostmi tzv. sociálně inteligentního doprovázení. Nabízený koncept sociálně inteligentního doprovázení vychází z koncepcí a konstruktů inteligence, sociální inteligence a emoční inteligence. Jednotlivé konstrukty autorka ve zkratce nastiňuje a pokouší se z nich vyvodit doporučení, která by přispěla k sociálně inteligentnímu doprovázení. Koncept emoční inteligence je úžeji provázán také s konceptem kompetencí, které tvoří rámec poskytované pomoci během doprovázení profesionály. S využitím poznatků souvisejících s různými pojetími inteligence se autorka v závěru třetí kapitoly pokouší o vytvoření konceptu sociálně inteligentního doprovázení. Tento spojuje především se schopností dobře analyzovat situaci, schopností nalézt kreativní řešení a praktickou dovedností toto řešení také realizovat. Čtvrtá kapitola je věnována metadoprovázení pracovníků v pomáhajících profesích. Představuje základní seznámení s významem a možnostmi, které supervize nabízí. Zvláštní pozornost je věnována roli sebereflexe v rámci skupiny. Právě možnost sdílet a reflektovat zkušenosti chápe autorka jako jednu z cest k osobnímu i profesnímu růstu supervidovaných.
Publikace Doprovázení v pomáhajících profesích přináší ucelený přehled poznatků týkajících se fenoménu doprovázení v dnešním světě. Lze ji vnímat jako dobrou odrazovou plochu pro všechny, kteří by chtěli lépe porozumět svému laickému doprovázení, ale také pro ty, kteří se chtějí zdokonalit ve svém profesním působení. Velkým přínosem může být publikace pro pracovníky v sociálních službách. Sociální pracovníci v ní naleznou nespočet inspirací a podnětů pro své každodenní působení. Kniha vede čtenáře jemným a nevtíravým způsobem k sebereflexi vlastního profesního přístupu v různých kontextech, tím výrazně napomáhá k rozvoji kompetencí nejen na úrovni poznatků, ale především v oblasti dovedností a osobnostních předpokladů. Svým zaměřením i pojetím může publikace přispět k profesnímu i osobnímu růstu všech, kteří se denně setkávají s potřebnými a usilují o zvýšení úrovně poskytovaných služeb.
Struktura práce nabízí od první do poslední kapitoly postupné vršení poznatkové základny tak, aby první kapitoly tvořily myšlenkovou oporu následujícím částem publikace. Stejným způsobem jsou pojaty také jednotlivé podkapitoly. V tomto ohledu se autorce povedlo se vhodným a čtivým způsobem uspořádat poměrně širokou paletu poznatků z různých oborů společenských věd. Celkově lze představenou publikaci hodnotit jako velmi zdařilou, autorce se podařilo téma živě a vyčerpávajícím způsobem představit.
