Článek je věnován jednomu z aktuálních trendů v péči o duševní zdraví – zavádění pozice peer lektorů. Stručně v něm nastíníme teoretický rámec a profesní kvalifikaci pro tuto pozici a představíme projekt, v jehož rámci proběhlo zapojení několika peer lektorů do výuky budoucích sociálních pracovníků (do budoucna pak případně i psychologů, lékařů a ergoterapeutů). Především se však budeme věnovat tomu, jak se samotní peer lektoři k zapojení do výuky vztahují, jaké to přináší benefity jim a co pro ně tato profese znamená.

Od 90. let 20. století se po celém světě rozšiřuje zaměstnávání lidí se zkušeností s psychiatrickou péčí na pozicích peer pracovníků (Davidson et al., 2006).

Jedním z klíčových aspektů peer práce v oblasti duševního zdraví je orientace na „zotavení“. Zotavením se myslí nejen cesta zlepšování zdravotního stavu, ale i osobní proměny, která člověku s duševním onemocněním umožňuje žít smysluplný život ve společnosti a usilovat o plné využití vlastního potenciálu. Hlavním cílem zotavení tedy není definitivně se zbavit všech symptomů, ale naučit se je zvládat tak, aby člověk dokázal i s nemocí žít plnohodnotný život. Takto pojímaný proces zotavení se staví do opozice k medicínskému pohledu na lidi s duševní nemocí, který se více než o silné stránky jedince zajímá o jeho problémy a symptomy nemoci (Probstová & Pěč, 2014).

Jedním typem peer pracovníků jsou tzv. peer lektoři, kteří přednášejí o tématech z oblasti duševního zdraví a využívají při tom svou osobní zkušenost s duševním onemocněním. „Peer lektor pomocí prožité zkušenosti s nemocí vzdělává profesionály (lékaře, zdravotní sestry, sociální pracovníky a také peer pracovníky). Je to člověk, který má vlastní zkušenost, a navíc zná i teorii, kterou může přinést do výuky.” (Říčan, 2014, s. 8). Přispívají tím k destigmatizaci duševních onemocnění a ke změnám postojů studentů k lidem s psychiatrickou diagnózou.

Peer lektoři mají cennou vlastní zkušenost s nemocí a také se systémem zdravotní péče. Člověk s duševním onemocněním ví nejlépe, co obnáší život s limity, které nemoc přináší. Proto je z hlediska této zkušenosti kompetentní k jejímu sdílení více než lektor, který vlastní zkušenost nemá. Peer lektoři tak mohou přispívat k výuce druhých v roli „experta“ ve své nemoci a podílet se nejen na rozhodování o tom, co se učí, jak nastavit výukové programy, ale také na evaluaci průběhu výuky.

Do výuky studentů pomáhajících profesí vnášejí mnoho nových prvků, zejména pak poskytují jedinečný vhled do kontextu života s duševním onemocněním. Studenti se seznamují s konkrétním člověkem, jenž má duševní nemoc a zároveň je v roli lektora. Nemají tak před sebou pouze nemoc či diagnózu, ale spatřují celého člověka jako komplexní individualitu.

Profesní příprava peer lektorů

V roce 2013 vybralo Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví v rámci svého projektu „Zapojení uživatelů péče do vzdělávání v oblasti péče o duševní zdraví“ 10 osob s duševním onemocněním za účelem jejich zapojení do výuky na vysokých školách. Požadavky na uchazeče o pracovní pozici peer lektora byly: osobní zkušenost s duševním onemocněním bez ohledu na diagnózu, kompenzovaný zdravotní stav nejméně dva roky, dosažené alespoň středoškolské vzdělání, motivace k předávání zkušeností s nemocí a ochota svěřit se se svým příběhem a dobré komunikační schopnosti, dobré vystupování a osobní projev.

Před započetím lektorování si účastníci projektu nejdříve museli projít několika formami vzdělávání. Zaprvé pro ně byl realizován dvoudenní seminář s lektory a odborníky z Velké Británie a Nizozemí, ve kterém se účastníci vzdělávali skrze předávání zkušeností ze zahraniční praxe. Na to navázal 60hodinový kurz lektorských dovedností, který zahrnoval trénink v teoretických a praktických znalostech a dovednostech v oblasti aktuálních trendů v péči o duševní zdraví a výcvik v lektorských dovednostech – práce se skupinou, dovednost sestavit a prezentovat téma, dovednost vést diskusi se skupinou vzhledem k cílům výuky apod. Zároveň si peer lektoři museli osvojit pravidla „etického kodexu lektora s vlastní zkušeností“, který kromě popisu předávaných hodnot studentům určuje také základní dovednosti peer lektorů ve vzdělávacím procesu. Nejdůležitějším aspektem, ve kterém museli být účastníci projektu vyškoleni, byla práce s vlastním příběhem v duchu konceptu zotavení.

Současně s realizací kurzu lektorských dovedností probíhala odborná příprava lektorů s vlastní zkušeností, a to ve formě přípravy vzdělávacích modulů. V rámci toho peer lektoři získávali mnoho teoretických znalostí skrze studium informačních zdrojů. Dále se připravovali po osobní stránce: učili se formulovat své příběhy v kontextu jednotlivých výukových témat. Pro vzdělávání studentů na vysokých školách těmito tématy byly Recovery (zotavení), Self management, Destigmatizace a Peer programy, na které byly následně vytvořeny šestihodinové vzdělávací moduly.

Poprvé byly výukové moduly odučeny v rámci výběrových předmětů na pražských vysokých školách – na katedře sociální práce filozofické fakulty UK a na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Na obou školách byla odučena všechna témata modulů v rámci výběrových předmětů „Aktuální trendy v oblasti péče o duševní zdraví perspektivou uživatelů“. Vyučovala vždy dvojice peer lektorů, odbornými garanty předmětu byli PhDr. Václava Probstová, CSc. a Mgr. Pavel Říčan.

Všechny čtyři moduly byly studenty hodnoceny z hlediska struktury výuky a využitelnosti pro praxi v rozmezí 1,0 – 1,60 na bodové škále 1 (výborný) – 4 (nedostačující). Oceňovali zejména interaktivní přístup a srozumitelnost výukových témat díky praktickým příkladům z životních příběhů peer lektorů. Destigmatizační efekt u studentů potvrdil výzkum K. Wohlinové (Wohlinová, 2015).

Osobní přínosy profese peer lektora

Příležitost k návratu do práce má pro osoby uzdravující se z nemoci reálný smysl, neboť se díky ní více integrují do života v komunitě.

Peer lektoři využívají vlastní příběh v duchu praxe zaměřené na zotavení. To znamená, že vnáší do výuky prvky naděje, pochopení a přijetí, které jsou pro ně základní pocitovou hodnotou, kterou chtějí předávat. Mají prezentovat pozitivní́ cesty osobního růstu po zkušenosti s dlouhodobým psychiatrickým onemocněním (Ridgway, 2001).

Vedle absolvování hloubkové odborné přípravy v teoretických a praktických znalostech a výcviku v lektorských dovednostech je tak dále zásadním úkolem peer lektorů to, aby se náležitě připravili na sdílení vlastního příběhu zotavení. Příběh by měl být orientován pozitivně a lektor by se v něm tak měl zaměřovat na to, co mu pomohlo dostat se z nemoci ven, a nejen na to, co ho k nemoci vedlo. Musí́ mít svou zkušenost velmi dobře zpracovanou a při výuce uplatňovat pouze relevantní́ témata. Je potřeba zpětně zjistit, jaké́ obtíže a zkušenosti ho na jeho cestě provázely a v jakých fázích se v průběhu života s duševním onemocněním nacházel. Návrat v myšlenkách zpět do historie vlastního duševního onemocnění za účelem uspořádání si svého příběhu může být pro peer lektory mnohdy velmi emotivní a bolestivý. Někteří se vrací zpět do vzpomínek, které v sobě do té chvíle potlačovali a popírali (Ďásková, 2018).

Jedním z nejdůležitějších faktorů, které hrají při zpracování příběhů peer lektorů významnou roli, je podpora ostatních kolegů a odborníků, s nimiž̌ při tvoření́ příběhu spolupracují. Ukázalo se jako přínosné, aby peer lektorovi pomohli strukturovat jeho zkušenost a aby mu byli oporou i v emotivních chvílích. Vedle podpory okolí je také potřeba peer lektorům pro zpracování jejich příběhu poskytnout dostatek času a prostoru. Přínos tohoto procesu lze spatřovat v možnosti zpracování nevyřešených témat z minulosti. V důsledku procesu hluboké sebereflexe, která je k tomu zapotřebí, u mnoha peer lektorů dochází k lepšímu pochopení nemoci a spouštěčů, které je navrací zpět do krize. Peer lektoři tak posilují dovednosti v oblasti psychohygieny a učí se, jak si sami pomoci v případech, kdy jim není po psychické stránce dobře. Zpracování svých minulých zkušeností s nemocí také́ může vést ke smíření se s nemocí, k vytvoření nadhledu nad nemocí a k nabytí sebejistoty v  situacích, kdy o ní mají hovořit před druhými lidmi. Posílená je také schopnost nastavovaní osobních hranic v tom, co a kolik ze svého života s nemocí je pro ně bezpečné s druhými sdílet. Skrze následné předávání svých zkušeností s nemocí získávají peer lektoři pocit, že mohou tímto způsobem nacházet smysl v potížích, které ve svém životě s nemocí zažívají (Ďásková, 2018).

Dalším velkým přínosem je pro peer lektory taková pracovní kultura, která uplatňuje základní hodnoty konceptu zotavení a která normalizuje psychiatrické onemocnění. To má podle Morana a kolektivu (2013) pro tyto osoby velmi významnou hodnotu, a to zejména proto, že v jiných zaměstnáních na základě svého onemocnění zažívají předsudky a diskriminaci ze strany zaměstnavatelů. Velmi důležitým aspektem práce pro osoby na pozici peer lektora je také rovnocenný přístup ze strany kolegů ne-peerů při diskuzi a celkově v procesu tvorby a výuky vzdělávacích kurzů. Zkušenosti peer lektorů v českých podmínkách dokazují, že je jejich spolupracovníci považují za experty na život s duševním onemocněním. Kompetence peer lektorů nejsou podhodnocovány a ze strany spolupracovníků jim je vyjadřována důvěra. Podpora kolegů a organizace je spatřována i ve zohledňování toho, že jsou peer lektoři v určitých chvílích limitováni svým duševním onemocněním a že existuje riziko, že se při návratu příznaků nemoci nebudou nějakou dobu moci své́ práci naplno věnovat (Ďásková, 2018).

Pracovní zařazení na pozici peer lektora v oblasti duševního zdraví dále generuje mnoho sociálních příležitostí. Umožňuje jim vytvářet si kontakty, což jim může přinášet další pracovní příležitosti a možnosti, jak se smysluplně zapojit do širší komunity. Peer lektoři také ve své pracovní komunitě navazují hluboká přátelství, získávají zde podporu v krizových situacích a celkově zde mají vytvořené bezpečné zázemí (Ďásková, 2018).

Důležitým aspektem práce peer lektorů je to, že pro ně představuje příležitost vykonávat činnost, kterou oni sami vnímají jako smysluplnou. Výuku budoucích profesionálů považují za užitečnou s potenciálem pomoci druhým lidem. Změna postojů k  lidem s duševní nemocí také umožňuje změnu aktuálního pohledu na tuto problematiku u široké veřejnosti. Peer lektoři cítí, že každým takovým krokem mohou přispívat ke změně aktuálního systému péče o lidi potýkající se s duševními obtížemi (Ďásková, 2018).

Výuka se zapojením peer lektorů probíhá od roku 2014 kontinuálně na katedře sociální práce UK v Praze. V roce 2018 byl stejný program implementován na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě a v roce 2019 probíhá rozšíření na Masarykovu univerzitu v Brně. 

Barbora Ďásková, Petra Kubinová,

Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví

Literatura

Davidson, L., Chinman, M., Sells, D., & Rowe, M. 2006. Peer podpora dospělých se závažným duševním onemocněním: terénní zpráva. Dostupné z http://www.cmhcd.cz/CMHCD/media/Media/Ke%20stazeni/Centrum/Peer-podpora-dospelych-se-zavaznym-dusevnim-onemocnenim_final.pdf

Ďásková, B. 2018. Cesty k zotavení. O práci peer lektorů v oblasti duševního zdraví (Diplomová práce). Dostupné z: http://www.cmhcd.cz/CMHCD/media/Media/Ke%20stazeni/Centrum/Diplomova-prace-finalni.pdf

Moran, G. S., Russinova, Z., Gidugu, V., & Gagne, C. 2013. Challenges experienced by paid peer providers in mental health recovery: a qualitative study. Community Mental Health Journal, 49(3), 281-291.

Probstová, V., & Pěč, O. 2014. Psychiatrie pro sociální pracovníky: vybrané kapitoly. Praha: Portál.

Ridgway, P. 2001. Restorying psychiatric disability: learning from first person recovery narratives. Psychiatric Rehabilitation Journal, 24(4), 335.

Říčan, P. 2014. Pomáhat pomáhá. Esprit, (2), 8-9.

Wohlinová, K. 2015. Zapojení lidí s duševním onemocněním do výuky na vysokých školách (Diplomová práce). Dostupné z http://www.pvsps.cz/data/2017/03/27/09/wohlinova_kristyna_2.pdf