Úvod

V praxi české sociální práce je reflexe tématem, s nímž jsou obeznámeni všichni, kdo ji využívají například v rámci supervize. Jsou však pracoviště, kde z různých důvodů k této ani jiné organizované reflexi nedochází, přestože o ni sociální pracovníci mají zájem. Pro ně je určen předložený text.

Zjednodušeně řečeno reflexí rozumíme dívání se do sebe a zaznamenávání toho, co se v nás děje. Např. zaznamenáme dojem z klienta, s nímž mluvíme, tělesné reakce, které v nás vzbuzuje, poznatky, které k jeho situaci máme. Nasvícení vnitřních dějů pomocí reflexe působí podobně, jako vývojka na fotografii – prokreslí a oživí všechny detaily a umožní s nimi vědomě pracovat.

Reflexe nastává spontánně nebo může být záměrně vyvolána. Zde se budeme věnovat reflexi záměrné, řízené a organizované. Od spontánní reflexe se liší především v tom, že podmínky pro reflexi mohou být systematicky plánovány a připraveny tak, aby reflexe vedla k optimálnímu výsledku dle záměru, který je sledován. Právě takto je reflexe využívána v profesionální sociální práci. Reflexivitu v sociální práci zjednodušeně chápeme jako rozvinutou schopnost záměrné reflexe, která se stává metodou poznání zakotvenou v praxi.

Kritická reflexivita

V tzv. kritické perspektivě sociální práce je zdůrazněn význam záměrné reflexe k porozumění situaci a jejímu kritickému posouzení za účelem dosažení změny. Kvůli praktické ilustraci významu reflexe zde vyjdeme z individuální identity sociálního pracovníka, který pracuje v rámci konkrétní organizace poskytující sociální službu nebo sociální práci. Ve své praxi těží ze svých dosavadních zkušeností s určitou klientelou, vytvořil si portfolio metod, které se mu osvědčily a je zvyklý je používat. Většinu času ve své práci tedy může věnovat více méně rutinním postupům. To mu šetří čas a energii, které není nikdy dost. Kdy a proč by se měl navíc věnovat záměrné reflexi?

Proč záměrná reflexe

Důvodem záměrné reflexe je nesoulad mezi tím, co se až dosud dělo, a tím, co se má dít dál, který si jasně uvědomíme. Typicky jde o nespokojenost ze strany pracovníka nebo jeho okolí, o apel na změnu v souvislosti se vzniklým pracovním „problémem“. Změna vyžaduje kritické porovnání toho, co se děje, s tím, co se dít má. Může se týkat vnitřního prožívání pracovníka, vztahu s kolegou či nadřízeným, vztahu s klientem, nespokojenosti s dosavadním postupem v určité situaci. Reflexe není totéž co řešení problémů. Reflexe vnáší do řešení problémů vědomě a záměrně osobní perspektivu a identitu reflektujícího. V tom je její síla i zranitelnost. Reflexi tedy můžeme vnímat jako nezbytnou podmínku pro úspěšné řešení problémů.

Jako profesionálové víme, že naše vnímání je subjektivní, ovlivněné našimi potřebami, pocity, očekáváním, a naše vědění je vždycky jen částečné, často zaměřené spíše prakticky, tacitní, tedy neuvědomované. Z něj plynou jak cenné, tak i zavádějící intuice a postupy. Přes svou přirozenou omezenost jsme však v každé situaci odpovědní za hledání optimálního řešení. K tomu pomůže, když si lépe uvědomíme, co nás vedlo k našemu jednání, rozšíříme svou perspektivu o další pohledy na věc, případně odlehčíme svému pocitu odpovědnosti sdílením s druhými a obohatíme naše vědění díky názorům druhých. Záměrná reflexe nám rozšíří obzor. Můžeme ji plánovat, využít názory a zkušenosti dalších odborníků, soustředěně pracovat s dřívějšími i novými zdroji poznatků, hlouběji proniknout do souvislostí problému.

Jak záměrnou reflexi plánovat

Plán záměrné reflexe především vychází z účelu, pro který chceme prostor pro reflexi vytvořit. Účelem plánované reflexe je obecně zlepšení kvality sociální práce. Konkrétně však může jít o jakékoli odborné téma spojené se sociální prací, s osobami nebo systémem, které ji ovlivňují. Kromě témat, která aktuálně vyvolávají problémy, může být záměrem reflexe také předcházet prohloubení problémů, s nimiž dopředu, na základě své zkušenosti, počítáme (třeba nedorozumění ve vztazích týmu).

Pro plánování především zvažujeme časovou perspektivu změny.

Záměrná reflexe může probíhat okamžitě, paralelně s tím, kdy třeba probíhá jednání s klientem (reflexe při akci). To však vyžaduje určitý trénink. Obvyklejší je začínat s reflexí „po akci“. Například po skončení každého sezení s klientem. Můžeme také plánovat „před akcí“, např. týdenní, dvou- a vícetýdenní intervaly záměrné reflexe, třeba při zaškolování nového pracovníka nebo pro periodické reflexe v týmu.

Pro plánování reflexe je třeba počítat s vhodným místem. Mělo by být nerušené a pohodlné, aby se reflexe soustředila na zvolené téma a nebyla přitahována tvrdou židlí nebo lákavým pohoštěním. Pokud se reflexe účastní více účastníků, měli by na sebe všichni dobře vidět (není např. vhodné, když část účastníků sedí natěsnaná na lavici a vzájemně na sebe nevidí).

Plánovaná doba pro reflexi závisí na tom, kolik je účastníků, jak často k reflexi dochází, jak náročné téma je. Rutinní individuální reflexe k situaci klienta může být plánována každou pracovní hodinu na 5–7 min. V rámci porady týmu je vhodné plánovat jednou týdně alespoň hodinovou reflexi obtížných témat, která se vyskytla za uplynulý týden. Organizovaná reflexe, jako např. supervize v týmu, se nejčastěji plánuje na 1,5 hod. za měsíc nebo za 6 týdnů.

Důležité pro plánování také je, kdo se reflexe účastní. Záleží opět na tématu, pracovním uspořádání a zejména záměru, kvůli němuž k reflexi dochází. Připomeneme si, že v kritické reflexivitě jde o porozumění, kritiku a změnu. Pokud jde např. o situaci v organizaci nebo v komunitě, bude výhodné, když bude více účastníků a budou zastupovat různé zájmové skupiny. Případná změna vyžaduje moc, a zapojení více lidí do kritické reflexivity, ústící do rozhodnutí o změně, je nejen zdrojem bohatší reflexe, ale i zdrojem větší moci pro podporu této změny.

Co reflexi podporuje a brzdí

Reflexe citlivě reaguje na vnímané ohrožení. Častým zdrojem ohrožení pro reflexi je nedůvěra, obavy ze ztrapnění a strach ze zneužití poznatků, které reflexe přinese. Nezbytnou podmínkou je bezpečné prostředí, aktivní přístup a otevřenost, neboť reflexe nenastává, když vnímáme od druhých nadřazenost nebo pasivitu. To posiluje postoj soupeření a tím i ohrožení. Přítomnost akceptující autority je naopak oporou pro reflexi, protože vytváří pocit bezpečí. Příznivý je zájem o reflexi a otevřenost pro nové věci. Pro podporu reflexe existuje řada metod, které ji mohou strukturovaně řídit a usnadňovat. K nejrozšířenějším metodám patří supervize, koučování, různé varianty konzultování. S reflexí pracuje i akční učení. U všech těchto forem většinou jde o organizovanou příležitost k reflexi, řízenou kvalifikovanou osobou – supervizorem, koučem, konzultantem, lektorem.

Předmět reflexe – příklady pomocných otázek

Předmětem reflexe může být široká škála témat, která v nás vzbuzují potřebu se jimi zabývat a hledat možnosti změn. Reflektor mysli se má svobodně pohybovat v poli daném pozicí reflektujícího v konkrétní profesní situaci a smysluplně propojit významné aspekty situace tak, aby reflektující dosáhl porozumění, kritického vhledu do situace a mohl si říct „toto by se mělo podle mne změnit“ a „takto bychom na to mohli jít“. Reflexe je tvořivý proces, který nelze nahradit šablonou, některé principy však reflexi usnadňují. Pro představu čtenáře, jak lze řídit vlastní proces asi hodinové reflexe, nabízím následující soustavu otázek pro individuální reflexi témat.

a)      Téma a cíl uspořádání reflexe

Co mne v práci potkalo, co jsem zažil(a)?

Co z toho se mi zdá důležité (vracím se k tomu, chtěl(a) bych, aby to bylo jinak)?

Jde o situaci, kterou znám z dřívějška, nebo o něco nového?

Cítím, že je dobré se tím teď zabývat? (Pokud ano, téma si zvolím, pokud ne, hledám dál, až najdu a zvolím si jiné.)

Jakou změnu u tohoto tématu očekávám? Jde mi hlavně o porozumění té situaci? Urovnání mých pocitů? Jde o to, co já mohu pro změnu (u klienta, kolegy, rodiny, úředníků, pravidel atd.) udělat?

S čím bych byl(a) dnes spokojen(a) jako s výsledkem mé reflexe?

b) K reflexi sebe v tématu

O jakou situaci šlo, co se dělo? Zkusíme si vybavit všechny detaily – jak to začalo, kdo se na situaci podílel, kdo co říkal a dělal. Vzpomínku je možné „vizualizovat“ –např. ji v bodech popsat na papír, nakreslit si schéma nebo obrázek, který vystihuje různé aspekty situace, na které si vzpomínáme.

Jak jsem v situaci byl(a) já? V jaké roli, s jakým mandátem a možnostmi do ní zasahovat? Jak jsem se v ní cítil? Co mně napadalo, co jsem dělal? Čeho jsem chtěl(a) dosáhnout? Co mne k tomu vedlo?

c) K reflexi dalších souvislostí tématu

Co této situaci předcházelo? S čím asi podle mne souvisel její průběh? Co mne ovlivnilo, když jsem jednal(a) (cítil(a), stavěl(a) se k tomu) tak, jak jsem jednal(a)? Jaká fakta, zkušenosti a znalosti týkající se této situace mám? Jaká mi chybí? Jaké osoby, názory a vlivy na mne působily? Opět je možné se pokusit o vizualizaci – např. si napsat každý z vlivů na malé lístečky a rozložit je na stůl před sebe podle toho, jak moc asi na mne zapůsobily. Jaký dopad mělo moje jednání (jednání někoho jiného) na situaci/klienta? Jak to vím?

d) K reflexi nejasností, rozporů

Co mi v situaci nehraje, co mi vadí, kde vnímám nějaký rozpor či nejistotu?

Jednal(a) jsem s nejlepším úmyslem? Měl(a) jsem dost informací a znalostí? Jednal(a) jsem podle svého nejlepšího přesvědčení? Oč jsem ho opřel(a)? Čekal(a) jsem jiný průběh? Připomíná mi tato situace jiné podobné, které jsem zažil(a)? V čem byla podobná, v čem byla jiná? Překvapilo mne něco?

e) K reflexi možností

Co bylo v reflektované situaci dobré? Co bych chtěl(a), aby bylo jinak? Co mne k tomu vede? Co si teď konkrétně myslím, že mělo být jinak? Na kom nebo na čem to záviselo? Mohl(a) jsem já dělat něco jiného?

Co s tím mohu teď udělat dál? Co k tomu potřebuji? K čemu by to vedlo? Co mne k tomu názoru vede? Považuji tuto cestu za správnou? Jak by reagovali ostatní (klient, jeho rodina, kolegové)? Co by tomu asi řekl(a) osoba či skupina, které si vážím a je schopna to posoudit?

f) Vyhodnocení

Jak se teď v tématu své reflexe cítím? Změnilo se něco v tom, co jsem na začátku chtěl(a)? Co se změnilo a co dalšího bych ještě potřeboval(a)? Jak to získám? Je tento způsob reflexe pro mne dostatečně užitečný, nebo bych potřeboval(a) jiné uspořádání (např. více času, reflexi s dalšími lidmi, řízenou reflexi za pomoci supervizora)?

Jak pracovat s výsledky reflexe

Ze záměru, s nímž do reflexe vstupujeme, vyplývá i způsob práce s výsledky. Např. vedení organizace se v kontraktu supervize zavazuje vzít dohodnuté poznatky ze supervize na poradu a realizovat na základě nich vhodné změny. Dobrým nástrojem využití výsledků reflexivity s klientem nebo zaškolovaným pracovníkem je společné vytvoření individuálního plánu. Výsledky reflexivity v profesní skupině nebo v komunitě se mohou promítnout do strategie prosazované změny.

Závěr

Reflexivita v sociální práci by měla být na každé úrovni primárně zaměřena na člověka, jeho potřebu pomoci, jeho potenciál změny a potenciál změny kontextu, v němž se nachází. Podstatné je, že díky reflexivitě se dostává do profesionálního rozhodování identita sociálního pracovníka, jeho role a odpovědnost vyplývající ze sociálního mandátu vůči lidem se sociálním znevýhodněním, jeho chápání smyslu sociální práce, odvaha i etická citlivost v prosazování jejích hodnot. Skupina sociálních pracovníků reflektující spravedlnost a reálnost dopadu určitého rozhodnutí na klientův život se stává svou lidskou empatií i svědomím a potřebou „postarat se“ o člověka, žádajícího sociální dávku či službu, hlavní garancí možné změny i spravedlnosti výsledku. A právě k tomu v sociální práci slouží rozvinutá reflexivita.

Zdroje:

FOOK, J, GARDNER, F., eds. (2013). Critical reflection in context: applications in health and social care. Abingdon, U.K.: Routledge. 250 p.

HAVRDOVÁ, Z., HAJNÝ, M. a kol. (2008). Praktická supervize. Praha: Galén, 213 s.

NAVRÁTIL, P., JANEBOVÁ, R. a kol. (2010). Reflexivita v posuzování životní situace klientek a klientů sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus.

Článek byl vydán v rámci projektu MPSV – „Systémová podpora profesionálního výkonu sociální práce II“, reg. č. CZ.03.2.63/0.0/0.0/15_017/0003751, financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky.