Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » Recenze »

Pawel Czarniecki

Súčasné problémy teórie a praxe sociálnej práce v Poľsku

ilustrační foto

Vydáno před 9 lety

Brno: Vysoká škola Medzinárodného podnikania. 2015.

Knihu tvoří dvanáct samostatných tematicky zaměřených kapitol. Ta první se obsahově pojí k výkladu pojmu sociální práce, dále je přiblížena například teorie a dějiny sociální práce, zmíněny jsou metody a formy prevence v sociální práci a je postižena rovněž oblast vzdělávání a pracovních problémů sociálních pracovníků.

Autor zdůrazňuje, že funkce sociálního pracovníka nespočívá v řešení problémů místo klienta, ale také v tom, aby on sám a případně i širší rodina přispívali k dovednosti jedince stát se sám schopným řešit své problémy. Cílem sociální práce je řešení problémů spojených se správným fungováním jednotlivců a skupin ve společnosti. Na mysli má pomoc při uspokojování základních životních podmínek, přizpůsobení se pravidlům společenského života, vlivu proti sociálnímu vyčlenění a jiné.

K osobnosti sociálního pracovníka, jeho profesionálnímu působení a kompetencím uvádí, že by měl být mimo jiné schopen řešit problémy vyplývající z chudoby, násilí v rodině, ztráty domova, nezaměstnanosti, různých závislostí, imigrace a jiné. Musí být připraven umět řešit konfliktní situace, umět navazovat kontakty s využitím dovednosti verbální i neverbální komunikace, dělat rychlá a správná rozhodnutí. Akcentuje nutnost vysoké morální hodnoty sociálního pracovníka s odpovědností za jiného člověka, kterému je nablízku při řešení jeho svízelné situace formou nezištné pomoci. Vztah mezi sociálním pracovníkem a klientem Czarnecki vidí jako vztah založený na důvěře. Úlohu sociálního pracovníka pak spatřuje v záchytu a vnímání problému, nabídce pomoci a přivedení klienta do stavu, ve kterém již další pomoc, pokud možno, nebude potřebná. Nikdy by poskytovaná pomoc dospělým neměla narušovat jejich osobní hodnoty.

V kapitole „Teorie sociální práce“ autor uvádí, že cílem teorie není jen hledání řešení, která by bylo možno využít v praxi, ale také formulování zevšeobecnění a interpretací, které mají výlučně teoretickou hodnotu. Mezi úkoly teorie náleží také zkoumání sociálních potřeb, které je možné uspokojit díky podpoře sociálních pracovníků a rovněž díky výzkumu podmínek, v jakých sociální práce probíhá. Autor píše, že „(…) teorie sociální práce není sbírkou jednou pro vždy daných tvrzení a interpretací, ale tvoří oblast poznatků, které podřizuje kritické analýze vlastní výsledky a neustále vyhledává lepší a adekvátnější řešení vlastních problémů.

Není vědeckou disciplínou v úzkém slova smyslu, protože podstatnou část diskusí, probíhajících v jejím rozsahu, tvoří otázky nacházejících se na hranici etiky, filosofie politiky, filosofie člověka i jiných oblastí… využívá však metody sociálních věd, formuluje teorie vysvětlující reálně vystupující jevy v sociální skutečnosti a dovolují formulovat prognózy do budoucnosti“ (s. 43).

Kapitola pojednávající o dějinách sociální práce připomíná kořeny péče o nejchudší a nejpotřebnější v Číně, Řecku, Anglii, USA a v jiných zemích. Přiblížen je například vznik a poslání charitativních organizací v USA od konce 19. století a nastíněn současný stav sociální politiky a poskytování sociální práce na profesionální úrovni. V knize je zmínka o první škole na světě, připravující lidi pro sociální práci, vznikla ve Spojených státech. Svou činnost zahájila v roce 1898 a o pět let později se objevila takováto škola i v Evropě – v roce 1903 v Londýně (s. 51). Značnou část této kapitoly tvoří v historickém kontextu opis situace v Polsku až po současnost. Právem je zmíněna mimo jiné záslužnost Heleny Radlińské, která v Polsku založila první školu sociální práce a její názory měly rozhodují vliv na rozvoj této profese v meziválečném období i po válce. Radlińska teorii sociální práce vnímala jako oblast sociální pedagogiky, zkoumající vliv prostředí na rozvoj jednotlivce a na to, aby byl tento vliv modifikován s cílem posilňování potenciálu, který je v něm a okolí, kde žije.

V publikaci se autor věnuje vysvětlení pojmu sociální dysfunkce, ale i jiným příbuzným pojmům, jako je sociální prostředí. V této souvislosti zdůrazňuje, že pojem dysfunkce se nevztahuje pouze k sociálnímu rozměru života jednotlivce, ale na všechny sféry jeho aktivit, na které se vztahuje pojem norma. Na rozdíl od pojmu krize (přechodný stav) je dysfunkce zpravidla stavem trvalým a chronickým – tedy takovým, který vyžaduje zásah z venku. V této souvislosti sděluje, že sociální práci také lze definovat „… jako poskytování pomoci jednotlivcům a skupinám při překonávání sociálních dysfunkcí“ (s. 79).

Čtenář se seznamuje s příčinami vzniku domácího násilí a úlohou sociálního pracovníka při poskytování pomoci jejich obětem. Obšírně je také zmíněn velký problém současné společnosti, skrývající se v alkoholových a drogových závislostech.

Různých kategorií klientů se týkají otázky související s problémy chudoby a sociálního vyčleňování. Jako základní formu pomoci postuluje Czarnecki poradenství a zprostředkování pomoci při řešení různorodých problémů formou mediace, zastupováním nebo vyjednáváním. Autor popisuje práci sociálních pracovníků s nezaměstnanými, bezdomovci, menšinami, komunitami, s rodinou a dětmi. Zde má na mysli jak děti žijící v rodině, ale i v různých výchovných centrech. Hovoří rovněž o sociální práci s trestanými osobami a uvádí, že v tomto případě můžeme sociální práci vnímat jako jistý druh resocializace. Sociální pracovník svou činností ovlivňuje nejen svěřence, ale rovněž i jeho sociální prostředí s cílem vyvolat na obou stranách příznivé změny. Obdobně – práce se skupinou si klade za cíl zlepšení sociálního fungování jednotlivců. Důraz autor klade na význam rozhovoru, který by měl být založen na důvěrném vztahu. Popisuje bariéry a chyby, které mohou při komunikaci nastat na obou stranách. Následné diagnostikování pak slouží ke stanovení plánu práce s klientem (sociální projekt – s. 107). Diagnostika přitom může obsahovat současnou situaci i vzdálenou budoucnost.

Czarnecki si ve své knize také všímá potřeby prevence v sociální práci. Zmiňuje kooperaci s obory z oblasti psychologie, resocializace, sociologie a jiné. Úsilí v prevenci doporučuje věnovat eliminaci faktorů, které přispívají k sociální nestabilitě, anebo podpořit vitální síly jedince tak, aby se stal odolným vůči negativním vlivům. Podle účelu dělí prevenci do tří skupin

  1. aktivity zabývající se psychofyzickými postiženími (například zdravotnická péče) a jejich integrace do celé společnosti
  2. diagnostika případů sociální nepřizpůsobivosti v raném stadiu, než se objeví příznaky patologie
  3. aktivity zabývající se opatřeními proti negativním sociálně-patologickým jevům

Pokud jsou zabezpečeny existenční potřeby lidí, přispívá to ke snížení patologických jevů ve společnosti podmíněných chudobou.

Cílem sociální práce je také pomoc s řešením problémů souvisejících s každodenním fungováním ve společnosti, pomoc s výchovou dětí a jiné.

Kritickým pohledem se autor v kapitole věnované etice v sociální práci věnuje prezentaci „Etického kodexu polského sdružení sociálních pracovníků“. Jak uvádí, v Kodexu se poukazuje na hodnoty tvořící základy sociální práce, jako jsou sociální spravedlnost, rovnost šancí, společenské blaho, lidská důstojnost a právo jedince na sebeurčení. Kodex konstatuje, že sociální pracovník je v profesionální činnosti povinen se řídit zásadou dobra klienta, být pracovitý, osobně vysoce morální, být erudovaný a kvalifikovaný. Na profesionální úrovni pomáhá řešit životní problémy svěřených osob a současně podporuje úsilí svěřence ve prospěch jeho osamostatnění. Je garantem a nositelem kvality a rozsahu poskytované pomoci, bojuje s diskriminací a všemi formami nehumánního zacházení. Czarnecki vyjadřuje přesvědčení, že v návaznosti na rozvoj profese a sociálního povědomí se bude Kodex rozvíjet a doplňovat.

Stále nové a náročné požadavky, kladené na sociální práci, vyžadují cílené a doplňující průběžné celoživotní odborné vzdělávání, zvyšující kompetence sociálních pracovníků. Na mysli máme teoretické poznatky, ale i praktické zkušenosti/zručnosti. Cílem praktik je naučit studenty využívat a propojit teoretické poznatky s praxí. Studenti se seznamují s podmínkami, v jakých skutečně reálně žijí jejich budoucí svěřenci včetně dětí. Podle polského zákona musí mít sociální pracovník diplom o ukončení vysokoškolského studia v oboru sociální práce nebo musí být absolventem oboru resocializace, sociální politika, pedagogika, sociologie, psychologie. Absolventi jiných studijních oborů mohou v profesi sociální pracovník působit pouze po ukončení dodatečných kurzů z oblasti sociální práce nebo organizace sociální pomoci.

V této knize se autor také dotýká problematiky pracovního vyhoření, ke kterému dochází zejména u těch, kdož si nedokážou zachovat dostatečný emocionální odstup. To pak ovlivňuje efektivitu v práci a nechuť vynakládat své úsilí. Dochází ke značnému odstupu a vzdalování se klientům. K vyhoření značnou měrou přispívá v povolání sociálního pracovníka mimo jiné také zátěž z každodenního setkávání s osobami nacházejícími se v obtížné a nezřídka tragické životní situaci.

Czarnecki v rámci nástinu další evoluce sociální práce v Polsku aktuálně zmiňuje oblast stárnutí společnosti, chudobu starších osob a řešení otázek souvisejících s emigrací.  

V závěrečné části je pro čtenáře pro poznání a komparaci publikován přehled legislativních norem a předpisů platných v Polské republice a dalších vybraných zemích světa. 

Přínos knihy autora Pawla Czarneckého pod titulem „Súčasné problémy teórie a praxe sociálnej práce v Poľsku“ lze spatřovat v kompaktnosti sděleného textu, který může svou měrou významně přispět k autoedukaci jedince a být zdrojem jeho nových poznatků, rozšiřujících teoretický obzor v povolání sociálního pracovníka, ale i sociálního nebo speciálního pedagoga a dalších pomáhajících profesích. Publikace přináleží mezi ty, které na knižním trhu obohacují odbornou literaturu o ucelený vhled do problematiky sociální práce v sousední Polské republice, kde stejně jako v ČR podléhá sociální práce neustálému vývoji. Vnímavý čtenář zde najde hodně inspirace z teorie a hlavně pro aplikaci v každodenní praxi.

Jiří Pavlů,
Pedagogická fakulta Ostravské univerzity


Sdílet text:


Podobné zprávy

Fakta, dokumenty, legislativa Slovensko má nový etický kódex sociálneho pracovníka a asistenta sociálnej práce
O čem se mluví Malcolm Payne: Sociální práce je teorií i praxí současně
O čem se mluví Practising Social work Ethics around the World. Cases and commentaries
Akademické články Applying Approaches from Moral Philosophy, Especially Virtue Ethics, When Facing Ethical Dilemmas in Social Work
Inspirace Jarní škola MPSV nastavuje nový formát odborných setkání


0

Diskuze

Všechny komentáře

Zatím nebyl vložen žádný komentář

Vložit komentář

zapište číslo číslovkou: čtyři

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Psychoterapeutická ...
Stočesová; Čáp
obalka
Život je příliš ...
Alain Samson
obalka
Teorie terapie ...
Carl R. Rogers
obalka
Věčná touha ...
Bärbel Wardetzki
obalka
Strach z nemocí
Morschitzky; Hartl
obalka
Psychologické typy
Carl G. Jung
obalka
Vazba v psychoterapii
David J. Wallin

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | … vstup do administrace