Praha: Karolinum, 2014.
Pozornosti sociálních pracovníků, sociologů, politologů, politiků, studentů oboru sociální politika či ekonomie by neměla uniknout kniha Lubomíra Mlčocha. Je totiž první knihou, která na rodinu nahlíží z ekonomického hlediska a ekonomické teze slavných ekonomů kombinuje s pohledem sociologů (Možný, Rabušic), sociálních politiků (Sirovátka), demografů (Kocourková), programových dokumentů Evropské unie či encyklikami papežů.
Je zajímavé se dočíst, jak se tyto pohledy navzájem doplňují a shodují v jednom – postmoderní společnost, která je postavena na ryzím individualismu, tvrdě poznamenala rodinné soužití. Rodinu už je velmi obtížné definovat vzhledem k tomu, že existuje mnoho variant tolerovaného rodinného soužití. Všichni nevnímají rodinu jako celek, ale zaměřují se na její členy a podle toho se posuzují i nároky rodin v sociálním systému.
Podle ekonomů se členové rodiny chovají jako spotřebitelé, porovnávají své výdělky s ostatními, podle nich také určují svou spotřebu. Nenasytný trh ale prostřednictvím reklamy jejich spotřebu zvyšuje, tlačí na nákup luxusního zboží, které prezentují VIP celebrity a na jehož zakoupení nabízí rodinám zadlužení se. Dalším důležitým poznatkem z ekonomických pasáží je myšlenka, kterou už ve svých dílech prezentuje několik let např. Jan Keller. Výdělky střední třídy už několik let stagnují, zatímco platy manažerů stoupají a zvyšují se tak sociální rozdíly. Střední třídy ale mají nejisté postavení, žijí v neustálé obavě o ztrátu zaměstnání a zdroje výdělku. Kvůli udržení místa stále více pracují a nemají tak čas na výchovu dětí (vydělané peníze investují do nákupu chův (které často pocházejí z chudých zemí a legalita jejich pobytu může být sporná), mateřských škol, jeslí, drahých dárků pro děti, což ale nemůže nikdy dětem nahradit citovou vazbu k rodičům; důsledkem pak může být problémové chování dětí v podobě kriminality, vandalismu atd.). Dalším dopadem je vzdání se dítěte u velmi kvalifikovaných žen, které dávají přednost kariéře a porodnost je vázána na skupiny s nižším (nízkým) socioekonomickým statusem, o kterých autor jednoznačně tvrdí, že „žijí z přídavků na děti“.
Autor v této myšlence dále pokračuje a uvádí, že systém sociálního zabezpečení umožnil existenci neúplných rodin, existenci nefunkčních rodin. Tím, kdo prohrává, je ale DÍTĚ. Dále autor tvrdí, že v současném sociálním systému rodiny s dětmi prohrávají, protože jejich ekonomické zatížení výchovou dětí je hodně stahuje ke dnu, navíc jim neumožňuje být flexibilními podle požadavků trhu práce. Tohle všechno vede k tomu, že rodina (pokud vznikne) velmi zvažuje pořízení si dítěte, které se pro ni stává investicí s nejistou dobou návratnosti. Proto se většina bohatých zemí potýká s problémem nízké porodnosti, která už nestačí na přirozenou obnovu populace (tu táhne příchod cizinců). Důsledkem je pak stárnutí populace a další tápání vlád v řešení důchodové reformy. Dalším navazujícím problémem je rostoucí chudoba a klesající úroveň vzdělanosti.
Zajímavou částí práce je analýza několika evropských rodinných politik. Je s podivem, že většina zemí už sahá k opatřením, která budou podporovat pouze úplné funkční rodiny. Podle autora jedinou zemí, která rodinu podporuje (byť se i tam nějaké nedostatky najdou), je Francie.
Možná pro někoho bude text obtížnější ke čtení, neboť místy autor myšlenku nakousne a nedokončí. Obohacením textu mohou být popisky osobních zkušeností autora. Každopádně patří tato kniha k důležitým pramenům sociální práce a politiky.
