„Metody moderní sociální práce směřují k posílení vlastní zodpovědnosti člověka.“ To vám v dnešní době bezpochyby odpoví každý sociální pracovník, ať už jsou jeho klienty senioři, handicapovaní, nemocní či rodiny s dětmi. Jak ale vypadá „posilování zodpovědnosti“ v praxi? Například můžeme nechat klienty dělat různé věci samostatně – klienti chráněného bydlení samostatně vaří nebo rodiče sami pomáhají svým dětem s přípravou do školy, a to vše bez zásahu pracovníka. Pokud bychom ale chtěli jít v posilování zodpovědnosti ještě dál, musíme nutně naše klienty zapojit nejen do činností samotných, ale i do rozhodování o tom, jakou cestou se ve svém životě vydají a jestli se budou či nebudou řídit naší radou.
V životě se nám někdy hodí zkušenosti a znalosti experta v nějakém tématu. Pokud si vypůjčíme výše zmíněný příklad samostatného vaření, tak asi budete souhlasit, že může být opravdu přínosné mít alespoň jednou v životě k ruce profesionálního kuchaře (profi experta), který nám řekne, jak uvařit skvělou rýži nebo že těstoviny je třeba vložit až do vroucí vody. Nicméně podstatné je, že to, co bude druhý den k obědu, je na nás. Profesionální kuchař totiž možná neví, že nejíme těstoviny, protože jsme alergičtí na lepek nebo že je jíme k obědu už tři dny po sobě a už jich máme dost. V ten moment se ukazuje, že profesionálem jsme i my sami (expert laik).
Naše zkušenost je taková, že věci se k lepšímu mění ve chvíli, kdy tito dva – profi expert a expert laik své expertnosti propojí. Pro profi experty je často náročné nemít věci plně pod kontrolou a nezasáhnout, když mají pocit, že se expert laik chystá udělat zdánlivě chybný krok. Ještě těžší to je ve chvíli, kdy máme pocit, že v jeho důsledku může být někdo druhý ohrožen, např. dítě. A tak profi expert každý den balancuje na tenké linii s názvem „zasáhnout, či nezasáhnout“ a některým se to daří lépe a jiným hůř. I expert laik má své obavy. Je často pod tlakem emocí, vlastní intuice a touhy udělat všechno správně. Expert laik nechce před profi expertem pohořet, a tak občas udělá některé věci tak trochu „napůl“ – napůl podle sebe, napůl podle profi experta. To občas nedopadne dobře… Ostatně víte, jak to dopadlo, když pejsek a kočička vařili…
My v Latě toto propojení „expertností“ zažíváme nejintenzivněji při pořádání rodinných konferencí – rodinných setkání. Propojování tady začíná již na samém začátku. O možnosti sejít se v rodinném kruhu se totiž naši klienti (experti laici) dozvídají od svých sociálních pracovníků, pracovníků škol nebo psychologů (profi expertů). Propojování pokračuje v době přípravy rodinné konference. Tentokrát společně s našimi klienty – rodiči, prarodiči, tetičkami a strýčky – hledáme další experty laiky, které má rodina ve svém okolí (např. sestřenice, pratety, ale i přátele a známé) a kteří by mohli společně hledat to nejvhodnější řešení. Tato setkání jsou vlastně setkání samých expertů – tito lidé totiž znají nejlépe své prostředí, své role v rodině a zvyky. V den konání se všichni sejdou ve stejný čas na stejném místě. Sociální pracovníci (popř. další profesionálové) v úvodu setkání předávají rodině maximum potřebných informací, odpovídají na otázky a mimo jiné tak uznávají její expertnost. Jakmile je vše důležité řečeno, všichni zúčastnění experti laici pokračují v jednání sami. Bez profi expertů. V ten moment začíná vznikat to, co nazýváme plán rodiny, což je vlastně písemné shrnutí rodinou navržených řešení.
Vznik plánu rodiny, jak víme z vyprávění účastníků setkání, doprovází často náročné vzájemné vyjasňování, ale i velmi hřejivé vyjadřování emocí, ke kterému by možná, nebýt rodinného setkání, nikdy nedošlo. Ukazuje se také, že se téměř v každé rodině podaří najít osobu, která je schopná rodinnou debatu koordinovat. Může to být děda, který je přirozenou autoritou, nebo rodinná známá, které se lépe drží odstup od všudypřítomných emocí. Jakmile je plán hotov, rodina s ním seznamuje svého sociálního pracovníka a opět není výjimkou, že ten je pak mile překvapen, na co všechno rodina ve svém plánu myslela.
Naším úkolem při organizaci rodinných konferencí je být expertem na proces. Víme, že všichni zapojení musí dobře rozumět svým rolím v procesu, jinak není jasné, co kdo dělá a proč. Víme, jak se správně zeptat, aby účastníci porozuměli svým obavám a mohli navrhnout vhodná opatření. Víme, co dělat ve chvíli, když je balanc na tenké linii zasáhnout, či nezasáhnout pro profi experty náročný a také když expert laik vůbec nevěří, že by mohl být v čemkoliv expertem.
Rodinná konference ze své podstaty vrací (či ponechává) zodpovědnost rodině, posiluje její sebedůvěru v rozhodování a přináší množství originálních a individuálních řešení, která mohou významně přispět k tomu, že děti mohou vyrůstat obklopeny svými blízkými.
Díky rodinným konferencím, které spojují světy expertů profíků a laiků, se daří, že tyto dva světy více rozumí nejen svému jazyku, ale i potřebám a strachům. Po rodinných setkáních slýcháme, že se všichni účastníci cítili být spolu na jedné lodi. Cítili se být partnery. To, že rodinné konference mají smysl, dokládá, že je 78 % účastníků hodnotí jako přínosné, a také, že zájem o jejich organizaci roste – o ledna do června 2019 k nám doputovalo již 14 žádostí o jejich uspořádání (v porovnání s celým rokem 2018, kdy jsme evidovali celkem 9 žádostí).
Asi bychom nenašli člověka, který by řekl, že zažít rodinnou konferenci (ať už jako expert profík či laik) bylo něco snadného. Nevadí, protože věci, které jdou v životě příliš snadno, často za moc nestojí…
Petra Pfaurová,
Centrum rodinných konferencí Lata, Lata – programy pro mládež a rodinu, z. ú.
