Nový titul spoluautorky knihy Sanace rodiny (Portál 2008) se opět věnuje podpoře rodin v problémové situaci a ochraně ohroženého dítěte či péči o něj. Tentokrát se autorka zaměřuje na případové konference (PK), tedy na moderní a v české praxi se rozvíjející nástroj pomoci rizikovým rodinám a ohroženému dítěti. PK představují validní prostředek nejen sanace, ale i stabilizace situace rodiny i dítěte a saturace jejich psychosociálních potřeb.
Autorce se podařilo napsat poutavou a užitečnou knihu určenou všem, kteří s rizikovou rodinou i dítětem pracují. Najdou v ní informace nebo inspiraci sociální pracovníci, odborníci na sociálně-právní ochranu dětí, psychologové, pedagogové, sociální kurátoři, rodinní terapeuti, pediatři i studující tzv. „pomáhajících“ profesí a další zájemci, včetně pracovníků neziskových organizací, zacílených na podporu rodin ve svízelné či rizikové situaci.
Začátek knihy se orientuje na interpretaci pojmu, významu a poslání PK i na vysvětlení rozdílů mezi PK a dalšími nástroji sanace rodiny. Dále se autorka zabývá typologií PK a důvody, které mohou vést ke svolání PK. Velká pozornost je věnována vlastnímu procesu přípravy a realizace PK. Zde autorka osvětluje jak role jednotlivých odborníků, kteří se na svolání i uskutečnění PK podílejí, i roli rodičů a dítěte, tak přípravu a jednotlivé fáze průběhu samotné PK. Zdůrazňuje klíčové postavení rodičů a dítěte, jejich motivaci a vůli ke spolupráci, neboť právě k rizikové či ohrožené rodině se všechny sanační a podpůrné aktivity vztahují. Čtenáři v knize také najdou vybrané intervenční a komunikační techniky, které je vhodné strategicky použít, pokud může být průběh PK ohrožen nežádoucím chováním nebo neadekvátními postoji osob, které se PK účastní. Autorka akcentuje informovanost, otevřenost, nepředpojatost a nutný soulad či harmonizaci vstupních očekávání u všech zainteresovaných. Závěr knihy obsahuje východiska pro hodnocení situace rodiny a dítěte, jež jsou předpokladem pro další opatření v jejich prospěch.
Kladem knihy je vedle její výborné tematické strukturovanosti a srozumitelnosti také mnoho komentovaných a do textu vhodně zakomponovaných podnětů z praxe, resp. příkladů dobré i nedobré praxe, a kasuistik. Cenné jsou také autorčiny reflektované zkušenosti z její dlouholeté práce v oblasti sanace rodiny.
Jedinou výhradu lze mít k tomu, že je do textu sice zahrnuta tematika komunikace s rodičem trpícím duševním onemocněním, avšak bylo by velmi vhodné tuto část doplnit o techniky či specifika komunikace s dalšími skupinami klientů (rodičů), např. se sociokulturním znevýhodněním či zdravotním postižením.
Text se svým obsahem i pojetím hlásí k dílu Virginie Satirové na poli rodinné terapie, což odpovídá i autorčinu filozoficko-profesnímu „nastavení“. Kniha doplňuje škálu moderních publikací dobře využitelných jak v praxi sociální práce s rodinou, tak v rámci konstituování sociální práce jako vědního a studijního oboru. Mohu ji s jistotou doporučit všem, kteří se na pracovní i lidské úrovni setkávají nebo mohou setkávat s ohroženou a rizikovou rodinou i potřebou její sanace nebo její formální i neformální, resp. deinstitucionalizované podpory.
